Téma: Výzkum a důkazní rovina v medicíně, bludy, konspirace a další

(Jedná se o hrubý nástin. Bude neustále verifikováno, definováno, zpřehledňováno a lépe formulováno. Případně doplňováno o zdroje, citaci či zpřesňováno o další exaktní rovinu, logické vztahy a kauzality. Nikdy nejsem spokojen s výsledkem své práce a nerad sebe či ostatní uvádím v omyl.)


Předmluva v sarkastické rovině, jejímž cílem je zdravě nakopnout ke kritickému myšlení:

Už to také víte? Farmaceuti, lékaři, výzkumníci, vědci, univerzitní týmy, investoři a farmaceutické firmy z celého světa a další. jsou masochisté a hyeny.

Léčí totiž sebe (masochismus), své příbuzné a děti (hyenismus) klasickou vědní medicínou jenom proto, aby si vydělali a zakryli, že např. HIV i rakovinu vyléčí Australan Dr. Sam Chachoua, rakovinu pak také jádra z broskví, bylinná směs nejlépe od Indického či Čínského léčitele, hemocysteinová rovnáha Dr. Erbena, paleo, ketogenní a jiné diety.

Acidobazická rovnováha a detoxikace Dr. Jonáše, detoxikační náplasti různých lékáren v ČR nevyjímaje, ALS a všechny nemoci psychická rovnováha Dr. Hnízdila, veškeré nemoci biorezenonce, minimálně dva měsíce hladovění, CDS/MMS, vyšetření z kapky krve, homeopatie (čti klobása, co svět neviděl) atd., MDM prof. Kvapila, Zadáka et al, od erekce po diabetickou nohu, TČM a akupunktura od čakrového mistra prof. Prymuly vše možné i nemožné, hlavně však jistě nemocniční pokladnu …

Australanovi  Dr. Sam Chachoua uvěřil i Charlie Sheen, že jej vyléčí z AIDS. Nelze se divit lidem v nouzi, ale až budete jednou zase někomu vykládat, co jej zachrání či vyléčí a šířit tvrzení o zaručených terapiích, přeberete za svá tvrzení a pacienty, kdy tak napomáháte medializaci bludu, i zodpovědnost?

Můžete třeba obejít i HIV a onkologická centra v ČR a třeba se i vydat za těmi propagátory, např. za Dr. Chahouaem, co vyléčí HIV a rakovinu. Veškerá úmrtí ale půjdou na Vaše triko i ta, která svými příspěvky, kdy tato tvrzení šíříte. Souhlasíte?

A příště? Příště zas napíši o tom, jak pekaři vydělávají na hladových, když se všichni můžeme živit pránou…

—————————————————

Také vyprávíte lidem úžasné příběhy, co kde komu pomohlo a sami jim doporučujete nejrůznější úžasné preparáty a terapie?

Žijeme v bludné době, která je pro některé velmi výnosná.


Témata značně související:

(jedná se o velmi hrubý nástin – bude aktualizováno, stylizováno do smysluplné formy, verifikováno a doplňováno o příklady z praxe, další relevantní důkazní rovinu a fakta)


Důkazní rovina a konečné závěry pro daná předmětná tvrzení vědní medicíny samozřejmě nejsou ve výsledku založeny na:

1) Rozhodování se na základě vyprávění příběhů a osobní zkušenosti (zaslepené studie by postrádaly smysl, pokud bychom dali na vyprávění příběhů – vyhýbáme se tak kauzálním logickým klamům a přesně určíme zda-li je daná látka či terapie procentuálně účinná a bezpečná*1** a za jakých podmínek a jaké má daná terapie kontraindikace) Důkazní rovina a konečné závěry pro daná předmětná tvrzení vědní medicíny samozřejmě nejsou ve výsledku založeny na osobních zkušenostech. Vědní medicína ověřuje a zkoumá jevy pozorované posléze co možná na největším počtu respondentů, jež jí daný pozorovaný jev umožňuje v zaslepených studiích atd. apod.

2) Rozhodování se na základě médií (validním zdrojem jsou pouze relevantní studie, které prošly ověřovacími procesy na mnoho respondentech v zaslepených studiích) To, že média něco tvrdí, není důkaz.

3) Rozhodování se podle názoru expertů (medicína založená na význačných lidech – „eminence based medicine“). ( Autorita nezaručuje pravdivost tvrzení a věda se tak opírá o relevantní studie, které jsou ověřeny jak úřady, tak celosvětovou vědeckou obcí, tak konkurencí, která chce vyvinout lepší léčbu a dalšími zdroji a neposledně následným sběrem dat ze všech nemocnic, kdy lékaři i spolu s pacienty sledují procentuální účinnost a bezpečnost*1**). Dovolávání se autority je nejčastější logický klam mezi laiky a pokud někdo něco mimořádného tvrdí, měl by mít mimořádný důkaz, že tomu tak opravdu je.

4) Rozhodování o schválení léku se neděje na základě výše zisků. Neplést si s náklady. Proč? Zisk neovlivňuje bezpečnost schváleného léku, ale náklady ovlivňují výsledné používání léků od různých výrobců. Příklad: Na schvalovací proces zisk vliv nemá a v odpadu skončí valná většina výzkumů za biliony dolarů, které probíhají 6 a více let a musí projít třemi schvalovacími procesy na procentuální účinnost a bezpečnost*1**. V r. 2014 FDA schválil pouze 44 a to byl nebývale úspěšný rok. Následné ověřování léků, schválených na trhu, díky sběru dat pacienty i lékaři, konkurencí, která chce vyvinout lepší lék, ale i samotnými výrobci, kteří chtějí činit také a neposledně nezávislými stranami, které vše kontrolují a do všeho rýpou, zajistí, že nebezpečný lék či neúčinný, nemá dlouhého trvání. Avšak jaký lék (od jakého výrobce) pak lékař nakonec předepíše, bývá často věc nákladů dle silné ekonomiky a zázemí nemocnice, státu, proplácení pojišťovnami apod. a neposledně věcí jednotlivců, kteří se rozhodují na základě různých vlivů.

(Do výzkumu jsou ročně investovány biliony dolarů, které se ve valné většině vyhodí na slepé cesty a ověřovacími procesy na procentuální účinnost projde sotva 5% zkoumaných terapií. Jakákoliv terapie, která se následně na trhu a velkém počtu respondentů ukáže jako neúčinná či nebezpečná je stažena. Sami výzkumníci, lékaři, jejich děti i příbuzní schválené terapie používají. Ke sběru dat a užívání dochází celosvětově a je velmi nepravděpodobné, že by si nikdo nebezpečné kontraindikace nevšiml a nebo, že by se mohl jednat o celosvětové spiknutí. Každá terapie tak podléhá několikanásobné kontrole, jak ze strany lékařů, pacientů, tak sběrem dat z nemocnic zdravotními ústavy, tak ze strany samotných výzkumných společností, jak konkurenčních, kteří chtějí vyvinou účinnější a bezpečnější lék, tak samotných výrobců, kteří chtějí totéž.

– PROCENTUÁLNÍ ÚČINNOST, BEZPEČNOST A KONTRAINDIKACE –
Perpetuum mobile totiž neexistuje a proto se v medicíně vždy hovoří o procentuální účinnosti a bezpečnosti.*1** Vždy existují tedy i vážné kontraindikace, které musí odpovídat pouze minimálnímu procentu ze všech respondentů. Každý jedinec se tak rodí s nějakými predispozicemi, má daný fyziologický základ. V průběhu života je tento základ doplňován o akutní fyziologické stavy a též se může měnit v závislosti na prostředí. Věda neumí předem bohužel rozpoznat jakou kontraindikací bude pacient trpět a proto bohužel vždy na každou terapii připadá nějaké malé procento úmrtí a vážných reakcí. Vážnost každé kontraindikace se tak stupňuje dle toho, jak často se vyskytuje v závislosti k počtu pacientů, které danou látku užívají a v závislost na jejich predispozicích, které tak zpětně zjistíme dle kontraindikace, která nastala.

5) Rozhodování se pomocí důkazů kruhem, kdy na základě korelací, u nichž nebyla prokázaná příčinná souvislost, se činí závěry pro výslednou terapii. Např. typický důkaz kruhem: Mnoho záznamů diagnostikovaných lidí s autismem znamená růst autismu u lidí. Růst autismu u lidí přeci znamená mnoho diagnostikovaných lidí s autismem. Formální logikou proti tomuto vztahu určitě nelze nic namítat. Avšak jedná se o chybnou dedukci, při níž se předem předpokládá to, co se má teprve dokazovat. Takže jednoduše chceme prokázat růst autismu u lidí, ale rovnou ho prokazujeme růstem diagnostikovaných autistických lidí. Důkaz kruhem tak není logicky chybný, nýbrž sémanticky prázdný, neboť nic nedokazuje a často je i do studie zahrnut či do její interpretace, aniž by si to autoři studie uvědomili. Pro média je pak snadné tento rozpor převzít a ještě snazší vytvořit. Pak na základě chybné premisy, neprůkazném růstu autismu, se snaží mnoho studí dokázat, co vlastně růst autismu způsobuje a vznikají tak nejrůznější korelace, které jsou tak zcela zavádějící, protože vycházejí právě z této pravděpodobně chybné premisy růstu. Nakonec vytvoří další kauzální klam společně tedy proto, kdy na základě první chybné premisy vytvoří korelaci s něčím, co roste taky. Vznikají špatné interpretace a laici i některá odborná veřejnost bez první průkazné příčinné souvislosti, zda-li opravdu roste a také bez prokázaných příčinných souvislostí u korelací, jakým způsobem biologickým ajn., by mohl být mezi korelacemi vztah, vyvozují např., že PAS způsobuje očkování, pesticidy atd. Další problém je, že se protagonisté pořadu rozcházejí se závěry studií, které uvádí na svou podporu. Jednoduše si z nich vyvozují vlastní závěry, jež si uzpůsobují vlastní víře.

