Uprchlíci a migranti, mizení teritoriálního kriteria a multikulturalismus

sokrates

Publikováno: 10.11.2014 / 00:11 (některé myšlenky vychází z let 09-10 ze soukromých rozhovorů s „Melanii W.“)

update 2016 červenec (jen velmi hrubý nástřel myšlenek, často se opakujících, možná časem verifikuji a upravím do nějaké smysluplné čtivé formy a exaktnější podoby, příklady nejen z historie tak, abych se nedopouštěl klamných analogií, dalších logických klamů a neuváděl tak sebe a tím i ostatní v omyl)


** Teritoriální kriterium – zahrnuje pod sebe všechny kauzality a interakce od minulosti po současnost (demografické, vojensko-strategické, ekonomické, sociologické, kulturní ajn.), jež ukazují, proč vznikly hranice a proč v globalizovaném moderním světě, propojeném infrastrukturálně a mediálně, teritoriální kriterium mizí či dochází k dynamickému prolínání veškerých kulturních vzorů.**

„Mizející teritoriální kritérium bude přinášet nejrůznější velké problémy.“Dočkáme se pravděpodobně i teroristických útoků ze všech stran názorových střetů. Budou pravděpodobně vznikat gheta lidí, které se nedokázali zorientovat. Dočkáme se ale také  stále častějšího navazovaní vztahů mezi odlišnými kulturními vzory, což bude budit opovržení z obou stran a tito lidé budou pronásledováni. Nynější migrace z arabských zemí, světa, který se již delší dobu rozpadá a nyní vše nabírá na dynamice díky různým kauzalitám, přinese opravdu velká negativa a bezpečnostní rizika a je třeba vést důslednou azylovou politiku.“

„Stěží lze zaujmout efektivní řešení skrze směrnice, definované nepřímou volbou zástupců, které tam byli posláni z politických stran jednotlivých států. Hlasování 28 pak vypadá dle toho a stěží se i mohou občané s EU identifikovat, která je spíše tak byrokraticko obchodním artiklem s těžkopádným řešením otázek, kdy existuje jen národní identita jednotlivých států s vlastními zájmy.“ *2 )

Obsah:

  • Náhled na multikulturalismus a mizející teritoriální kriterium (opakující se text bude upraven v budoucnu dle energie)
  • *2 ) „Vzdušné zámky Václava Klause, Robejška a dalších?“ Možné řešení USE? (2015 – 16 souhrn)
  •  Další kauzality
  • ….

[edit 11. září 2016]

Zbavit se antropologického děje, jímž je multikulturalismus, je jako zbavit se rotace planety. Multikulturalismus není myšlenka, ale definice děje, který probíhá od nepaměti prvobytně pospolné společnosti a jež v dnešní moderní době nabyl dynamických rozměrů, kdy probíhá ze dne na den díky vysoké populaci, technologiím, infrastruktuře, informační dálnici, vojensko-obchodním strategiím, mocenským sférám vlivu a neposledně globálnímu jazyku, jímž se stává angličtina. Samozřejmě, že někteří proti tomuto rychlému procesu bojují a druzí jej podporují a všichni se snaží zachovat své kulturní vzory, ale to že si to strany nazývají politickou myšlenkou, nic na samotném procesu nemění.

Samozřejmě můžete věřit jako různí Imámové, že žádná rotace Země neexistuje a zkusit zavést jinou obdobu Šária pro západní svět a zavřít hranice. Nicméně i tak neuspějete, jako s tím neuspěl arabský svět. I Severní Koreu to dostihne, jako to dostihlo panarabský svět, africký, čínský, americký atd. Multikulturalismus v dnešním propojeném světě, s infrastrukturální a informační dálnicí, se Vám stěží podaří zbrzdit natož se ho zbavit. Teritoriální kriteria nenávratně mizí a i díky tomu v návaznosti vznikaly a vznikají moci výkonné kontinentální. Na co měli lidé dříve roky, vyrovnat se s prolínáním, mají dnes dny a hodiny.

Samozřejmě proces, jež je velmi urychlen mimo jiné i strategicko-vojenskými, ekonomickými procesy, jež nabývají nebývalých rozměrů v moderním elektronickém a technologicky vyspělém světě, kdy i existuje dostupný globální jazyk anglický, jež se využívá již zcela bez přemýšlení při těchto procesech atd.

http://zpravy.idnes.cz/islamsky-stat-mosul-kontrola-populace-zakazane-spodni-pradlo-pbc-/zahranicni.aspx?c=A161111_133626_zahranicni_ekl

[edit 15.1.16] poznámky a myšlenky k rozvedení:
Multikulturalismus je neodvratný antropologický děj v nějaké míře od nepaměti, který nabírá dynamiky díky globalizaci, moderně propojenému světu infrastrukturálně, informačně, kdy se každý může vyjádřit ke všemu, všude cestovat atd. umocněn padlou jazykovou barierou, obchodem a urychlen vojenskostrategickými cíli. Unie vzniklé jsou důsledky atd.

Moc výkonná už je dávno kontinentální atd. a s moderní dobou budou důsledky neodvratně pokračovat přinášet řadu negativ i pozitiv, se kterými budeme nuceni se vypořádat. Staré pořádky jsou minulostí. Hraní na vlastním písku a tíhnutí k minulosti je přirozená vlastnost mnoha lidí. Prostě jsme začali u kmenové struktury prvobytně-pospolné společnosti, přes různá uskupení pokračovali ke státům, k uniím, v budoucnu pravděpodobně pokročíme k planetám, které budou hranicemi atd.


[edit 24.3.16] Lidé jsou unaveni ze současné demokracie a multikulturalismu, jímž jsme nemuseli dříve čelit, ale nyní jsme na volném moři. EU tíží úřednický systém bez státnosti a neschopnost si velet, jež je do značné míry přebujelá byrokracie. Řešení lidé vidí a hledají v podobě nějaké formy silného prezidentského systému nebo něco na způsob Maďarska, nyní Polska či vyloženě Ruska.

Problém nastává, že EU nepředstavuje žádný národ. Nemáme EU sportovce, kterým bychom fandili, společný jazyk, ústavu atd. Prostě jsme uskupení založené na byrokratických zákonech, které není akce schopné, nemá společnou hrdost a v krizích selhává. Lidé jsou z toho unaveni a tak přirozeně za současné situace, kdy EU nefunguje jako národ, tíhnou k vlastní národní identitě své země se silným státníkem a možnostmi, které by rádi viděli i u EU, což je ale prakticky vyloučené vzhledem k nejednotnému jazyku, ústavě, rozdílným představám atd. Vznikají tak různé paradoxy mezi přáními a realitou.


Relevantní rovina není často pro mnohé důležitá, ať bude jakákoliv. Důležité je tak pro pro mnohé často nevědomě, aniž by si to uvědomovali, pouze podpořit logickými klamy jakkoliv svá nejrůznější přesvědčení či své nejrůznější kulturní vzory apod., kdy si nacházejí důkazy, které pokládají za relevantní či si přímo relevantní fakta nevědomky interpretují logickými klamy tak, aby vyhovovala jejich přesvědčení, čím se často dopouští irelevantních závěrů. Což je však pro člověka zcela přirozené.

Na rozdíl od zkušených manipulátorů, kterými jsou mnohdy zkušenější politici atd., kteří logické klamy používají častěji plánovaně, účelově, ví mnohdy přesně, jaké používají a ví, co jsou logické klamy a vědí, co říkat, aby podpořili druhé v jejich přesvědčeních nebo jimi manipulovali pro své nejrůznější cíle.