6) Rozhodování se na základě přesvědčení, že časová následnost nutně znamená příčinnou souvislost a různé korelace znamenají nutně tuto příčinnou souvislost.

Relevantní studie a metaanalýzy, neustálé jejich ověřování bez interpretace ovlivněné kulturním vzorem a vírou, smysl má, nikoliv logické klamy, chyby a vlastní interpretace, kdy korelacím přiřazují laici i někteří odborníci vlastní příčiny, čímž se dopouští nejrůznějších kauzálních klamů, post hoc ergo propter hoc (chybné časové následnosti). Příčinná souvislost se musí nejdříve dokázat v zaslepených studií na mnoha respondentech!

Nejjednodušší příklady:
Měl jsem chřipku, snědl jsem pampelišku a druhý den jsem byl již zdravý. Pampeliška léčí chřipku.

V letadle jsem si mocně kýchl, nastaly turbulence. Dalším se stalo něco podobné. Kýchání v letadle způsobuje turbulence. Asi nejjednodušší případ post hoc ergo propter hoc, chybné korelace a důkazu kruhem.

Složitější příklad:
Pomocí deduktivního klamu důkazu kruhem se dopustíme tvrzení, že autismus roste. Učiníme tak na základě chybné korelace bez prokázané příčinné souvislosti a tedy: „Autismus roste, protože roste diagnostika pacientů s autismem. Diagnostika pacientů s autismem roste, protože roste autismus. Následně na základě této první chybné premisy utvoříme další kauzální chybu „společně tedy proto“, což bude ale též současně další důkaz kruhem. Očkování roste a vedle toho roste diagnostika autismu. Autismus a diagnostika roste, protože roste očkování. Následně, na základě všech těchto kauzálních klamů, vytvoříme další deduktivní logický klam, jemuž se říká irelevantní závěr a tedy: „Očkování způsobuje autismus“. Z této chyby se pak začneme dopouštět dalších logických klamů, kdy se snažíme prokázat, jaká příčina v očkovací látce může způsobovat autismus. Následně, aniž by se cokoliv prokázalo, vytvoříme další logický klam irelevantního závěru, který již přímo vede ke změně výsledného postupu medikace a tedy aplikace očkovací látky. Můžeme tak zásadně negativně ovlivnit procentuální bezpečnost pro naše děti, aniž bychom v ruce měli relevantní důkazy.“

Chybnou interpretací faktů a studií se tak dopouštíme mnoha kauzálních chyb od post hoc propter ergo hoc, společně tedy proto, obrácených kauzalit, až po deduktivní klamy a tedy důkazy kruhem, při nichž se předem předpokládá to, co se má teprve dokazovat a jež velmi úzce souvisí s korelacemi, z nichž pak na první chybné premise deduktivního klamu, vytvoříme klam kauzální a z něj poté další deduktivní klam nazývající se irelevantní závěr.

7) Není založena na přesvědčení, že přírodní není chemické a je tedy zdravé a chemické není přírodní a je tedy nezdravé: Více zde: http://www.wall-street.cz/?page_id=4363

8) Není založena na přesvědčení, že kontraindikace a predispozice se dá vždy předem určit a proto je povinností pacienta automaticky odškodnit. 

Určovat právním soudem bezpečnost dané látky a její kontraindikace v rozporu s vědními poznatky (vědeckým konsenzem) a poté na tomto základě kohokoliv odsoudit, je podobné, jako by automechanik rozhodoval o povolení startu raketoplánu do vesmíru či se astrolog vydával za astronoma nebo dav za soudce. To mi připomnělo, jak se MUDr. Gandalovičová oháněla v Utajených datech právními soudy jako důkazní rovinou pro to, že očkování způsobuje autismus, protože soud odškodnil pacienty za kontraindikace. Je těžké bojovat s logickými klamy, když jejich obětí může být kdokoli.Téma související: http://www.wall-street.cz/?page_id=4297

„Antivax má jednu velkou výhodu. Útočí na emoce. Nepotřebuje nic jiného, než pár vágních formulací a hodně emocí. A když se někomu podaří šlápnout jim na kuří oko, hned následuje protiútok ve stylu „ta zlá všemocná farmakolobby, která ovládá všechno“. A teď s tím bojujte. USA ukazuje systém, který selhává. Odškodňovací program, který je ovšem v rukou práva (i když si neumím představit nic lepšího), které dává odškodné i v případech, kdy to není vědecky podložené. Tím ovšem v očích antivax legitimizuje vedlejší účinky. A sněhová koule se balí. Lidé odmítají očkování, stát nemá velké prostředky, jak si je vynutit a pro jistotu to nedělá. Vrací se choroby, které byly pokládány za vymýcené. Náklady na léčbu nikdo nevymáhá, protože by to zase muselo být soudně, a americký porotní systém funguje lépe na emoce než na fakta. A co s tím? I u nás je vidět, jak antivaxpracují a kde mohou, tam narušují chod očkovacích programů. A až na pár idealistů a několik pošuků přesvědčených o své pravdě, jde u většiny opět jen o peníze.“ David Hrbek

Ad David Hrbek) To je těžké a pochybuji také, že jakékoliv argumenty mají pro antivax nějaký význam, právě díky jejich logickým klamům oslovujících emoce, jichž jsou obětí a neuvědomují si je, natož aby rozuměli studiím, jak probíhá výzkum, ověřování léků a kauzálním vztahům ohledně kontraindikací, predispozice, léčebných terapií atd.

Kontraindikace a predispozice, fyziologický základ se kterým se jednotlivci rodí, a kterými pacient trpí a bude trpět, neumí věda ve valné většině předem určit a vždy v nějaké procentuální míře nastanou v závislosti na jejich vážnosti, která odpovídá nějakému počtu pacientů.

V medicíně proto mluvíme o procentuální účinnosti a bezpečnosti. Rozdělujeme tedy kontraindikace podle procentuální bezpečnosti k počtu pacientů, kdy na velmi vážné připadají poměry 1:1000, 5000, 10000 atd. dle užívané látky apod. Peperpetuum mobile neexistuje vzhledem k právě různým fyzio zakladům každého jednotlivce, se kterým se rodí a věda neumí ve valné většině předem zjistit, jaký u každého jednotlivce je a jaké kontraindikace bude mít . Vychází se tak u každého jednotlivce až ze zpětné reakce a tak se kontraindikace sledují a zapisují a určuje v jakém poměru mohou nastat k počtu pacientů.

Aby se jakýkoliv lék, terapie, mohli dostat na trh, musí mít tedy dobrou procentuální bezpečnost a zaznamenané všechny zpětné reakce, které určí během minimálně 6 let a max 20let trvajících výzkumů nových léků na počtu respondentů, který se pohybuje od 1000+ pacientů.

Dále se kontraindikace sledují zpětně, kdy je daná schválená látka aplikována na velkém trhu a tedy velkém počtu lidí a následně se zapisují (sběr dat z mnoha nemocnic z celého světa, kdy ty nejsofistikovanější a nejlépe propracované mají v USA, UK, Francie, Německo.

Stále platí, že jakou kontraindikací bude pacient předem trpět ve valné většině neumíme zjistit, pokud není kontraindikací nějaký jeho akutní stav, těhotenství, jiné brané léky, předčasné narození atd. apod., které lze předem indikovat. Avšak postihovat lékaře kvůli kontraindikaci na základě predispozice a fyziologickém stavu s kterým se rodí, kdy nevíme jakou kontraindikací jedinec trpět bude, nelze a nelze ani výrobce.

Neexistuje 100 procentní bezpečná a účinná látka či takovou neznáme a neznáme ani lepší procentuálně účinější a bezpečnější než na trhu jsou a buďme rádi, že vůbec nějaké jsou. Např. imunosupresiva mají velmi vážné kontraindikace a velmi časté a trpí jimi hodně takto postižených pacientů, ale určit, kterými budou neumíme, ale bez těchto léků by nepřežili, ani bych tu nic tedy teď nepsal. Lze však postihnout lékaře tehdy, když zanedbá akutní stav či opomine jiné kauzální vztahy, které se dají indikovat předem.

Avšak např. u vakcín je však složité činit individuální očkovací plán na základě akutního stavu (předčasného narození apod.), protože pak musí lékař vážit mezi akutním stavem a např. bakteriální infekcí, kdy dítě nemá vyvinuté B-Lymfocyty, kdy konjugovaná vakcína dítě takto chrání, tím spíše předčasně narozené. Nemůže poznat předem, zda-li bude trpět vážnou kontraindikací, dále určit akutní kontraindikace k předčasnému narození je složité a vychází procentuálně mnohem výhodněji pro očkování v nějakém poměru. a spíš a ani nemůže vědět, zda-li ho nezabije bakteriální infekce.

Poměr rizik musí vyvážit. Je snadné poté útočit na emoce, když dítě spadne do procentuálně velmi malé skupiny s těžkými kontraindikacemi. Jak ale poznat, že dítě např. bude trpět gastrointestinální kontraindikací, kterou např trpí i autistické děti, při predispozici, když i akutní indikace vychází očkování mnohem lépe oproti procentuální míře vážné indikace, a když indikace autismu je takto předem de facto nemožná?“

Navíc, uváděná fakta právě říkají, že představa kompenzace a postihu je často nereálná a velmi složitá vzhledem k právě k mýtům o vakcínách, kontraindikacích, predispozicích atd. a je dost zavádějící to zjednodušit na vztah, nastala kontraindikace = postih, a nebyla by to férové. Nicméně určitě to nikoho nevyjímá ze zanedbání lékařské péče, kdy se dá stav indikovat, odpovídá zanedbání kontraindikace indikovatelné atd. a proto existuje i ČLK atd.

Technická poznámka: Odškodnění v USA funguje již od roku 1955, od roku 1986 různé programy a hlavně od 1988 pak (NVICP) National Vaccine Injury Compensation Program, schválený americkým ministerstvem zdravotnictví a přispívá se na něj dokonce daní 0,75$ z každé podané vakcíny. Tlak antivax existuje už i z té doby a sahá mnohem dál a na jeho základě řada společností přestala některé vakcíny v těch letech zkoumat i vyrábět, protože to sebou neslo značné náklady na soudní a jiné výlohy, které se jim stěží vraceli, i když byly neprůkazné a neměly tak čas a finance na samotný výzkum atd. Každé odškodnění tak musí být průkazné a obsahuje řadu ochranných prvků. Např od roku 2011 se odškodňuje v průměru 800000$, program NVICP získal až 2,3mld. dolarů za úmrtí bylo odškodněno cca 400 obětí. Odškodnění za úmrtí odpovídá 250000$.

Antivax hnutí tak sílí v různých časových intervalech na základě různých poplašných a bludných zpráv o účincích a kontraindikacích různých vakcín apod. a tedy dlouhodobě různě sílí a slábne nezávisle na odškodnění.

9) Není založena na přesvědčení, že se alternativní metody neověřují

Věda neustále ověřuje i alternativní teorie či terapie na účinnost a bezpečnost a přehodnocuje tak neustále poznatky, protože se bojí stát na klamných tvrzení a víře, aby sebe ani ostatní neuváděla v omyl a činí tak opakovaně po celém světě z mnoha stran, byť již předešlé studie byly neprůkazné, čímž potvrzuje nebo vyvrací jejich platnost a zpřesňuje tím poznatky současné díky výsledkům z mnoha stran (metaanalýzy). Očekávat výsledek tedy nemusíme žádný, ale pouze znovu ověřujeme platnost již předešlých studií, které byly neprůkazné či průkazné a vždy uvádějí nějakou procentuální účinnost a bezpečnost.


*1** Procentuální bezpečnost a účinnost je výsledkem P1,2,3 studií, z kterých se určí způsob medikace a dávkování daného léčiva. Plyne to z metodiky při výzkumu terapií a léčiv, kdy se pak přesné dávkování určuje, způsob podání, aplikace, složení atd.

Proč procentuální bezpečnost a ne jen procentuální účinnost? Jelikož registrované léky, a tedy látky v nich obsažené, dlouholetým výzkumem mají definovanou bezpečnost  (kontraindikace apod.) v nějakém přijímaném množství a odbourávání z těla v určitém časovém horizontu a celkově za různě daných podmínek, např. fyziologickém stavu a predispozicích každého jednotlivce zvlášť atd., oproti látkám neregistrovaným, jež se navíc stále zpřesňují sběrem dat. Tudíž pravděpodobnost snížení rizika bude se znalostí bezpečnosti jakékoliv dané látky. Perpetuum mobile pravděpodobně neexistuje a je třeba si uvědomit, že 100 procentně neškodná látka se v prostředí nevyskytuje a vždy tak záleží na přijímaném množství a dalších kauzalitách s jejichž znalostí můžeme lépe určit, co je pro nás bezpečnější či účinnější, za jakých podmínek. **

 

další přibudou
Motivací byl příspěvek ve skupině Sisyfos od Anetta Pierzynahttps://www.facebook.com/groups/admin.sisyfos/permalink/10153036545939109/ Touto tématikou se již delší dobu zabývám na svých stránkách a tímto děkuji za další motivaci http://www.wall-street.cz/


Mýtus: Západní a východní medicína aneb co je a není přírodní, co je a není chemie, zdravé a nezdravé, přirozené a nepřirozené?

http://www.wall-street.cz/?page_id=5325

Na světě neexistuje látka, která by nebyla přírodní a zároveň chemie. Paradoxně neexistuje nic umělého a slovo „umělé“ je bohužel jen významově zavádějící rozlišení toho, co bylo vyrobeno druhem homo sapiens sapiens.

Všechny látky jsou vyrobené či upravené pomocí fyzikálních jevů a prvků dané prostředím. Je úplně jedno jaký druh z fauny či flory, kdo danou látku pomocí prvků a jevů dané prostředím vyrobil či upravil. Zda-li se jednalo o rostlinu, žábu, strom, homo sapiens sapiens či již látky vznikly anorganickou cestou atd. Ano, homo sapiens sapiens spadá do fauny mezi savce, pokud tedy zrovna nejste kreacionista

Pouze tak záleží na účinnosti a bezpečnosti dané látky v přijímaném množství v nějakém časovém horizontu vhledem k fyziologickému stavu a predispozicím každého jednotlivce zvlášť, přesněji:

Ve výsledku vždy pouze závisí na procentuální účinnosti a bezpečnosti jakékoliv látky, v daném složení a skupenství, na přijímaném množství v určitém časovém horizontu, na jejím odbourávání z těla chemickými přeměnami, vylučovacími mechanismy atd. a navíc ještě v závislosti na predispozicích a akutním fyziologickém stavu každého jednotlivce zvlášť i při léčbě daného a nikoliv, kým byla stvořena.

Živočišný druh homo sapiens sapiens získal adaptací, jak Vy říkáte, příroda mu umožnila, značně vyvinutý mozek, jež mu dovoluje zkoumat všechny látky, aby zjistil, které jsou vhodné pro jeho přežití a zároveň mu umožnila, jako všem ostatním druhům, vyrábět či upravovat jen více sofistikovaněji než ostatní druhy, ať již z flóry či fauny, látky nějak účinné a bezpečné (nebezpečné), kdy se lépe může vyvarovat vlastním chybám na rozdíl od druhů jiných. Pokud tedy budete chtít tvrdit, že je něco bezpečnější a účinnější, musíte to doložit studiemi.

Na světě paradoxně není umělého vůbec nic. Pouze existují látky vyrobené různými druhy, mezi něž patří i homo sapiens sapiens a všechny tyto látky jsou různě účinné a různě bezpečné pro jakýkoliv druh.


 

Obohacení genofondu a přirozená selekce

http://www.wall-street.cz/?page_id=5145

Příklad logického klamu: „Každý savec na téhle planetě se instinktivně snaží žít v rovnováze se svým okolním prostředím na rozdíl od člověka“

Neustále různé druhy zanikají díky jiným a vznikají druhy nové. Taktéž pokud se druhy přemnoží, mívají obrovské dopady na biodiverzitu. Jedná se o neustálý cyklus. Naopak homo sapiens sapiens má díky své adaptaci, značně vyvinutému mozku, schopnost si svůj vliv do nějaké míry uvědomovat a snahu svému vlivu do nějaké míry bránit či mírnit dopady a uvědomovat si důsledky svého počínání, kritizovat je a současně do nějaké míry napravovat.

Čím více jsme vyspělejší a posunuli jsme se v myšlení díky znalostem, tím více jsou tyto snahy znatelnější, byť se do značné míry i zneužívají, což je také naší přirozeností.

Vše jsou tak zkušenosti, kterými si procházíme a učíme se z nich a nepoznat je, je jako nepoznat, jak něco dělat lépe a jak něco nedělat. To je přirozený vývoj díky našemu mozku, jímž se posouváme dál schopností se učit.

Pokud způsobí náš druh nějakou dramatickou technologií vyhynutí druhů i svého, bude to přirozený cyklus a jako druh zanikneme (a nemusí to nutně znamenat, že jsme byli špatný druh, ale, že jsme prostě jako druh selhali v boji o přežití) a vznikne pravděpodobně druh další, byť třeba i na jiné planetě.

Pokud se tam dřív nedostaneme sami, abychom planety teraformovali, což je opět snaha druhu o přežití, kdy nevíme, zda-li planetu nezasáhne vesmírné těleso, v budoucnu nedojde ke kolapsu v sluneční soustavě atd. apod.


Vědní medicína: mýty a bludy

1) Přírodní je zdravé a chemické uměle vyrobé je škodlivé

Na světě neexistuje látka, která by nebyla přírodní a zároveň chemie. Paradoxně neexistuje nic umělého a slovo „umělé“ je bohužel jen významově zavádějící rozlišení toho, co bylo vyrobeno druhem homo sapiens sapiens.

Všechny látky jsou vyrobené či upravené pomocí fyzikálních jevů a prvků dané prostředím. Je úplně jedno jaký druh z fauny či flory, kdo danou látku pomocí prvků a jevů dané prostředím vyrobil či upravil. Zda-li se jednalo o rostlinu, žábu, strom, homo sapiens sapiens či již látky vznikly anorganickou cestou atd. Ano, homo sapiens sapiens spadá do fauny mezi savce, pokud tedy zrovna nejste kreacionista

Pouze tak záleží na účinnosti a bezpečnosti dané látky v přijímaném množství v nějakém časovém horizontu vhledem k fyziologickému stavu a predispozicím každého jednotlivce zvlášť, přesněji:

Ve výsledku vždy pouze závisí na procentuální účinnosti a bezpečnosti jakékoliv látky, v daném složení a skupenství, na přijímaném množství v určitém časovém horizontu, na jejím odbourávání z těla chemickými přeměnami, vylučovacími mechanismy atd. a navíc ještě v závislosti na predispozicích a akutním fyziologickém stavu každého jednotlivce zvlášť i při léčbě daného a nikoliv, kým byla stvořena.

Živočišný druh homo sapiens sapiens získal adaptací, jak Vy říkáte, příroda mu umožnila, značně vyvinutý mozek, jež mu dovoluje zkoumat všechny látky, aby zjistil, které jsou vhodné pro jeho přežití a zároveň mu umožnila, jako všem ostatním druhům, vyrábět či upravovat jen více sofistikovaněji než ostatní druhy, ať již z flóry či fauny, látky nějak účinné a bezpečné (nebezpečné), kdy se lépe může vyvarovat vlastním chybám na rozdíl od druhů jiných. Pokud tedy budete chtít tvrdit, že je něco bezpečnější a účinnější, musíte to doložit studiemi.