Pokud si vybereme z projevu prezidenta logický klam oslovující emoce, „mladí muži by měli bránit svou zem“, můžeme se ptát: Mají ve své zemi bojovat proti Asadovi, Rusům a IS a nebo s Asadem proti Američanům, opozici a IS? Jaké, že to hranice mají bránit, když je země rozpolcená uvnitř, čehož právě využil i ISIS?

V zemi je mnoho stran konfliktu a ani opozice není zcela jednotná. Do EU neproudí jen mladíci, jak plyne z jeho dalšího logického klamu a stačí sledovat všechny relevantní zdroje. Zemanův pojem invaze je zobecňující pojem (logický klam unáhleného zobecnění), na který masy často dobře slyší. Jednoduchá zobecnění a nálepky používají všichni manipulátoři a hybatelé davem.

To, že se různé strany snaží dělat z multikulturalismu politický směr či jej tak definuji, ať už z vědomosti či nevědomosti, je určitě běžné, ale neznamená to, že to je politický směr a je dobré si to uvědomovat či připomínat při řešení velkých problémů, které nám přináší a bude přinášet, na což se právě často nejen odpůrci zapomíná či si to ani neuvědomují a vnímají ho pouze jako čistou ideologii, což pak vede mnohdy k nesmyslným tvrzením i řešením problémů, které přináší.


Multikulturalismus je antropologicky daný proces, daný globalizací, daný rozrůstající se infrastrukturou, internetem, médii a dalšími technologiemi, ale i vojenskými, ekonomickými a dalšími zájmy, který se stále zrychluje a nabírá na dynamice již několik staletí a nejen v poslední době , kdy je velmi uspíšený vojenskými zásahy USA, nikoliv politický směr.

USA je v něm nejdál. Evropa byla jakžtakž ještě uniformní, ale už to také neplatí několik desítek let. Svět je nyní prostě propojený a teritoriální kriteria s moderní dobou, nejen díky infrastruktuře, internetové a mediální dálnici, dalším technologiím, mizí. Vliv má řada konfliktů a velkou měrou se podílí rozpadající se nejen arabský svět, ale též svět východních politických směrů a kultur.

Východní kultury a režimy se dlouhodobě rozpadají pod tímto vlivem a nejen vývozem demokracie, kdy jsou podporována opoziční hnutí. Jsou nuceni konzumovat naši kulturu bez ohledu nato, jak moc se tomu brání či nebrání. Ani Severní Korei a dalším se tyto vlivy nevyhnou. Staré pořádky již dávno neplatí. Pravděpodobně nastupuje čím dál více „globální centralizace moci“.

ISIS je snaha všech extrémních radikálů zabarikádovat se před těmito vlivy na politicky, ekonomicky i vojensky, rozpolcených a oslabených územích a pokusit se s těmito vlivy, mizejícím teritoriálním kritériem a multikulturalismem dále bojovat všemi způsoby nejen na okupovaných území.

Paradoxně jsou si tak mnozí se svým nepřítelem podobni v tom, co brání, což je přirozené a bude víc vyostřené, čím dominance, s jakou ISIS vstoupil do dění svým kulturním vzorem a jeho prosazováním a bojem vůči multikulturalismu bude narůstat. Nicméně ISIS nedávám moc dlouhodobou šanci trvání. „Západ“ je všude i v Číně a stojí proti němu široké společenství. ISIS tak paradoxně přitahuje radikály na jedno místo a dělá je všude pro nás více čitelnější, což je pro vyspělé státy snadnější vojenský cíl. Uvidíme do jaké míry a kolik kauzalit a problémů mizející teritoriální kritérium přinese a s jakou schopností bude umět se s těmito problémy vypořádat.


Multikulturalismus není politický směr, nikdo ho nenastolil, ale jedná se o antropologické procesy, jež jsou dané mizejícím teritoriálním kritériem, které je umocněno moderní dobou do nebývalé dynamiky. Západní vliv prolomil všechny hranice a vytrhl země z vlastních identit a kulturních vzorů. Svět je propojený mediálně i infrastrukturálně a všichni mají povědomí o celoplanetárních životních podmínkách. Člověk jako druh je nastaven pro zajištění si takových životních  (sociálních, ekonomických ajn.) podmínek, které by umožnily nejsnadnější přežití sebe i jeho potomků. Střety kulturních vzorů nabývají opravdovou dynamiku. Státy se snažily vždy o zachování svých kulturních hodnot a pravidel, což se jim v poslední době již vůbec nedaří. Jsme svědky bojů o zachování kulturních vzorů, bojem o jejich změnu a to ve všech systémech. Dojde s velkou pravděpodobností k mnoha krveprolitím a střetům.

Rozmanitost těchto kulturních vzorů je daná kauzalitami zachování energie a antropologicky, kdy každá akce vyvolá reakci a jsme svědky mnoha interakcí a kauzalit. Jakýkoliv vzor, který se stává příliš dominantní vytváří řadu negativních kauzalit, které vyvolávají zpětné odezvy. Historie nám ukazuje, že jakékoliv nabití takové dominance způsobuje odpovídající reakce. V dnešním propojeném světě informační dálnicí a infrastrukturálně pak tyto akce a reakce, střety kulturních vzorů, nabývají značných hodnot, kdy masa lidí produkuje mnoho názorových střetů. Strach o kulturní vzory,  potřeba zachovat vlastní kulturní vzory, měnit tyto vzory atd., je nedílnou součástí druhu homo sapiens sapiens a umožňuje nevytvořit absolutní extrémy, které tak vznikají pouze lokálně na daných území či ve skupinách.

Jakékoliv postoje, které se k této otázce pak střetávají, jsou důležité a zabraňují tomu, aby jakýkoliv postoj přerostl do extrémnosti.

Všechny vzory, které člověk utváří tak vytváří nějaké zkušenosti. To, co je dobré a špatné si pak lidé definují skrze tyto vzory a věda zkoumáním těchto vzorů a jejich pozorováním pak popisuje jejich přirozenost pro druh homo sapiens sapiens a jsou nedílnou součástí druhu.

Žádné postoje nebudou mít pravděpodobně vliv na mizení teritoriálního kriteria. Všichni budou chtít využívat celé planety a výkonná moc bude muset být kontinentální.  Toto století bude přelomové. Za tisíc let pak migrační vlny budou jen mezi planetami (my nechceme migranty ze Země či Marsu) za další tisíce let pak mezi slunečními soustavami a za další tisíce let mezi galaxiemi. Teritoriální kriterium, kulturní vzory a hrdosti, nabudou zcela jiných rozměrů.“

Svět si poprvé prochází opravdovou dynamikou mizejícího teritoriálního kriteria. Lidé jsou pak často obětí dunning krugerova efektu, kdy přeceňují své myšlenkové schopnosti a hlavně vědomosti proto, aby správně analyzovali daný problém a byli schopni vidět celé schéma kauzální vztahů a nalézt pro něj řešení a tak na základě jednoduchých představ navrhují řešení, která jsou iluzorní vzhledem k mnoha kauzalitám, ale dobře se poslouchají a dav na tato jednoduchá zobecnění slyší.

Lidé bývají často podvědomě obětí logických klamů (ve smyslu psychologického nevědomí, kdy si tyto klamy neuvědomí), kdy často na základě nevědomosti a hlavně touhy prosadit své vzory (pravdy, kultury, myšlenky, řešení, náboženství atd.), vytváří díky chybným kauzalitám irelevantní závěry. Mediální, politický i občanský svět je tak plný desinformací, mýtů, logických klamů, kdy nejčastěji klamnými analogiemi a chybnými kauzalitami a korelacemi, které neznamenají nutně kauzální vztahy, uvádíme sebe i ostatní v omyl.