Na světě paradoxně není umělého vůbec nic. Pouze existují látky vyrobené různými druhy, mezi něž patří i homo sapiens sapiens a všechny tyto látky jsou různě účinné a různě bezpečné pro jakýkoliv druh.

2) Farmaceutické firmy si záměrně tvoří léky takové, aby se prodávaly a patentují to, co je výhodné, protože zelenina se patentovat nedá.

Jakékoliv terapie podléhají procesu ověřování na účinnost a bezpečnost, které trvají mnoho let. Nikdy dopředu nevíte, co bude účinné a bezpečné, jaká terapaie projde ověřovacími studiemi.

Patentuje se tak vše možné i nemožné na dlouhé roky dopředu a s patenty se i obchoduje, kdy nikdo dopředu neví, který se dá využít pro jakou technologii ve vědní medicíně a jaký se ukáže jako efektivní.

Zelenina, bylinky apod. se jistě patentovat nedají a vědní medicína jich využívá od nepaměti a doktoři z celého světa pak používají tzv. fytofarmaka, kdy využívají tradičních receptur i zkouší míchat receptury nové, ale mají jen omezené využití pro léčení daných nemocí. Jsou náročná na výrobu, kvalitu a tedy prostředí ve kterém se pěstují, nesmí obsahovat látky škodlivé.

Navíc mají řadu protichůdných účinků tak jako všechny chemické látky, avšak vyextrahované těmito starými způsoby, jež i v minulosti měly svá omezení a proto i tolik pacientů umíralo, bývají problematická a proto se vědní medicína od nich posunula dál a jen klamný trend přírodní vs chemické či umělé, je vrací zpět na trh.

Tam, kde existuje poptávka a nějaké pole indikace a vhodné užití však nevidím problém, proč takto pacienty neuspokojit a ještě si takto lékaři mohou přividělat. Problém však, že mnozí toho zneužívají ve velké míře a léčí i vymyšlené nemoci pacientů apod., jelikož dostávají peníze za preparáty přímo na ruku.  pod. Vědní medicína neustále provádí ověřování všeho a z flóry i fauny stále extrahuje  nové látky a sloučeniny, jež zkoumají týmy z celého světa a používají ve formě tabletek či roztoků apod.

Např. i nynější Nobelova cena pro Tchu Jou-jou byla udělena za to, že se vědeckými metodami ověřila účinnost pelyňku, izolovala se účinná látka artemisinin a změřila v přísných testech její aktivita.

Vše se ověřuje i terapie alternativní, neustále a permanentně. Pokud někdo tvrdí, že je něco účinnější a bezpečnější, měl by to doložit průkazným studiemi na mnoha respondentech, v zaslepených studiích a doložením mechanismu účinku.Na procentuální účinnost a bezpečnost projde sotva 5 procent všech výzkumů a za minulý rok bylo schváleno pouze 44 léků FDA.

Pokud někdo tvrdí, že je něco účinnější a bezpečnější, měl by to doložit průkazným studiemi na mnoha respondentech, v zaslepených studiích a doložením mechanismu účinku.

Proces ověřování probíhá pak takto:

Preklinická část, poté fáze 1, 2, 3. Preklinická: zahrnuje testy na zvířatech (většinou myši, krysy) – trvá min. 2 roky max 5 let., testuje se účinnost a bezpečnost + další výzkum. Potřebují schválení na bezpečnost a účinnost, aby se mohl výzkum dostat do fáze 1 na lidech.

Fáze 1 – testování na lidech (trvá opět min. 2 až pět let), zahrnuje další výzkum a randomizovanou studii na +- 75 pacientech – testuje se účinnost a bezpečnost. Opět potřebuje schválení EMA(eu) či FDA(usa) (úřady pro kontrolu léčiv), aby se mohli dostat do další fáze 2.

Fáze 2 – tady již probíhá dvojitě zaslepená studie na cca 135+ respondentech a opět se testuje účinnost a bezpečnost (2-5let), opět schávlení EMA či FDA na bezpečnost a účinnost

Fáze 3 – to samé ale už na 500+ až 1000+ respondentech, opět potřebují schválení FDA či EMA, aby se dostaly léky na trh. Avšak musí mít i schválení na bezpečnou výrobu a kvalitní distribuci.

Tyto fáze se dále mohou dělit na 2a, 2b, atd. Vše stojí stovky milionů dolarů a neprojde schválením v některé části fáze 95 procent všech léčebných terapií či léků. Za rok 2014 schválil FDA pouze 44 nových léků na všechny možné nemoci a to byl velice neobvykle úspěšný rok.

„Fáze 4″ je ověřování, zda-li společnost umí splnit veškeré bezpečnostní podmínky výroby a dodání léčiv na trh. 

ochrana na trhu – Další ochrana je pak na trhu, kdy probíhá sběr dat registrovaných terapií z nemocnic po celém světě apod.. Když přeci jenom projde něco, u čeho se zjistí vážná kontraindikace na velkém tržním vzorku populace, který si nemohou v testovacích fázích dovolit (stálo by to stovky miliard a bezpečnost by nemohla být uhlídána) a nebo se neprojeví účinnost, ihned to lékaři nahlásí a nechtějí lék předepisovat. Bývá to velmi zřídka.

** Procentuální bezpečnost a účinnost je výsledkem P1,2,3 studií, z kterých se určí způsob medikace a dávkování daného léčiva. Plyne to z metodiky při výzkumu terapií a léčiv, kdy se pak přesné dávkování určuje, způsob podání, aplikace, složení atd.

Proč procentuální bezpečnost a ne jen procentuální účinnost? Jelikož registrované léky, a tedy látky v nich obsažené, dlouholetým výzkumem mají definovanou bezpečnost  (kontraindikace apod.) v nějakém přijímaném množství a odbourávání z těla v určitém časovém horizontu a celkově za různě daných podmínek, např. fyziologickém stavu a predispozicích každého jednotlivce zvlášť atd., oproti látkám neregistrovaným, jež se navíc stále zpřesňují sběrem dat. Tudíž pravděpodobnost snížení rizika bude se znalostí bezpečnosti jakékoliv dané látky. Perpetuum mobile pravděpodobně neexistuje a je třeba si uvědomit, že 100 procentně neškodná látka se v prostředí nevyskytuje a vždy tak záleží na přijímaném množství a dalších kauzalitách s jejichž znalostí můžeme lépe určit, co je pro nás bezpečnější či účinnější, za jakých podmínek. **

3) Farmaceutické firmy záměrně tají přírodní terapie, které vyléčí rakovinu i jiné nemoci

Farmaceuti, lékaři, výzkumníci, vědci, univerzitní týmy, investoři a farmaceutické firmy z celého světa by museli být masochisté a hyeny. Léčili by totiž sebe (masochismus), své příbuzné a děti (hyenismus) klasickou vědní medicínou jenom proto, aby si vydělali. Jistě však to, jaký lék (od jakého výrobce) pak lékař nakonec předepíše, bývá často věc nákladů dle silné ekonomiky a zázemí nemocnice, státu, proplácení pojišťovnami apod. a neposledně věcí jednotlivců, kteří se rozhodují na základě různých vlivů. Avšak nadužívání léků a předepisování nadmíru, dle dealera, neznamená, že upřednostnění konkurenční lék je špatný, ale že daný lékař selhal ve chvíli, kdy existuje lék hrazený pojišťovnou či s lepší účinností, bezpečností apod. a pacient za tuto službu musí platit. Velmi zřídka se stávají případy, kdy lékař záměrně pacienta učiní závislého na léku, ale tací lékaři končí ve vězení a opět to nemá vypovídací hodnotu o tom, že je lék škodlivý, ale, že daný lékař selhal. Jakákoliv přijímaná látka se musí užívat pouze v nějakém přiměřeném množství viz. bod 1.

4) Sousedovi to pomohl, mě to pomohlo a tak to musí fungovat

Jedná se o nejčastější kauzální klam, jemuž se říká post host ergo proter hoc, další jest společně tedy proto, jiný je chybnou korelací a neposledně se setkáváme s klamy deduktivními důkazu kruhem.  Kauzalit, proč došlo ke zlepšení jakéhokoliv našeho stavu bývá mnoho. Proč vůbec dělá vědmí medicína zaslepené studie na mnoha respondentech? Nelze se spoléhat na osobní zkušenost. Proč dojde či nedojde k nějakému zlepšení často nesouvisí s tím, o čem jsme přesvědčení, že vliv mělo. Abychom nebyli obětí a neuváděli sebe ani ostatní v omyl. Zjednodušeně. Vezme se řada lidí s danou nemocí do zaslepené studie, kdy polovina dostane placebo a druhá danou látku (předpokládaný lék), která by měla být účinná. To, co který člověk dostal, ale neví nikdo (zaslepená studie). Následně se kontroluje fyziologický stav všech jedinců a sledují se zlepšení apod. Jakmile je zkoumání hotové, „otevřou se obálky“ a zjistí se, který pacient dostal placebo a který lék. Samozřejmě metody bývají dalece propracovanější a tak máme trojitě i více zaslepené studie a čím více pacientů do studie zapíšeme, tím více logicky nabývá na relevanci.