Paradoxem je, že veškerá tato jednání jsou  pro druh přirozená a důležitá, přispívající k jeho evoluci  viz. výše. Perpetuum mobile neexistuje, žádná řešení tak nejsou dokonalá a tedy paradoxně důležitá ve své rozmanitosti.

Svět si nyní procházím opravdovou dynamikou mizejícího teritoriální kriteria, která je způsobena moderní dobou. Svět hovoří a je propojen. Staré pořádky již dávno neplatí a teritoriální kriterium pravděpodobně jednou zmizí a moc výkonná bude muset být kontinentální, k čemu již delší čas druh homo sapiens sapiens směřuje.

Jak se s tím vyrovnat a jak s tím pracovat nebude pro nikoho vůbec jednoduché a řešení předkládaná budou často nabývat falešného dilema, jehož budou obětí občané i politici, které bude budit dojem, že existují pouze jedna nebo dvě možnosti a příčiny tam, kde jich je ve skutečnosti celá škála.

S tak ohromným mizejícím teritoriálním kriteriem, které je dané moderní dobou, propojením světa jak infrastrukturálně, tak mediálně, kdy si lidé předávají informace o tom, kde jsou na světě lepší podmínky k žití a nemigrují lidé desítky let, ale ze dne na den, jsme se doposud nesetkali.

Tyto procesy jsou antropologicky dané. Každý chce pro své potomky lepší život v celé historii lidstva, což je přirozené pro druh homo sapiens sapiens a to jednak zachovat sociální, náboženské, politické a další jiné vzory, jímž se souhrnně říká kulturní vzory a nebo jich dosáhnout a migrovat za nimi či je měnit ve svém rodném místě, kdy nám vznikají vzory nové.

Kulturní vzory tak prochází obměnou neustále v celé historii lidstva.

Staré pořádky a pojetí teritoriálního kritéria již dávno neplatí a zcela zmizí a přinese přitom řadu velkých negativ. Ten, kdo s tím nebude umět pracovat a umět žít, bude pravděpodobně trpět. Svět hovoří a je propojený mediálně i infrastrukturálně. IS je důsledkem těchto procesů, kdy se snaží vybudovat stát, kde by mohl zachovat staré pořádky a svůj kulturní vzor. Nicméně tato snaha bude pravděpodobně marná. Stěží se dá v dnešní době izolovat a i kdyby IS vznikl, začne mít postupem času stejné generační problémy, jaké začali vznikat v arabských zemích díky moderní době.

Západní vliv je všude a bortí staré pořádky, „svět hovoří anglicky“. Revoluce v kalhotách, střílení do studentů atd. nejsou náhodné, opozice mladé generace, mající díky moderní době povědomí o názorech a jiných kulturních hodnotách, chce žít po svém. Radikální systém se marně snaží zachovat své staré pořádky a vzniká mnoho náboženských skupin různě umírněně radikálních. Jejich země se mění před očima. Každým rokem ztrácejí více ze svého vlivu. Dochází k mnoha střetům. Této situace se snaží využívat nejsilnější mocnosti světa, tradičně USA a Rusko, jež se snaží upevnit a rozšířit své pozice.

V SA jsou dávno nemocnice, které uplatňují americké, kanadské a švýcarské standardy. Pracuje v nich perzonál z celého světa. Staví čtvrtě pro západní zaměstnance. V pouštích se konají koncerty a představení západních hvězd, které sledují ženy a muži společně. Vládnoucí vrstva je rozdělena. Jejich generace dětí i oni sami se učí náš jazyk, sledují naše filmy, čtou naše knihy, učí se na našich školách. Kdo koho mění, změnil a změní, kdo vše chce zachovat svou kulturu a kdo bude nakonec vítěz?

Evropa je dějištěm mizejícího teritoriálního kritéria a na co měla Amerika přes 300 let, má Evropa pouze dny a měsíce. Vše uspíšily vojensko strategické cíle USA.  Mnoho lidí je vytrženo z vlastních identit, kulturních vzorů, vystaveni střetům kulturních vzorů jsou nuceni čelit kauzalitám, které dříve neznali. Dočkáme se pravděpodobně teroristických útoků ze všech stran názorových střetů. Budou vznikat gheta lidí, které se nedokázali zorientovat. Dočkáme se ale také  stále častějšího navazovaní vztahů mezi odlišnými kulturními vzory, což bude budit opovržení z obou stran a tito lidé budou pronásledováni.

S nějakou velkou procentuální možností bude docházet i k davovému rabování, pronásledování lidí s odlišnými kulturními vzory a to ze všech zúčastněných stran. Jak se dokáže Evropa vypořádat s prolínajícími se kulturními vzory, jež jsou nevyhnutelným důsledkem mizejícího teritoriálního kriteria, kdy západní vliv toto mizení teritoriálního kritéria velmi urychlil, když prolomil všechny hranice cestou obchodní, ekonomickou, edukační, mediální, kulturní, jazykovou, ale i válečnou, zůstává stále horkou otázkou.

Díky moderní době, mediální a infrastrukturální dálnici, by došlo k tomu tak jako tak. Rostoucí nové generace v odlišných kulturách jdou vždy proti generaci starší, což umocňují informace, kterých se jím dostává.  Nebyla by to otázka zda-li, ale kdy.


Lidé na toto téma bývají obětí logického klamu, který jsem si definoval jako falešné kauzální dilema vyvolávající dojem, že existují pouze jedna či dvě hlavní příčiny a možnosti tam, kde jich je ve skutečnosti celá škála, z čehož pak vyvozují irelevantní závěry pro řešení celé situace. Jejich falešné dilema pak nabývá podoby dle toho, jaký kulturní vzor strana zaujímá

Celkově tak tento běh událostí pravděpodobně odpovídá antropologicky daným kauzalitám souvisejícími s globalizací, jež pod sebe zahrnuje rostoucí populaci, mediální dálnici, infrastrukturu, moderní technologie, vojensko-strategickými a ekonomickými zájmy, kdy konečným důsledkem je mizení teritoriálního kriteria a tedy permanentní střet kulturních vzorů, jejich prolínání, jejich boj o dominanci, zachování a v neposlední řadě tvoření kulturních vzorů nových a tedy:

Multikulturalismus, zahrnujíc pod sebe i migraci, uprchlictví atd., spadá pod antropologické mizení teritoriálního kriteria. Způsob, jakým se k tomu různé skupiny (státy, občanské iniciativy, instituce, atd.) staví, budí ve mně dojem snahy bojovat proti rotaci Země.

Definovat to jako, či touha z toho dělat, samostatný politický směr, pak ve mně činí dojem, jako chtít po dešti, aby pršel všude kolem mě a nejen na mě vs všude kolem mě a nikoliv na mě.

S narůstající mediální dálnicí, infrastrukturou, populací, moderními technologiemi atd., a tedy uvědomováním si celoplanetárních životních podmínek, tedymedialnisvetglobalizací, bude antropologické mizení teritoriálního kriteria v tomto století stále výraznější a pravděpodobně nakonec možná povede k nutnosti planetární centralizace moci výkonné a celkovému mizení hranic a teritoriálního kriteria, čehož už jsme svědky delší dobu (EU, USA).

*Strach z mizení teritoriálního kritéria a snaha zachování nejrůznějších kulturních hodnot a boj o dominanci kultur v tomto prostředí, má mnoho podob a jeho součástí tak bývá i expanze kultur nejen radikálních, což je jen logický boj o dominanci a zachování vlastní kultury v tomto propojeném světě, kde mizí teritoriální kriterium. Zabránit tomu dost dobře bez radikalizace politických směrů nejde a mohou si to dovolit spíše země značně infrastrukturálně izolované jako je třeba Nový Zéland apod.

Jaké dominantní kulturní vzory a v jaké podobě nakonec zůstanou, zůstává horkou otázkou, která v mnohých vyvolává přirozený strach a je jen další otázkou, jak se k tomu jednotlivé dominující vzory postaví skrze moci výkonné.

*Multikulturalismus tak není myšlenkový směr, ale antropologicky daný proces, který v globalizovaném světě, s rozvinutou infrastrukturou a mediální dálnicí, vojensko-strategickými a ekonomickými zájmy, nabírá na stále větší dynamice. Kultury nezůstávaly  nikdy stejné a víceméně docházelo vždy k procesům přeměny, které v dnešní době nabývají opravdové dynamiky odpovídající moderní době a schopnosti přemisťování. Evropská i Americká unie je důkazem snahy tento proces mizení teritoriálního kriteria řídit centralizovanou mocí nad kontinenty (velkými územími s mnoha státy), což je jen logické vyústění tohoto mizení teritoriálního kritéria.

*Lidé, nejen ze zemí třetího světa, pak díky mediální dálnici mají povědomí o tom, jak vypadají životní podmínky jinde a díky infrastrukturální dálnici se snaží přemisťovat, aby se vyhnuli útlaku místních kultur či si jen zajistili lepší životní podmínky pro sebe a své rodiny, což v důsledku nakonec činí všichni, ať už prchají či migrují. Historie a demografie hlavně USA, ale i EU a nejen jich, je nám stále důkazem.  Dále největších migrací se tak logicky dočkáváme v místě největších střetů, které jsou v ohniskách kultur, jež se snaží prosadit na daných územích. Snaha místních se tomu vyhnout a zajisti si lepší podmínky pro bytí, pak paradoxně vyvolává kulturní střety jinde. Migrační procesy za lepším žitím pak díky moderní době nabývají fascinující dynamiky, kterou sledujeme v přímém přenosu.

*Domnívám se, že zahraniční strategie USA je nejlepším důkazem o prosazení své kulturní dominance a Islámské země pak o její zachování a též prosazení své kulturní dominance, státy EU pak nevyjímaje. Všichni hráči se pak snaží o zachování a prosazení té své. De facto je ale USA nejsilnějším hráčem a tak výsledný obraz bude pravděpodobně obsahovat nejvíce z této kulturní barvy.

*Jednak si jako první prošli migrujícími vlnami a jejich 50 státu je tvořeno národnostmi z celého světa a jednak celý svět poslouchá jejich hudbu, sleduje jejich filmy, obchoduje v dolarech a mluví anglicky. V ČR a všude ve světě Vás už jen stěží zaměstnají bez angličtiny na lepší místo. Nicméně to ale platí i pro všechny klasické obory a nejběžnější místa. Jedete na stavbu do EU či svářet a vybírají se dělníci, co ovládají angličtinu, stejně tak i v jiných oborech. To je však klasická antropologie a procesy, které tu byly vždy. Dnešní doba jim dává akorát opravdovou dynamiku.

Kulturní vzory se vždy lišily a vždy se prolínaly. Pravděpodobně je naše západní kultura dalece silnější, když se učí náš jazyk, sledují naše filmy, oblékají naše oblečení atd. Jistě si něco z té své zachovají. Vždy se i určitě najdou radikální skupiny tak, jako všude.

ím více bude infrastrukturální a mediální dálnice a další možnosti vyspělejší, tím dynamičtějšího míšení se dočkáme. Mizením teritoriálního kritéria tak přináší řadu velkých problémů, strach a hlavně boj o dominanci jednotlivých kultur. Jakou nakonec bude mít podobu výsledný obraz může z těží někdo odhadnout a hodně bude záležet na spolupráci moci výkonné, kdy pravděpodobně stále více bude docházet k její centralizaci, čemuž se zároveň logicky někteří brání a jiní chtějí proces naopak uspíšit dle toho, jaký kdo kulturní vzor (politický, myšlenkový, nábož. atd.) vyznává, ale je to jako bojovat proti rotaci Země, kterou představuje právě tento antropologicky daný proces.

Vytváří se tak celá škála nejrůznější důsledků od vypuknutí občanských nepokojů, nejrůznějších druhů mezinárodních konfliktů nejen válečných, až po nábožensky motivovaný terorismus či jiný atd., náboženských střetů atd., tedy změť kulturních vzorů bojujících o své místo, jimiž jsme v současnosti svědky. Vzniká z toho tak řada dalších důsledků v podobě uprchlictví, migrací atd., jenž strach z mizení teritoriálního kritéria umocňují.

Svět si tak prochází stupňující se změnou zakořeněných identit, bojem o jejich zachování, bojem o jejich dominanci i bojem za jejich rychlejší prolnutí. Celkový obraz světa se překresluje tak rychle, že se můžeme jen stěží přiklánět k různým pravděpodobnostem, co vše bude míchat barvy a malovat jeho výslednou podobu.  Jak tedy bude vypadat jeho další podoba za desítky let ve chvíli, „kdy nevíme, co bude zítra“, zůstává stále horkou otázkou.

Střety budou nastávat, ať už jakékoliv a nabývat různých podob. Např. v EU v tuto chvíli operuje na 150 nejrůznějších teroristických buněk ze všech stran konfliktu a síť si budují mezi lidmi podobných kultur, které zneužívají i využívají. S narůstajícím počtem kulturně odlišných komunit jsou střety nevyhnutelné a řešení velmi složité vzhledem k mizení teritoriálního kriteria. Nevím, zda-li vůbec existuje nějaké ideální řešení, jak se nejlépe s globalizací a mizením teritoriální kriteria vypořádat.

(rychlá pozn. EU bude jednat společně? nemá společnou hrdost. Nemluví jedním jazykem. EU je víceméně obchodně, vojensko-strategickým artiklem. Hrdost na volný obchod a hranice? Státy mají vlastní identity, jazyk a své cíle. Drží EU pospolu pouze finanční a vojenské zájmy? EU není USA, existuje nějaká hrdost na její vlajku a symboly, jaká? 


Chtěl bych téma rozvést důsledněji, problém je pouze má lenost psát a schématické myšlení, které mě nutí neustále otevírat nové náhledy, kdy ihned vím, jakým logickým klamem by mohl někdo oponovat, a že mé vyjádření není zcela přesné a musel bych jej víc rozvést a tak mám potřebu ihned svou odpověď zanést do textu, čímž by text nabral přílišnou velikost. Avšak chci vše definovat stručně, což asi nelze a tak mé nechutenství cokoliv psát pak značně narůstá, protože svůj text považuji pak vždy za značně nedokonalý či nedostatečný a může působit jako s řadou kauzálních chyb. Nikde je možná lepší nepsat vůbec nic, protože je vše hrozně pomíjívé…


*2)

„Vzdušné zámky Václava Klause, Robejška a dalších?

Do nějaké míry „iracionální“ mi přijdou různá řešení boje proti multikulturalismu (dále jen MK). Jedná se o antropologicky proces probíhající již od prvních kmenů prvobytně pospolné společnosti, kdy se začaly vytyčovat nutné hranice území na obranu svých hmotných i nehmotných statků (kulturních vzorů) atd. MK je způsoben mnoha kauzalitami, kdy dochází k tvorbě, zániku a mísení kulturních vzorů. V dnešní době však dostává díky celosvětově mizejícímu teritoriálnímu kriteriu nových podob.