Jak to tedy bývá pro zjednodušení s osobními zkušenostmi?

je to např. jak letět letadlem, objednat si nové menu a vzápětí pozorovat turbulence. Vyhledat lidi se stejnou zkušeností, jež si objednali stejné nové menu a na základě této „korelace“ vyvodit příčinný vztah, že nové menu, podávané v letadle, způsobuje turbulence, přičemž pro tvrzení nemáme žádný fyzikálně podložený důkaz, ale pouze onu korelaci a že, když si mocně v letadle kýchneme a vzápětí nastanou turbulence a spojíme to s naším kýchnutím, je to stejné jako z osobní zkušenosti, kdy kauzálními chybami vytváříme irelevantní závěry bez znalosti mechanismu účinku, co skutečně bylo příčinou a pouze tak předpokládáme, často pak předem a to je zas logický klam důkazu kruhem, kdy už předem bez důkazu předpokládáme a vlastního přesvědčení si něco myslíme na základě dojmologie z minula, pro co máme pochybné důkazy, ale přitom bychom měli prý nejdřív zkoumat a z relevantních důkazu pojmenovávat příčinu.

Ty ale prý ani určit často neumíme a prý si i dle svého přesvědčení interpretujeme chybně relevantní fakta

Samozřejmě mnoha letitými zkušenosti se postupně zkoušeli nejrůznější látky a zjistilo se, které pomáhají na dané onemocnění a tak existují tradiční receptury s nějakou procentuální účinností a bezpečností (vše má kontraindikace). Avšak nutně to neznamená, že některé postupy terapie mají účinnost, i když jsou např. století či mnohdy tisíc let staré.

Např. vykuřování a šamanské tance se také používají dodnes. Nicméně to samé platí pro mnohé tradiční receptury či terapie, ale jejich účinnost zkoumaná na mnoha respondentech v tisících studiích po celém světě vykazuje placebo efekt. Placebo efekt je sám o sobě problematická definice a jeho účinnost je atypická a vůbec se nedá jednoduše specifikovat tím, že pomáhá jenom u člověka a nikoliv na zvířatech či daný člověk musí věřit, že nedostává placebo. Nikoliv. Efekty bývají dočasné a studie ukazují, že k uzdravení dochází vlivem jiných příčin a to, co se pak traduje jsou pouze přesvědčivé příběhy, které ale bývají velice sugestivní.

Jednotlivci tak bývají obětí řady logických klamů, nejčastěji kauzálních a jiných, znalostní absence, diagnostiky (diagnostika nebývá vůbec stoprocentní ani ve vědní medicíně, perpetuem mobile neexistuje natož v laické či tradiční medicíně. nutně to však neznamená, že nikdo nikdy nemůže náhodně přijít na něco jednoduchého a účinného. Nicméně je to málo pravděpodobné a mizivé. Často někdo s něčím přichází, ale vždy se ověřením zjistí nesmyslnost těchto tvrzení a přežívají jen díky víře a naším přesvědčením.

Lidé si nevědomky  vytvoří si chybné příčinné vztahy,  nejčastěji korelace, jež nutně neznamenají kauzality či  již svou predispozici aplikují na většinu jen na základě vlastního přesvědčení a dojmologie či špatné interpretace relevantních faktů díky právě logickým klamům. Člověk může mít také různé predispozice, jež nelze vztahovat na populaci.

Důkazní rovina a konečné závěry pro daná předmětná tvrzení vědní medicíny nejsou ve výsledku založeny na osobních zkušenostech.

Vědní medicína po celém světě ověřuje a zkoumá jevy pozorované na co možná největším počtu respondentů, jež daný pozorovaný jev umožňuje, v zaslepených studiích atd. apod. Proč?

Jednotlivci bývají obětí logických klamů, nejčastěji kauzálních a jiných, znalostní absence atd. a vytvoří si chybné příčinné vztahy či svou predispozici aplikují na většinu atd. apod. Proto se vše ověřuje na mnoha respondentech a nespoléháme se na osobní pozorování svého fyziologického stavu, jež může mít mnoho kauzalit, populaci vyjímaje.

Prý je nějaký nejčastější klam chybná korelace či kauzální chyba post hoc ergo proprer hoc („následně tedy proto“) nebo deduktivní klam důkaz kruhem.

Prý je to např. jak letět letadlem, objednat si nové menu a vzápětí pozorovat turbulence. Vyhledat lidi se stejnou zkušeností, jež si objednali stejné nové menu a na základě této „korelace“ vyvodit příčinný vztah, že nové menu, podávané v letadle, způsobuje turbulence, přičemž pro tvrzení nemáme žádný fyzikálně podložený důkaz, ale pouze onu korelaci a že, když si mocně v letadle kýchneme a vzápětí nastanou turbulence a spojíme to s naším kýchnutím, je to stejné jako z osobní zkušenosti, kdy kauzálními chybami vytváříme irelevantní závěry bez znalosti mechanismu účinku, co skutečně bylo příčinou a pouze tak předpokládáme, často pak předem a to je zas logický klam důkazu kruhem, kdy už předem bez důkazu předpokládáme a zvlastního přesvědčení si něco myslíme na základě dojmologie z minula, pro


Co je chemie, přírodní a přirozený výběr?

http://www.wall-street.cz/?page_id=4363

Personifikace přírody a zaměňování významů slov, vědeckého žargonu, formální logikou vede často k chybným kauzalitám a k deduktivním klamům.


Jedná se o další návazné pokračování série Všechno je chemie a vše je zároveň přírodní  a Mýtus: Západní a východní medicína aneb co je a není přírodní, co je a není chemie?

Na světě neexistuje látka, která by nebyla přírodní a zároveň chemie. Paradoxně neexistuje nic umělého a slovo „umělé“ je bohužel jen významově zavádějící rozlišení toho, co bylo vyrobeno druhem homo sapiens sapiens.

Všechny látky jsou vyrobené či upravené pomocí fyzikálních jevů a prvků dané prostředím. Je úplně jedno jaký druh z fauny či flory, kdo danou látku pomocí prvků a jevů dané prostředím vyrobil či upravil. Zda-li se jednalo o rostlinu, žábu, strom, homo sapiens sapiens či již látky vznikly anorganickou cestou atd. Ano, homo sapiens sapiens spadá do fauny mezi savce, pokud tedy zrovna nejste kreacionista

Pouze tak záleží na účinnosti a bezpečnosti dané látky v přijímaném množství v nějakém časovém horizontu vhledem k fyziologickému stavu a predispozicím každého jednotlivce zvlášť, přesněji:

Ve výsledku vždy pouze závisí na procentuální účinnosti a bezpečnosti jakékoliv látky, v daném složení a skupenství, na přijímaném množství v určitém časovém horizontu, na jejím odbourávání z těla chemickými přeměnami, vylučovacími mechanismy atd. a navíc ještě v závislosti na predispozicích a akutním fyziologickém stavu každého jednotlivce zvlášť i při léčbě daného a nikoliv, kým byla stvořena.

Živočišný druh homo sapiens sapiens získal adaptací, jak Vy říkáte, příroda mu umožnila, značně vyvinutý mozek, jež mu dovoluje zkoumat všechny látky, aby zjistil, které jsou vhodné pro jeho přežití a zároveň mu umožnila, jako všem ostatním druhům, vyrábět či upravovat jen více sofistikovaněji než ostatní druhy, ať již z flóry či fauny, látky nějak účinné a bezpečné (nebezpečné), kdy se lépe může vyvarovat vlastním chybám na rozdíl od druhů jiných. Pokud tedy budete chtít tvrdit, že je něco bezpečnější a účinnější, musíte to doložit studiemi.

Na světě paradoxně není umělého vůbec nic. Pouze existují látky vyrobené různými druhy, mezi něž patří i homo sapiens sapiens a všechny tyto látky jsou různě účinné a různě bezpečné pro jakýkoliv druh.


 

Témata související:

(jedná se o velmi hrubý nástin – bude aktualizováno, stylizováno do smysluplné formy, verifikováno a doplňováno o příklady z praxe, další relevantní důkazní rovinu a fakta)


Co není tedy přírodní, co není chemie, a co není přirozený výběr?

Vše je chemie, vše je přírodní a vše je přirozený výběr.

Co není přírodní? Co se nenachází v přírodě? Co není přirozený výběr, když je vše s přírody a vše využívá zákonů přírody a prvků přírody a příroda(prostředí) adaptačním cyklem umožnila tomu vzniknout, aby si i mohl např. živočišný druh homo sapiens sapiens přetvářet prostředí dalece sofistikovaněji než jiné živočišné druhy tak, jako se děje od nepaměti v žebříčku všech druhů, které bojují o přežití v daném prostředí, ze kterého díky němu vzešli, a které si zároveň uzpůsobují pro své přežití?

Neznám takovou látku a neznám takový výběr. Zřejmě se tedy jedná o takové, které neexistují.

Dával bych si pozor na všeobecnou formální logiku, která se pro zjednodušení všeobecně používá a je pochopitelná, ale významově je vědeckou logikou chybná a vede právě k největším mýtům jako zdravé nezdravé, přírodní nepřírodní, chemické nechemické, atd. Na tenhle výklad alterny, kohokoliv, bych nepřistupoval, jedná se o klamnou logiku. I syntetické jsou přírodní.

Homo sapiens sapiens je také tvor, živočich přírodou stvořený a jako jakýkoliv jiný tvor přírody využívá přírodních zákonů, prvků a jevů v univerzu a prostředí daném, k tvorbě různých látek pro svou potřebu. Adaptačním cyklem mu k tomu slouží mozek a může vytvářet dalece sofistikovanější látky než rostliny a jiní živočichové atd. Později vysvětlím podrobněji.

H.F. „Jen tak mimo téma, našlo by se pár uměle vyrobených prvků. Ty by se myslím v přírodě hledaly těžko.“

To je právě formální logika. Druh homo sapiens sapiens je přírodní druh, jež adaptačním cyklem získal značně vyvinutý mozek, jež mu umožňuje vytvářet pomocí jevů daných prostředím, univerzem, a pomocí látek v prostředí, univerzu, jak chceš, nejrůznější látky, prvky atd. Využívá pro výrobu pouze jevy a prvky dané prostředím, stejně tak jako jiní tvorové, fauna či flóra atd. Je tedy jedno, kdo látku vyrobí, zda-li druh homo sapiens sapiens, který umí vytvářet dalece sofistikovanější? Ano. Je výsledný produkt přírodní? Ano. Nelze tedy člověka vyjmout z přírody a je její součástí a využívá jen jejích zákonitostí, stejně jako všichni ostatní? Ano. Na čem tedy záleží ve výsledku?