Problém je v prvobytně pospolné společnosti, ve které nežijeme a přestáváme tolik tíhnout ke kulturním vzorům. Žijeme v době dynamického mizení teritoriálního kriteria, jež je poháněno vysokou populací, moderními technologiemi, informační dálnici a infrastrukturou, obchodem, světovým jazykem (angličtinou). Svět je propojený a lidé si přirozeně vybírají, co je pro ně nejlepší, ať už na poli sociálním, ekonomickém či jiném. Moc výkonná stále více začíná být kontinentální.

Jedná se o přirozený antropologický proces, přinášející nejrůznější velké i menší problémy. Strach z mizejícího teritoriálního kriteria, jež je tedy opodstatněný, pak přináší nejrůznější morální dilemata, kdy je snahou zachovat kulturní vzory minulé (politické, náboženské, ekonomické apod – hranice, zákony atd., jež by je měly chránit). Lidé se pak dělí na nejrůznější skupiny, jež brání tyto vzory a opovrhují těmi, jež tak nečiní a další zas brání svou potřebu v novém prostředí, kdy se mu přizpůsobují tak, jako činí ostatní a to jim dává různé výhody, kdy i nechtějí zůstat pozadu za ostatními.

Hranice nemizí pouze „fyzicky“, ale zcela skrze informační dálnici, kdy se nejrůznější vzory navzájem ovlivňují a dochází k přirozeným změnám v myšlení lidí a jejich naplnění nejrůznějších potřeb. Setkáváme se tak stále s větším bojem mezi nejsilnějšími vzory mocností o nadvládu nad těmito myšlenkami, což způsobuje nutnou propagandu a vznikl tak pojem hybridní války.

Hranice mizí všude a řešení pro tento antropologický proces nebudou pravděpodobně tak jednoduchá ani naivní, jak nám mnozí předkládají ať již z té či oné strany a přinesou ještě mnoho porodních bolestí v tomto století.

Vstupní data minulých tisíciletí jsou jiná než pro to dnešní. Na co jsme dříve měli roky a staletí máme dnes hodiny a dny. Migrace a stěhování národů nabývá na obrátkách a ne není to termín Václava Klause pro toto tisíciletí a stěží bych si jej mohl přivlastnit i já sám, pokud jsem o něm před deseti lety v té či oné formě psal. Popravdě na rozvedení myšlenky mizejícího teritoriálního kriteria přivedl Oldřich Tegze ve své knize Neverbální komunikace.

Pravděpodobně budeme muset nalézt nová řešení spočívající v kontinentální moci výkonné, která však již v nějaké podobě existuje a přináší řadu problémů, se kterými se musím vypořádat.

Někteří politici a uskupení volají po suverenitě a návratu k tradičním hodnotám, které jistě měly v minulosti svá opodstatnění, kdy hrály důležitou součást v dějinách a do značné míry hrají i dnes, jen ve zcela jiné podobě.

Staré pořádky nemají již vstupní hodnoty minulého století a tedy velice pravděpodobně nemohou fungovat tam, kde interakce, kauzality a právě „vstupní data“ jsou zcela jiné.

Suverenita tak, jak ji známe z minulého století, je již v podstatě do nějaké míry vzdušný zámek, ať chceme či ne. Multikulturalismus v dnešní podobě není ideologie a politický směr, byť ho někteří podporují a jiní proti němu brojí a politický směr z něj činí.

Nakonec zmiňované kauzality dostihnou všechny a budeme se s tím muset naučit pracovat a hledat řešení. Mnohá řešení předkládaná z těch či oněch směrů a uskupení mi však přijdou příliš ideologicky zaslepená a další daleko od země v oblacích, což jistě není nic neobvyklého.

Vyhrocený boj o kulturní vzory, jejich zachovaní či podporu nových, díky mizejícímu teritoriálnímu kritériu, bude do nějaké míry gradovat a na podporu vlastních přesvědčeních, co je a není správné, bude způsobovat nejrůznější problémy a střety.

Do nějaké míry pocítí největší vliv koloniální státy, jimiž byla Francie a Británie a další anglofonní země, tedy ty jejichž jazyk se nejvíce používá. Nicméně angličtina je světovým fenoménem a jazykové bariéry stále více padají.

Z mizejícím teritoriálním kriteriem se dá pracovat a jistě bude pravděpodobně přinášet krev, nesmyslné přešlapy, chyby a řadu „porodních bolestí“ díky mnoha kauzalitám při snaze nejrůznějších stran se s tímto dějem vypořádat.

Teze Václava Klause, pana Jakla a dalších, vracející se ke starým pořádkům, jež byly nutné a fungovaly či byly adaptací na podmínky v minulosti či historii, však jsou mnohdy mimo realitu a racionalitu, kdy dnes operujeme s jinými vstupními daty, kauzalitami a adaptujeme se na nové prostředí.

Různé ideologické vzory, kterými politici operují, kdy často apelují na suverenitu, „nacionalitu“ samostatných národů s vlastní identitou atd., kdy ve společnosti podněcují hrdost a další jiné pudy, emoce, pocity atd., řešeními pravděpodobně stěží budou.

Samozřejmě snaha o urychlení procesů integrace či nadměrná podpora nebude pravděpodobně taktéž vhodným řešením, jež by se neobešlo bez následků. Budou vznikat početné skupiny lidí, jež ztratí svou identitu, ať již řízenou integrací či přirozeným stěhováním národů.

Přizpůsobit se novému světu, novým kauzalitám, interakcím, které přirozeně „plodí“ moderní svět nebude jednoduché. Vnější hranice EU měly zmírnit dopady, ale EU bohužel nefunguje jako USA, které však zcela logicky také nemůže tomuto ději zabránit.

EU je paradoxem, kdy společné jednání vyžaduje společnou hrdost na EU, což ale vyžaduje společný jazyk, prezidenta, sportovce, ústavu na které by byli lidé hrdí a nikoliv jen směrnice, volný trh a zákony. Lze se identifikovat se zákony a směrnicemi? Stěží.

Byť existuje evropský parlament, není pro občany EU čitelný a je to něco odtrženého a vzdáleného, co někdy produkuje věci, se kterými nesouhlasíme, což iniciuje v lidech přirozený a do značné míry oprávněný pocit, že je ani nemůžeme změnit či ovlivnit.

Moc výkonná tak nepředstavuje pro ně snadno čitelný politický směr tak, jako když volíme strany do sněmovny ve své zemi. Ani v podstatě nevědí, kdo vše v něm sedí, proč a za co hlasuje a jaký směr zaujímá.

EU není USE jako USA, kde by byl volený prezident a strany, se kterými se mohou lidé nějak identifikovat a ovlivňovat dění atd. Rozsekat Evropu zpět do minulého století a oslabit její postavení, není pravděpodobně dobrý nápad tam, kde existují jiné interakce se světem než v minulosti.

Problém je, že Evropa nemá jednotný jazyk. Tak, jako je Amerika anglofonní, není Evropa eurofonní. Musela by pouze převzít celosvětový jazyk, což je pro mnoho kulturních vzorů a nacionálního cítění v EU pravděpodobně věc přirozeně nepřijatelná a děj, ke kterému svět stejně nějak spěje, tak příliš nadčasový pro naše krátké životy.