Záleží tedy ve výsledku jen na účinnosti a bezpečnosti dané látky za daných podmínek, její expozici, odbourávání atd., v určitém horizontu atd.? Ano. Stejně jako u všech látek? Ano. Ve výsledku stejně vždy záleží na účinnosti a bezpečnosti za různých podmínek. Co tedy není přírodní? Když to zjednoduším, definuješ si přírodu jako to, co vzniklo v lese, ale to je formální logika. To, co vyrobí člověk, je stále přírodní. Touto formální logikou se začali dělit látky na zdravé ty z přírody a nezdravé ty vyrobené člověkem, ale to je deduktivní klam.

Pro zjednodušení se na to zkus podívat ze třetího pohledu jakoby z pohledu jiné entity, která nás zkoumá z vesmíru a dělá si poznámky. Tento druh je na této planetě dominantní a vytváří si atd., všichni tvorové produkují různé látky, které jsou pro nás za různých podmínek, různě bezpečné. Druh homo sapiens sapiens jich produkuje výrazné množství v dalece sofistikovanější formě nutných pro jeho přežití a tak nad všemi dominuje. Avšak žádný druh není dokonalý a tak jich spousta vyhynula, díky dominanci jiných a mnozí paradoxně díky vlastní dominanci.


Přirozený výběr

Adaptačním cyklem získal druh homo sapiens sapiens velice vyvinutý mozek, který mu umožňuje, co nejlépe si přizpůsobit dané prostředí pro své přežití. Homo sapiens sapiens si tak vytvořil v daném prostředí dominantní místo nad všemi druhy, což často může v přírodě, díky principům biodiverzity, vést často k vyhynutí různých druhů dle toho, kde a jak daný druh do prostředí zasahuje.

Zároveň adaptačním cyklem rozvinutý mozek druhu homo sapiens sapiens umožňuje vytvářet, na základě různorodého myšlení, nejrůznější kulturní vzory, kterým tak uzpůsobuje své chování k danému prostředí, které pokládá za správné pro jeho přežití. Homo sapiens sapiens se tak dostává i do situací, kdy se různé množiny skupin, shromažďujících se pod těmito vzory, vzájemně střetávají a bojují mezi sebou o to, co je pro druh homo sapiens sapiens přirozené a správné. Parodox toho je, že výsledkem je tak široká množina rozmanitých podmnožin, která je pro druh homo sapiens sapiens přirozená, kdy příčinou této množiny je právě adaptačním cyklem značně rozvinutý mozek. Druh homo sapiens sapiens nemá nikdy jistotu v tom, která ze skupin ovládne jeho druh.

Jistotu má jen v tom, že se dokáže do jisté míry učit z vlastních chyb. Vše, co homo sapien sapiens činí, je tak pro jeho druh přirozené díky adaptačním cyklem vyvinutému mozku jenž mu umožnilo vyvinout prostředí (příroda), aby si mohl, co nejlépe přizpůsobit prostředí pro přežití. Pokud tento rozvinutý mozek bude nedostačující a selže k jeho přežití , druh homo sapiens sapiens vyhyne.

Chování živočišného druhu homo sapiens sapiens je tedy důsledkem tohoto přirozeného adaptačního cyklu a nelze tedy jeho chování vytrhovat z těchto kauzalit a tvrdit, že je jeho chování proti přírodě a není přirozené, protože by to bylo jako říct, že příroda nestojí za zrodem druhu homo sapiens sapiens. Je důležité pro zkoumání přírody umět chování druhu popisovat ze třetího pohledu, abychom jej klamně nevytrhovali z přírody chybnou záměnou významu slov přírodní a přirozený.

Dominance homo sapiens sapiens je tak zcela přirozená a záleží jen na tom, zda-li mu jeho značně rozvinutý mozek umožní přežití či nikoliv a za jakých podmínek k tomu dojde a tedy vše, co činí může být proti různým druhům v přírodě a může být zároveň důsledkem proti jeho druhu, ale nikoliv proti přírodě. Co je a není proti jeho druhu a druhům ostatním, rozhodne až budoucnost. Díky značně vyvinutému mozku tak homo sapiens sapiens činí nejrůznější kroky, které mohou zmírnit vymírání druhů díky jeho dominance: Nicméně homo sapiens sapiens nechce zůstat jen v jednom prostředí planety, ale chce svůj druh rozpínat dále do vesmíru. Díky svému mozku tak může přežít i v jiných prostředích a planetách, které si uzpůsobí pro přežití a umožní mu další navyšování své populace dál do univerza.

Například často slýchávám tvrzení: „Pokud jsme zavrhli přírodě vlastní přirozený výběr zdravotně silných jedinců, pokud zasahujeme GMO do přirozeného procesu atd., apod….“  Jak to, že jsme přírodě zavrhli přirozený výběr? Pokládám to za oxymóron. Je to stejné jako říct, že oheň si sám sobě zakázal přirozeně hřát? Naše zásahy jsou tedy nepřirozené a přírodě nevlastní?

Adaptační cyklem se nám nevyvinul mozek jen tak pro nic za nic, ale abychom měli větší šanci na přežití.

Činy živočišného druhu homo sapiens sapiens jsou tedy důsledkem tohoto přirozeného adaptačního cyklu a nelze jeho činnost vytrhnout z těchto kauzalit.

Stejně tak jako adaptační cykly jiných živočichů, kteří dávno vymřeli. Když tedy sklouznu do roviny o zavrhnutí přirozeného jednání živočišným druhem homo sapiens sapiens anti GMO anti DNA oponentů, mohu říct, „Příroda už si nevěděla rady, protože stejně ostatní druhy přirozeně vymírali, tak homo sapiens sapiens dala nepřirozeně takto vyvinutý mozek, protože na to sama nestačí a díky němu nepřirozeně homo sapiens sapiens zavrhl přírodní cyklus – výběr, zdravotně silných jedinců a nahradil jej záchranou slabších jedinců, šlechtěním nových odrůd, modifikací jejich DNA“ Bylo by to podobné jako říci, že jsme omyl přírody. Jenže proč vlastně přírodu personifikujeme? Přírodu přirovnáváme k Bohu, aniž bychom si uvědomovali, že jsme její součástí. Homo sapiens sapiens je též živočich, příroda a vše co činí i vytváří, protože k není nic, co by nebyla chemie a zároveň přírodní a využívá k tomu jevů prostředím daných a prvků v prostředí se vyskytujících.

Vyvinutý mozek druhu homo sapiens sapiens je jen dalším adaptačním cyklem, jenž mu dává možnosti se přizpůsobit prostředí, jenž jsou dalece násobně větší než u ostatních živočichů, která mu možná nakonec dovolí i měnit prostředí a teraformovat „vesmír“ pro jeho přežití. Nikdy nevíme jaké genové sekvence mohou a jsou výhodné, a kdo je důležitý pro přežití a posun lidstva dál.

Jak můžeme vůbec vědět, které sekvence a párování je výhodné či nevýhodné v dlouhodobém horizontu a pro co? Kdo jsou tedy silní a kdo slabí jedinci a potřebné články či nepotřebné články pro genové sekvence a pro přežití, zdraví? Jak můžeme vědět, že v epidemiích neumře vědec, co by nás posunul mnohem dál a umožnil nám lepší přežití a zdraví silných jedinců? A je tedy vlastně třeba jen zdravě silných jedinců?

Jaké motivace a zkoumání by vznikala bez zdravotně slabých jedinců? Není vlastně ten adaptační cyklus, jímž se vyvinul takto mozek homo sapiens sapiens skvělý, že dokáže bojovat lépe s okolním prostředím a ochránit i své zdravotně slabé jedince, kteří ale pro přežití druhu v celkovém jeho schématu mohou a často znamenají podstatnou část a posouvají jeho přežití v prostředí dál? Nastává paradoxní otázka:

Kdybychom si vlastně bránili zasahovat do jakoby přirozeného výběru a nechránili zdravotně slabé, narodili by se vůbec ti géniové doby, kteří posouvají lidstvo dál? Kdo všechno by se v minulosti nenarodil a nebo dnes neexistoval, kdybychom jakoby nechávali vše na přírodě?

Paradox spočívá v tom, že bránění tomu, aby homo sapiens sapiens modifikoval prostředí, ve kterém žije, znamená potlačovat přirozený adaptační cyklus a tedy přirozený výběr, kterým získal jeho značně vyvinutý mozek, jež dále dokáže s prostředím bojovat a uzpůsobovat si jej pro své přežití.

I takové kauzality mohou vznikat ohledně silných a slabých článků, modifikace rostlin apod.

Dále, dá se  vůbec poměřovat silný jedinec silou jeho zdraví, když v budoucnu může umožnit lidem silnější zdraví i přes své slabé zdraví, díky různým kauzalitám a musí nutně vést k oslabení všech a oslabení genofondu a jednat se o zavrhnutí přirozeného výběru? Ne, jak dokazuje minulost i současnost.

Zjednodušováním a zaměňováním významů slova přírodní a přirozený, ve vědeckém žargonu, vede k irelevantním závěrům, které jsou podobné se závěry, co je vyrobeno člověkem, je nepřirozené, chemické a není přírodní a není tedy zdravé a je nepřirozené. Zásah člověka do jeho zdraví a přežívání je nepřirozený, není přírodní, neodpovídá výběru silných jedinců a to je druhá strana mince, zavrhnutí přírodě vlastní přirozený výběr zdravotně silných jedinců atd.

Kauzality genomu jsou neznámé. Máme kódované, nekódované – junk sekvence, jenž vypadají jako odpad, ale odstranění vede k vážným důsledkům. Již zkoušíme poznat tyto děje, díky adaptačnímu cyklu, jímž se nám takto vyvinul mozek a tak všechny tyto zkušenosti nejsou nepřirozené, ale naopak příčina těchto důsledků je přirozená a pochybuji, že někdo bude moci vědět, že ani tato adaptace nebude na konci stačit k našemu přežití.

Také čím více přeživších, tím více párování a genových sekvencí a více procenutálních možností na narození génia. Do jisté míry podobná tvrzení se nám tu množí i např. ze strany skeptiků ohledně obohacení genofondu, když někteří tvrdí např., že se aspoň alternativci, kteří si ublíží a zemřou třeba na přejídání „banány“ v boji s rakovinou místo klasické léčby, nebudou dál množit. I blbec či iracionální člověk může mít geniální dítě, které nás posune dál a umožní přežití druhu.

Co se týče prvotních chybných sekvencí i pozitivních sekvencí a dalších vývojích, kauzality jsou zatím neznámé a jen tak hned se je nedozvíme. Nelze tedy jednoznačně říct, že naše zásahy nejsou chybné a ani, že jsou správné, ale mám problém s tvrzením, že jsou nepřirozené či nejsou přírodě vlastní. Přináší také rozhodně další vědomosti a poznání možností, jak přežít.

další úhel pohledu…

Adaptačním cyklem získal druh homo sapiens sapiens velice vyvinutý mozek, který mu umožňuje, co nejlépe si přizpůsobit dané prostředí pro své přežití. Homo sapiens sapiens si tak vytvořil v daném prostředí dominantní místo nad všemi druhy, což často může v přírodě, díky principům biodiverzity, vést často k vyhynutí různých druhů dle toho, kde a jak daný druh do prostředí zasahuje.

Zároveň adaptačním cyklem rozvinutý mozek druhu homo sapiens sapiens umožňuje vytvářet, na základě různorodého myšlení, nejrůznější kulturní vzory, kterým tak uzpůsobuje své chování k danému prostředí, které pokládá za správné pro jeho přežití. Homo sapiens sapiens se tak dostává i do situací, kdy se různé množiny skupin, shromažďujících se pod těmito vzory, vzájemně střetávají a bojují mezi sebou o to, co je pro druh homo sapiens sapiens přirozené a správné. Parodox toho je, že výsledkem je tak široká množina rozmanitých podmnožin, která je pro druh homo sapiens sapiens přirozená, kdy příčinou této množiny je právě adaptačním cyklem značně rozvinutý mozek. Druh homo sapiens sapiens nemá nikdy jistotu v tom, která ze skupin ovládne jeho druh.

Jistotu má jen v tom, že se dokáže do jisté míry učit z vlastních chyb. Vše, co homo sapien sapiens činí, je tak pro jeho druh přirozené díky adaptačním cyklem vyvinutému mozku jenž mu umožnilo vyvinout prostředí (příroda), aby si mohl, co nejlépe přizpůsobit prostředí pro přežití. Pokud tento rozvinutý mozek bude nedostačující a selže k jeho přežití , druh homo sapiens sapiens vyhyne.

Chování živočišného druhu homo sapiens sapiens je tedy důsledkem tohoto přirozeného adaptačního cyklu a nelze tedy jeho chování vytrhovat z těchto kauzalit a tvrdit, že je jeho chování proti přírodě a není přirozené, protože by to bylo jako říct, že příroda nestojí za zrodem druhu homo sapiens sapiens.

Dominance homo sapiens sapiens je tak zcela přirozená a záleží jen na tom, zda-li mu jeho značně rozvinutý mozek umožní přežití či nikoliv a za jakých podmínek k tomu dojde a tedy vše, co činí může být proti různým druhům v přírodě a může být zároveň důsledkem proti jeho druhu, ale nikoliv proti přírodě. Co je a není proti jeho druhu a druhům ostatním, rozhodne až budoucnost. Díky značně vyvinutému mozku tak homo sapiens sapiens činí nejrůznější kroky, které mohou zmírnit vymírání druhů díky jeho dominance: Nicméně homo sapiens sapiens nechce zůstat jen v jednom prostředí planety, ale chce svůj druh rozpínat dále do vesmíru. Díky svému mozku tak může přežít i v jiných prostředích a planetách, které si uzpůsobí pro přežití a umožní mu další navyšování své populace dál do univerza.


rychlá myšlenka, pak upravit:

Živočišný druh homo sapiens sapiens získal adaptací velmi vyvinutý mozek, jež mu umožňuje nějakým způsobem přežít a adaptovat se na nejrůznější prostředí oproti jiným druhům a vypořádat se všemi možnými jevy. Pokud to nebude stačit a nebo svou činností dopustí zánik svého druhu, tak prostě vyhyne. Tvrdit, že jeho činnost je proti přírodě je oxymóron. Nemusí být maximálně v zájmu jeho druhu či v zájmu jiného druhu či také proti fauně nějakou jeho činností či již flóře za konkrétních podmínek, což zároveň opět nemusí být v jeho zájmu, což často předem nedokáže určit a tak těmito zkušenostmi prochází a díky vyvinutému mozku se jim nějak přizpůsobuje. Pokud to vše nebude stačit či svou činností nakonec dopustí zánik svého druhu, tak prostě vyhyne, což je zcela v souladu s prostředím a bojem o přežití jakéhokoliv druhu.


 

Příklad logického klamu: „Každý savec na téhle planetě se instinktivně snaží žít v rovnováze se svým okolním prostředím na rozdíl od člověka“

Neustále různé druhy zanikají díky jiným a vznikají druhy nové. Taktéž pokud se druhy přemnoží, mívají obrovské dopady na biodiverzitu. Jedná se o neustálý cyklus. Naopak homo sapiens sapiens má díky své adaptaci, značně vyvinutému mozku, schopnost si svůj vliv do nějaké míry uvědomovat a snahu svému vlivu do nějaké míry bránit či mírnit dopady a uvědomovat si důsledky svého počínání, kritizovat je a současně do nějaké míry napravovat.

Čím více jsme vyspělejší a posunuli jsme se v myšlení díky znalostem, tím více jsou tyto snahy znatelnější, byť se do značné míry i zneužívají, což je také naší přirozeností.

Vše jsou tak zkušenosti, kterými si procházíme a učíme se z nich a nepoznat je, je jako nepoznat, jak něco dělat lépe a jak něco nedělat. To je přirozený vývoj díky našemu mozku, jímž se posouváme dál schopností se učit.

Pokud způsobí náš druh nějakou dramatickou technologií vyhynutí druhů i svého, bude to přirozený cyklus a jako druh zanikneme (a nemusí to nutně znamenat, že jsme byli špatný druh, ale, že jsme prostě jako druh selhali v boji o přežití) a vznikne pravděpodobně druh další, byť třeba i na jiné planetě.

Pokud se tam dřív nedostaneme sami, abychom planety teraformovali, což je opět snaha druhu o přežití, kdy nevíme, zda-li planetu nezasáhne vesmírné těleso, v budoucnu nedojde ke kolapsu v sluneční soustavě atd. apod.


Výzkum léků a ověřování:

http://www.wall-street.cz/?page_id=4209

Zkráceně princip ověřování a výzkum léčebných terapií(léků) před uvedením na trh

 

registrovaných léků probíhají randomizované, dvojitě zaslepené studie následujícím způsobem:

Preklinická část, poté fáze 1, 2, 3. Preklinická: zahrnuje testy na zvířatech (většinou myši, krysy) – trvá min. 2 roky max 5 let., testuje se účinnost a bezpečnost + další výzkum. Potřebují schválení na bezpečnost a účinnost, aby se mohl výzkum dostat do fáze 1 na lidech.

Fáze 1 – testování na lidech (trvá opět min. 2 až pět let), zahrnuje další výzkum a randomizovanou studii na +- 75 pacientech – testuje se účinnost a bezpečnost. Opět potřebuje schválení EMA(eu) či FDA(usa) (úřady pro kontrolu léčiv), aby se mohli dostat do další fáze 2.

Fáze 2 – tady již probíhá dvojitě zaslepená studie na cca 135+ respondentech a opět se testuje účinnost a bezpečnost (2-5let), opět schávlení EMA či FDA na bezpečnost a účinnost

Fáze 3 – to samé ale už na 500+ až 1000+ respondentech, opět potřebují schválení FDA či EMA, aby se dostaly léky na trh. Avšak musí mít i schválení na bezpečnou výrobu a kvalitní distribuci.

Tyto fáze se dále mohou dělit na 2a, 2b, atd. Vše stojí stovky milionů dolarů a neprojde schválením v některé části fáze 95 procent všech léčebných terapií či léků. Za rok 2014 schválil FDA pouze 44 nových léků na všechny možné nemoci a to byl velice neobvykle úspěšný rok.

„Fáze 4″ je ověřování, zda-li společnost umí splnit veškeré bezpečnostní podmínky výroby a dodání léčiv na trh. 

ochrana na trhu – Další ochrana je pak na trhu, kdy probíhá sběr dat registrovaných terapií z nemocnic po celém světě apod.. Když přeci jenom projde něco, u čeho se zjistí vážná kontraindikace na velkém tržním vzorku populace, který si nemohou v testovacích fázích dovolit (stálo by to stovky miliard a bezpečnost by nemohla být uhlídána) a nebo se neprojeví účinnost, ihned to lékaři nahlásí a nechtějí lék předepisovat. Bývá to velmi zřídka.

** Procentuální bezpečnost a účinnost je výsledkem P1,2,3 studií, z kterých se určí způsob medikace a dávkování daného léčiva. Plyne to z metodiky při výzkumu terapií a léčiv, kdy se pak přesné dávkování určuje, způsob podání, aplikace, složení atd.