V daleké budoucnosti se pak teritoriální kriterium pravděpodobně může změnit na meziplanetární, galaktické atd., kdy vznikne hrdost nová na jednotlivé planety, sluneční soustavy, galaxie. „Nechceme tu další migranty ze Země, sluneční soustavy apod“ pokud a čím více, díky technologiím a vědě, dojde k modernizaci a osídlování vesmíru.

Hra na vlastním písku se stává do nějaké míry minulostí a vzdušným zámkem v dnešním moderním a globalizovaném světě, kdy vlivy, které za mizejícím teritoriálním kriteriem stojí, jsou vyústěním kauzalit moderní doby, propojeného světa infrastrukturálně, informačně, mediálně, ekonomicky, strategicky, vojensky, vědecky atd. apod.

Snaha o zachování kulturních vzorů, vytváření nových, strach z toho plynoucí atd., jsou však přirozené druhu homo sapiens sapiens a jaký výsledný obraz z toho vznikne, bude otázkou nejen pro toto století, které ale pokládám za významově přelomové.
______________________
** Teritoriální kriterium – zahrnuje pod sebe všechny kauzality a interakce od minulosti po současnost (demografické, vojensko-strategické, ekonomické, sociologické, kulturní ajn.), jež ukazují, proč vznikly hranice a proč v globalizovaném moderním světě, propojeném infrastrukturálně a mediálně, mizí či dochází k dynamickému prolínání veškerých kulturních vzorů.

 


*1) Update 2016/červenec

/ Možné řešení v USE? 

Do nějaké míry iracionální mi přijde boj proti multikulturalismu. Jedná se o antropologicky proces probíhající již od prvních kmenových struktur, kdy se začaly vytyčovat nutné hranice území na obranu svých kulturních vzorů atd. MK je způsoben mnoha kauzalitami, kdy dochází k tvorbě, zániku a mísení kulturních vzorů. V dnešní době však dostává díky mizejícímu teritoriálnímu kriteriu nových podob.

V dnešním globalizovaném světě o vysoké populaci, který je propojený moderní – infrastrukturální, informační a mediální dálnicí, teritoriální kriterium mizí a dochází k rychlému a mohutnému prolínání kulturních vzorů ze dne na den, jež se rozšířilo do celého světa, což přináší jistě obrovské problémy a střety.

Mizení teritoriálního kritéria a prolínání kulturních vzorů je pak dále umocněno nejrůznějšími kauzalitami vojenskostrategickými, obchodními, pracovními, politickými, cestovními, až po celosvětově užívaný jazyk, jímž se stala angličtina.

Někteří politici a uskupení volají po suverenitě a návratu k tradičním hodnotám, které jistě měly v minulosti své opodstatnění a do nějaké míry mají i dnes a hrály důležitou součást v dějinách.

Nicméně staré pořádky však nemají vstupní hodnoty minulého století a pravděpodobně nemohou fungovat tam, kde interakce, kauzality a „vstupní data“ jsou zcela jiné

Suverenita je již v podstatě do nějaké míry vzdušný zámek, ať chceme či ne. Multikulturalismus v dnešní podobě není ideologie a politický směr, byť ho někteří podporují a jiní proti němu brojí a politický směr z něj činí.

Nakonec tyto kauzality dostihnou všechny a budeme se s tím muset naučit pracovat a hledat řešení. Mnohá řešení předkládaná z těch či oněch směrů a uskupení mi však přijdou příliš ideologicky zaslepená, což jistě není nic neobvyklého

Vyhrocený boj o kulturní vzory, jejich zachovaní či podporu nových, způsobený mizejícím ter. kriteriem, bude do nějaké míry gradovat a na podporu vlastních přesvědčeních, co je a není správné, bude způsobovat nejrůznější problémy a střety.

Do nějaké míry pocítí největší vliv koloniální státy, jimiž byla Francie a Británie a další anglofonní země, tedy ti jejich jazyk se nejvíce používá. Další země to samozřejmě nevyjímá, zvláště vyspělé. Jazykové bariéry stále více padají

Z mizejícím ter. kriteriem se dá pracovat a jistě bude pravděpodobně přinášet krev, nesmyslné přešlapy, chyby a řadu „porodních bolestí“ díky mnoha kauzalitám při snaze nejrůznějších stran se s tímto dějem vypořádat

Jak moc jsou teze Václava Klauze, pana Jakla a dalších, vracející se k historickým jevům, jež byly nutné a fungovaly či byly adaptací na podmínky v minulosti či historii, analogicky racionální pro dnešní dobu?

Jakou mají vypovídací hodnotu o tom, co je a není správné, kdy dnes operujeme s jinými vstupními daty, kauzalitami a adaptujeme se na nové prostředí.Moc výkonná bude pravděpodobně čím dál víc globalizovaná a nějak rozdělená mezi kontinenty

Jak moc jsou různé ideovzory, kterými politici operují, kdy často apelují na suverenitu samostatných jednotlivých národů s vlastní identitou atd. apod., vzdušným zámkem? Přílišná byrokracie, korektnost atd. a snaha o urychlení procesů integrace není vhodným řešením také. Důležité je, že svět hovoří a názorové proudy se střetávají, byť to přináší řadu problémů, pořád lepší než kývat hlavou jednostranně

V daleké budoucnosti se pak teritoriální kriterium pravděpodobně může změnit na meziplanetární, galaktické atd., kdy vznikne hrdost nová na jednotlivé planety, sluneční soustavy, galaxie…

„Nechceme tu další migranty ze Země, sluneční soustavy apod.“ pokud a čím více, díky technologiím a vědě, dojde k modernizaci a osídlování vesmíru.

Hra na vlastním písku se na planetě stává do nějaké míry obtížná a vzdušným zámkem v dnešním moderním a globalizovaném světě, kdy vlivy, které za mizejícím teritoriálním kriteriem stojí, jsou vyústěním kauzalit moderní doby, propojeného světa infrastrukturálně, informačně, mediálně, ekonomicky, strategicky, vědecky atd. apod.

Chtít z EU udělat USE není špatné, problém je ale vedle jazykové bariéry způsob, jakým to udělat, kdy se vše činilo nepřímo skrze volené poslance do EU parlamentu, kteří tam byli odloženi často z politických stran jednotlivých států a nakonec vznikl jakýsi byrokratický úřad. Státy si razí vlastní identitu. USE vyžaduje přímou volbu prezidenta USE, volbu stran do parlamentu, kdy by existoval program jednotlivých stran.Společnou ústavu práv a svobod, kdy nakonec vznikne i hrdost na vlastní sportovce, armádu atd. Takto se nemají občané s čím identifikovat, koho volit, žádný program. Myslet si, že hrdost nahradí stupidní eurovize (song), podtrhuje jejich tápání ve tmě.

Nicméně jazyková bariéra je kauzální vztah, který bortí do nějaké míry vše. Stěží by státy přejali světový jazyk, byť k tomu nějak svět směřuje a k moci výkonné rozdělené mezi kontinenty.

Vlastně není ani RF. Jazyková bariéra bude pravděpodobně klíčová.

Multikulturalismus není politický směr, byť strany pro i proti, to z něj dělají, ale antropologicky daný proces, jež je díky 8mld. lidí na planetě, moderní infrastrukturální, informační a mediální dálnici a strategickými cíli extrémně urychlen. To, na co měla Amerika přes 300 let, na to máme nyní již jen hodiny a dny a ani izolace tomu nezabrání.

Jedná se o boj kulturních vzorů, který bude díky tomu, co jsem zkusil velmi hrubě nastínit (časem verifikuji, odstraním zavádějící nesmysly), přesahovat rámec všeho, kdy existují jiné vstupní hodnoty než v minulosti a staré pořádky již neplatí a pravděpodobně platit platit nebudou.


Update 23. července 2016

/ Možné řešení v USE? 

Teror by byl tak či onak, což samozřejmě ale neospravedlňuje nezvládnutou imigrační politiku. USA ca 3.8M muslimů, kontrolované hranice a teroru se nevyhnou.

Rusko 20M muslimů a teror též. EU byla v pozadí, ale nezapomínejme na satiru Charlie Hedbo a zapojení v konfliktech. IS (všechny skupiny od Boko Haram, Al-Kaida a další, který se k němu hlásí) si již nebude vybírat.

Nezvládnutá imigrační politika samozřejmě bezpečnostní riziko dalece navyšuje. EU není USE ani RF, nemá jednotnou armádu, čitelný a volený politické směr, prezidenta atd. Nejedná efektivně a rychle skrze volitelnou vládu.

Stěží lze zaujmout efektivní řešení skrze směrnice, definované nepřímou volbou zástupců, které tam byli posláni z politických stran jednotlivých států. Hlasování 28 pak vypadá dle toho a stěží se i mohou občané s EU identifikovat, která je spíše tak byrokraticko obchodním artiklem s těžkopádným řešením otázek, kdy existuje jen národní identita jednotlivých států s vlastními zájmy.

Ztráta identity kohokoliv bude v době mizejících teritoriálních kriterií narůstat, kdy se střetávají kulturní vzory a bude to mí za následek ještě hodně střetů.

Je nás 8mld, svět je propojený infrastrukturální a informační dálnicí. Moc výkonná spěje ke kontinentálnímu rozhodování a pravděpodobně záleží, jak moc ideologické směry dokáží operovat s těmito procesy. Zatím jejich řešení pokládám za nesmyslná.

Nevím do jaké míry se rozrůstá počet nových muslimů, nemám data. Vím, že řady se rozrůstají v Rusku, kde jim byla obnovena i největší mešita v Evropě.

Trvale žijících v Německu je pak ca 4,5M a kolik jich bude po migraci neumím určit, ale nebude to pravděpodobně nijak zásadní číslo překračující 7M. Nevím ani, zda-li a jak moc je to důležité. Problém je radikalizace a pronikání členů skupin IS do mešit

Často se pak vybírají jedince, kteří mají problémy v osobním životě a potácí se z jakoukoliv ztrátou identity. Na ně snaží tlačit i skrze internet a média, jež umí využívat.

Ztráta identity kohokoliv bude v době mizejících teritoriálních kriterií narůstat, kdy se střetávají kulturní vzory a bude to mí za následek ještě hodně střetů.

Je nás 8mld, svět je propojený infrastrukturální a informační dálnicí. Moc výkonná spěje ke kontinentálnímu rozhodování a pravděpodobně záleží, jak moc ideologické směry dokáží operovat s těmito procesy. Zatím jejich řešení pokládám za nesmyslná.


update 23. července / ad článek iDnes: 

/ Další důsledky mizejícího teritoriálního kriteria

„Jsem Němec, křičel střelec v Mnichově. Zabíjel hlavně mladé lidi“ http://zpravy.idnes.cz/strelec-mnichov-utok-na-obchodni-centrum-olympia-fbb-/zahranicni.aspx?c=A160723_095846_zahranicni_aba

– zabíjel náctileté

– na střeše křičí na lidi z okolních domů. „Jsem Němec. Narodil jsem se tady. Vyrostl jsem ve čtvrti Hartz4,“ křičí útočník

– líbí se mu podobný čin, který se již stal, kdy zabíjel někdo žáky ze školy

– zajímá se o téma uprchlictví a nakonec se sám zabije

Dospělí v rodinách samozřejmě mluví otevřeně a svůj vztek si vybíjí jakkoliv, mluví o vyhoštění, hnusném islámu atd., čemuž se nelze divit a jsou obětí frustrace z politiky a cítí se být obětí šikany vlády atd. apod. Paradox.**

Děti tyto názory rodičů přejímají i z internetu a je přirozené, že někteří náctiletí ve školách šikanují děti odlišeného původu, pokud se sejde ve třídě či okolí dostatečně jednoduší kolektiv, který si bude vyhledávat své oběti. V dnešní době pak bude šikana jistě narůstat. Dětské oběti ztrácí identitu mezi muslimskými rodiči, kolektivem a na internetu. Mohou a pravděpodobně ji i budou častěji nacházet u radikálů a vybíjet si frustraci.

Pravděpodobně se můžeme dočkat dalších útoků. Útoky budou mít více motivací, dle nejrůznějších kauzalit. Ztráta identity bude hrát prim a IS to hraje do karet. Je možné, že si nejen Německo bude procházet do nějaké míry zkušeností, kterou si procházelo i USA. Některé interakce jsou podobné.

**Dle dosavadního popisu působí útočník jako náctiletá oběť nějaké obdoby šikany ve škole a okolí.

Psychicky narušený jedinec, který má deprese si pak vybijí svou frustraci, jež vznikla z frustrace společnosti. Paradox. Tito jedinci mohou budou nacházet útěchu v IS a jejich zloba se přetaví do čehokoliv, stejně tak jako se přetavuje zloba společnosti vůči nim.

Taktéž radikální buňky budou tyto jedince na sociálních sítí vyhledávat a podporovat či přímo jedinci se ztrátou identity, tak budou činit i sami. Tak či onak je to jedno. Náboženské střety a kulturní střety budou narůstat a kauzality budou nejrůznější.


update 26. července

/ Další důsledky mizejícího teritoriálního kriteria

Další pravděpodobné důsledky mizejícího teritoriálního kriteria a boj za zachování vzorů prostupující do všech oblastí:

Článek iDnes, komentář p. Spáčilové k filmu Krotitelé duchů, kdy obsazení herců vyvolává již předem negativní ohlasy a vlnu odporu.

„Vlna korektnosti a rozpaky aneb proč krotitelky duchů vadí už předem“
http://kultura.zpravy.idnes.cz/novi-krotitele-duchu-05i-/filmvideo.aspx?c=A160722_132924_filmvideo_ts

Jan Č.
už vím na co nepůjdu… ukázka stačila… Jestli si někdo myslí, že pouhým přeobsazením rolí (sociálních, barevných či „pohlavních“) udělá dobrý film a dostihne předlohu (často legendární předlohu), tak ať si to myslí. Já se však na tom podílet nehodlám a na škváry do kina fakt nepůjdu. A TV nemám, takže ani tam mě to nedostihne… ;-D!!

S. Stupka
a jak to můžete předem určit, když jste jej neviděl? Z toho, že to je jiné obsazení? Takže by měli obsazovat dle Vás a to zaručí dobrý film?

Nikoliv, to zaručí, že bude odpovídat Vašim kulturním vzorům. Jistě je ale přirozené, že to je pak proti srsti, kort v dnešní době, kdy si všichni brání své kulturní vzory, jež jsou ohroženy propojeností světa.

Někdo Vám sáhl na kulturní vzor zažitý v podvědomí, když už rovnou hodnotíte předem. Když byste film viděl a řekl, je to škvár, ok, ale takto předem? Kdyby se to nedotklo kulturních vzorů, potřeba předem hodnotit by ani nevznikla.

On to může být klidně škvár s 20% hodnocení a jistě to může být proti srsti, zažitému a klasice, ale stěží to poznáme předem z obsazení, které neodpovídá zažitému a neznamená to, že takové filmy budou automaticky špatné a jsou účelově korektní.