Proč procentuální bezpečnost a ne jen procentuální účinnost? Jelikož registrované léky, a tedy látky v nich obsažené, dlouholetým výzkumem mají definovanou bezpečnost  (kontraindikace apod.) v nějakém přijímaném množství a odbourávání z těla v určitém časovém horizontu a celkově za různě daných podmínek, např. fyziologickém stavu a predispozicích každého jednotlivce zvlášť atd., oproti látkám neregistrovaným, jež se navíc stále zpřesňují sběrem dat. Tudíž pravděpodobnost snížení rizika bude se znalostí bezpečnosti jakékoliv dané látky. Perpetuum mobile pravděpodobně neexistuje a je třeba si uvědomit, že 100 procentně neškodná látka se v prostředí nevyskytuje a vždy tak záleží na přijímaném množství a dalších kauzalitách s jejichž znalostí můžeme lépe určit, co je pro nás bezpečnější či účinnější, za jakých podmínek. **

 


Další kauzality ochrany na trhu:

Tudíž všechny léky prochází zpětně na trhu opětovným kontrolám a metaanalýzám od široké vědecké obce, aby se mohla zjistit účinnost a bezpečnost na světové populaci i u různých etnik a skupin, národností, dle demografie, prostředí, společenských podmínek atd., podchytila se všechna rizika a mohli se následně vyvíjet lepší léky či upravovat způsoby medikace atd.

Dále je třeba si ale uvědomit, že neexistuje v přírodě látka bez kontraindikací. Vždy na každou látku připadá procento vážných kontraindikací a úmrtí. Např. na světě existuje 33 lidí s alergií na vodu. Vždy bude záležet s jakým fyziologickým základem přichází každý jednotlivec na svět a jaký aktuální fyziologický stav má při užití dané látky. Bohužel většinu predisposic neumíme  předem zjistit a vycházíme až ze zpětné reakce. Metody, předem se vyhnout negativním reakcím, tak spadají budoucnosti. Navíc procentuální vážnost kontraindikace je u každého jedince odlišná.

Nikdo Vám nikdy nezaručí, že nenastanou vážné kontraindikace, které se ukáží až v dlouhodobém horizontu z velkého počtu pacientů na trhu, když se neukázaly v fázích 1,2,3, které probíhají min 6 a max 10 ,15, někdy 20let. Neexistuje taková stoprocentní léčba. Právě jenom systém kontroly sběrem dat došlo ke stažení léku. Schválením projde na trh sotva pět procent ze všech schvalovaných léčiv na procentuální bezpečnost a účinnost.

Sběr dat z celého světa ze všech nemocnic je na vysoké úrovni. Kontroly provádí všemožné strany, lékaři, pacienti, konkurence, která chce lepší lék, výrobce, který chce také lepší, aby ho konkurence nepředběhla, proto příbalové letáky obsahují i tolik informací. Ostatně stejnými léky léčí i své příbuzné a sami sebe, takže si nechce nikdo ublížit a nikdo nechce, aby mu bylo ublíženo. Další kontroly provádí různé univerzity, laboratoře atd., až po úřady. Těch stran je mnoho. Muselo by se jednat o celosvětové spiknutí.

Zamlčování jakékoliv kontraindikace by bylo značně kontraproduktivní a hlavně dosti nereálné vzhledem k tomu, že ověřování probíhá ze všech možných zdrojů, konkurenčních, úřadů, různých vědeckých týmu, univerzitních, nemocničních, samotných pacientů, lékařů ajn. po celém světě. Léky farmaceutických firem užívají jak rodiny farmaceutických výzkumníků, tak nezávislých výzkumníků atd. a nikdo nechce mít na trhu něco, co škodí či je neúčinné.

Pokud by došlo k zamlčení vážné kontraindikace samotnou farmaceutickou firmou, mělo by to pro ní katastrofální dopady. Vždy se na to přijde, ať už jsou chyby vědomé či nevědomé nebo až zjištěním nedostatků na celosvětovém tržním vzorku respondentů. Tisíce nemocnic neustále podává zpětné vazby v podobě hlášených dat atd.

Zajímavou doménou je konkurenční ověřování. Protože je tak málo schválených léků každoročně, všichni se vzájemně „špehují“. Jednak chce každý získat účinnou technologii i pro svůj výzkum a jednak proto, že investoři často chtějí převzít danou společnost formou akvizice ze stejného důvodu. Taktéž upozornit na případné nedostatky atd. Probíhá tak mnoho kauzalit, od nepřátelské převzetí, avizované převzetí, dohody o spolupráci, až po boj, kdo s danou účinnou technologií bude dřív na trhu a nebo odhalení chyby. Neustále se tak kauzálně všichni hlídají, aby nakonec měli to zlaté vejce ve svém košíku oni před ostatními.

Moderní medicína je stále propracovanější a zpětné ověřování důkladnější. Ověřování probíhá de facto permanentně bez přestání. Úřady, vědci, nemocnice, lékaři, pacienti, farmaceutické firmy neustále ověřují. Jakákoliv hlášená podezření i ta vynucená alternou, jsou ověřována a ten řetěz má mnoho vzájemných kauzalit.


Resume:

Rozhodování o schválení léku se tak neděje na základě výše zisků. Neplést si s náklady. Proč? Zisk neovlivňuje bezpečnost schváleného léku, ale náklady ovlivňují výsledné používání léků od různých výrobců. Příklad: Na schvalovací proces zisk vliv nemá a v odpadu skončí valná většina výzkumů za biliony dolarů. Následné ověřování léků, schválených na trhu, díky sběru dat pacienty i lékaři, konkurencí, která chce vyvinout lepší lék, ale i samotnými výrobci, kteří chtějí činit také a neposledně nezávislými stranami, které vše kontrolují a do všeho rýpou, zajistí, že nebezpečný lék či neúčinný, nemá dlouhého trvání.

Avšak jaký lék (od jakého výrobce) pak lékař nakonec předepíše, bývá často věc nákladů dle silné ekonomiky a zázemí nemocnice, státu, proplácení pojišťovnami apod. a neposledně věcí jednotlivců, kteří se rozhodují na základě různých vlivů.

(Do výzkumu jsou ročně investovány biliony dolarů, které se ve valné většině vyhodí na slepé cesty a ověřovacími procesy na procentuální účinnost projde sotva 5% zkoumaných terapií. Jakákoliv terapie, která se následně na trhu a velkém počtu respondentů ukáže jako neúčinná či nebezpečná je stažena. Sami výzkumníci, lékaři, jejich děti i příbuzní schválené terapie používají. Ke sběru dat a užívání dochází celosvětově a je velmi nepravděpodobné, že by si nikdo nebezpečné kontraindikace nevšiml a nebo, že by se mohl jednat o celosvětové spiknutí. Každá terapie tak podléhá několikanásobné kontrole, jak ze strany lékařů, pacientů, tak sběrem dat z nemocnic zdravotními ústavy, tak ze strany samotných výzkumných společností, jak konkurenčních, kteří chtějí vyvinou účinnější a bezpečnější lék, tak samotných výrobců, kteří chtějí totéž.


 

Paradox

Největší paradox spočívá v tom, že tak, jaké lidé mají laické představy o farmabyznysu, tak to přesně funguje u alternativní léčby jako je MDM, homeopatika atd., která všechny tyto postupy vynechává, protože by se samozřejmě ihned zjistilo, že jejich léčba nefunguje či je nebezpečná a také proto, že nechtějí platit stovky milionů dolarů za testování a výzkum. Chtějí prostě maximalizovat zisky s minimálními náklady a snaží se obejít systém takovým způsobem, aby jejich lék nemusel projít registrací u EMA či FDA a obešel zdravotní vyhlášky jednotlivých zemí a oni mohli přesto využít návyk lidí na snadnou léčbu polykání tabletek atd. a tak např. homeopatika produkují tisíce cukrových tabletek na všechno atd.


Hezké jmého Amelie a pěkné kravičky, také máme farmu:) Lidé byli nemocní odjakživa, v jakékoliv době a v jakémkoliv věku a tak se sleduje a posuzuje míra jejich morbidity, chorob apod. Kdy morbidita klesá, počet diagnostikovaných roste, počet nemocných zůstává v mnoha případech stejný a v mnoha případech menší díky prevenci. Zvyšuje se tak pouze rapidně moderní diagnostika a počet diagnostikovaných lidí podléhající diagnostice, jež dnes běžně vědní medicíny, její dostupnosti využívá téměř celý svět. Navíc narůstá počet lépe definovaných chorob, kdy již neřadíme třeba deset různých chorob pod jednu či celek atd. apod., ale řadíme nově, navíc dříve nespecifikované, jsou nově specifikované. Vysledovat, jaká choroba pak opravdu roste, je složité, protože neúměrně díky moderní době roste dostupnost diagnostiky pro všechny. Navíc i s rostoucím počtem lidí se může zdát, že počet chorobných roste. Kdekoliv ve světě nyní podléhají diagnostice tak všichni. Ta se neustále zpřesňuje a rozšiřuje do dalších míst a počet lidí diagnostikovaných a počet indikací se zvětšuje. Avšak díky tomu, že pro velký počet lidí na planetě existuje dostupná péče a nemoci se včas díky diagnostice podchytí a ještě navíc zaznamenají a rozdělí podrobně do nových tříd a následně je léčíme, oproti minulosti, může se zdát, že počet chorob roste, ale výslednící je poute vysoký počet diagnostikovaných a počet indikovaných chorob, které diagnostikujeme díky moderní medicíně, jež je stále dostupnější i ve zcela zaostalých zemích. Naopak je však díky tomu nižší morbidita a zásadně vyšší věk. Takže chorobami jsme trpěli a trpíme stále navzdory různým představám, že najednou to je třeba mléko apod., který tento stav vychyluje k vyšším číslům.