I když takový film má následně dobré hodnocení (Hvězdné války)a velkou sledovanost, stejně se najde hromada lidí, co budou hovořit o angažovanosti a korektnosti. Proč? Snaha bránit klasiku a tradice, má jistě v dnešním propojeném světě přirozené příčiny, ale stěží vypovídací hodnotu o kvalitě díla, ale o naší potřebě.

Obsazení bude stále různorodější, jak se demografie mění a tvrdit, že je automaticky film korektní apod., je jako předem tvrdit, že herec je špatný a byl dosazen účelově a nezaslouží si dobré hodnocení.

Navlečte si hábit a můžete být „imámem“ za zachování Vašich kulturních vzorů, klasiky a hlásat, že vše, co odporuje Vašim kulturním vzorům či ve společnosti zažitých, je politicky korektní, angažované, pseudo, není předem dobré, pokud se někdo snaží něco takového vytvořit.

Ochotných následovatelů budete mít jistě dost, kterým se mění svět před očima a nezvládají to. Svět se mění, teritoriální kritérium se rozpadá. Demografie, promísenost ras, otevřenost, je stále markantnější.

Odráží se a bude se to odrážet všude a budeme se s otevřeností a změnami setkávat všude. Staré konvence a vzory jsou do nějaké míry stále více ovlivněny.
S. Stupka
No, to je spíš už rozvětvená reakce na zdejší všechny příspěvky.

Nadpis, snadno přitahující bojovníky za tradice, bude v dnešní době znamenat pro média velkou čtenost.

Pavel M.
Strasne moc vyplytvanych pismenek k napsani liberalniho blabolu o bourani starych hodnot.

S. Stupka
Nikoliv liberální ale skeptický. Vaše potřeba mi podsunout liberálnost, je stejná jako filmům podsouvat korektnost a paradoxně pramení z potřeby politizovat a zachovat svůj kulturní vzor. Takže jste jen důkazem proto, co ovlivňuje hodnocení filmů, byť to nemá vypovídací hodnotu o filmu ani o mně.

Naopak považuji boj za zachování kulturních vzorů za přirozený, opodstatněný, plynoucí z interakci. Díky tomu předem určujeme cokoliv, ale často to nemusí mít vypovídací hodnotu o kvalitě daného.

S. Stupka
Máte-li ale potřebu si mě někam zařadit, byť to nemá vypovídací hodnotu o daném filmu, zkuste to spíše z mého článku zde. Možná poznáte, že se spíš snažím pozorovat interakce, a co vše ovlivňují a čím jsou způsobené: http://www.wall-street.cz/?p=4797

Walter Diviš
Proč to získává tak nízké hodnocení? Protože to prostě je špatný film. Melissa McCarthy je mizerná herečka a ještě horší komička a to co funguje v jejích vulgárních komediích, to nefunguje tady, kde v původním filmu byla pointa na úplně jiném stylu humoru.

A kromě toho… diváci začínají být unaveni tím pseudokorektním stylem, kdy v hlavních rolích původně „macho“ filmů dnes musí být ženy, každý film musí mít svého korektního afroameričana, asiata, gaye/lesbu, nerda a kdo ví, co ještě. Prostě to nefunguje, nemá to chemii.

Za mne velké mínus. Ač bych se s chutí podíval na remake Krotitelů s dnešní trikovou technikou, tak ne na tuhle divnou verzi, kde už trailer mne vyloženě odpudil a znechutil. A nedá mi to, abych si na tohle místě nerýpnul i do remaku Sedmi statečných, kde mezi hlavními hrdiny bude právě ten asiat, bude tam indián a hlavní postavou bude černoch. Geniální. Já chci zpátky politicky nekorektní filmy osmdesátých let (a starší)!
Stanislav Stupka
Odporuje to Vašim hluboko zakořeněným kulturním vzorům a to je celé.
Stanislav Stupka
Jste pane Diviš jak imám v bělošském podání se svým stádem. Vše, co odporuje zažitému kulturnímu vzoru, bude nazváno korektním, pseudo, politicky angažovaným a předem nepřijatelným apod. Svět se mění, mění se kutlurní vzory, je propojený a obsazení bude stále více různorodé a ženy také.

Vy jste film neshlédl a už rovnou tvrdíte, že film s Melissa McCarthy nefunguje? Vaše potřeba pramení pouze z výše zmíněného. Vy na něj nepůjdete, protože je pro Vás kulturně nepřijatelný.

Nemá to žádnou vypovídací hodnotu o tom, že film musí mít tato obsazení, je korektní, ale pouze odráží měnící se svět, demografii, kdy obsazení budou různorodá a zcela mimo Vaše zažité kulturní vzory. Vůbec to nemusí znamenat účelovost. To, že jste film ani neshlédl, tento střet jen potvrzuje.

Budeme mít stále větší problém se s měnícím světem, kdy mizí teritoriální kriterium, mísí se kulturní vzory a rasy, identifikovat. Bude se to odrážet ve všem a bude to Vaší noční můrou :)


…je de facto jedno, zda-li někteří lidé film shlédli či ne. Podsunou filmu, že je korektní, politicky angažovaný, cokoliv, protože složení herců neodpovídá jejich kulturním vzorům, čemukoliv, to už je jedno.

Snaha podsouvat filmům politické přívlastky, cokoliv na základě složení herců nemá vypovídací hodnotu o kvalitě filmů ani o tom, že jsou filmy politické či korektní, ale často o tom, že potřeba tak činit je motivována politickým a kulturním cítěním kritika, kdy se filmové obsazení neslučuje s našimi zažitými vzory. Paradoxně sami pak mnozí politicky činní, když předem i posléze takto soudí filmy na základě obsazení.

Samozřejmě, že jakýkoliv film je paradoxně nějakým vzorem motivovaný, protože logicky všichni autoři mají nějaké vzory a cítění, které do filmů pronikají a filmy též odráží dobu (demograficky, antropologicky apod.)

Když se pak dostávají k moci výkonné do nějaké míry to může a končí nějakou formou přímé či nepřímé represe, která určuje vhodnost, nevhodnost, co je a není kvalitní pro diváky (v jakémkoliv systému, ať již formou korektnosti či represe, v podstatě jde vždy o korekci v nějaké podobě nutné k zachování nějakého vzoru), kdy se pak předem rozhoduje, co je a není vhodné a určuje složení herců. Následně se to poté odráží i v autocenzuře, kdy pak společnost zastává nějaký kulturní vzor.

Dělají to tedy do nějaké míry všechny kulturní vzory i tedy všechny současné. Mají tak potřebu zachovat sebe sama před ostatními vzory jak formou autocenzury, tak přímé cenzury. V jakémkoli systému se pak na obrazovky nedostanou mnohé snímky či naopak mnohé jsou tvrdě kritizovány, pokud se dostanou.

Byť film může být dobrý a mít velkou sledovanost či hodnocení, obsazení neodpovídá jejich zvyklostem a mají pak potřebu jej předem i posléze odsoudit, ale o snímku samotném nemající vypovídací hodnotu. Nicméně, to je přirozené druhu homo sapiens sapiens a do značné míry pravděpodobně nutné než daný vzor vystřídá či do nějaké míry změní jiný.


** Teritoriální kriterium – zahrnuje pod sebe všechny kauzality a interakce od minulosti po současnost (demografické, vojensko-strategické, ekonomické, sociologické, kulturní ajn.), jež ukazují, proč vznikly hranice a proč v globalizovaném moderním světě, propojeném infrastrukturálně a mediálně, teritoriální kriterium mizí či dochází k dynamickému prolínání veškerých kulturních vzorů.