Autismus

page_t(Výtažek ze sekce Skeptiku Nedej’se, kde se věnuji již delší čas rozporování spikleneckého dokumentu Utajená data)

Už na začátku 19. století Bleuler popisoval něco jako autismus ale nemluvil v této terminologii ale o formě schizofrenie, pro kterou tento termín vymyslel a kolem roku 1940 Kanner také popisoval něco podobné. Ve Vídni pak Asperger. PAS nebyl diagnostikován, ale byla diagnostikována místo něj nějaká forma retardace či různých mentálních a vývojových poruch. Lékařská, vědecká ani institucionální obec neměla široké povědomí o diagnostice a práci s těmito lidmi. Až od devadesátých let s mocně narůstající socializací, začleňováním, přesnou diagnostikou a prací s těmito lidmi v léčebnách, v ústavech a zapojením veřejnosti, se začaly teprve postupně více rozvíjet a diagnostikovat tyto různé poruchy jako různé samostatné formy PAS a přestaly spadat pod jiné diagnostiky. Až moderní medicína rozlišila 4 druhy autismu od Aspergerova, atypického až po jiné pervazivní vývojové poruchy, diagnostikovat je, školit o nich odbornou i laickou obec. Ještě do devadesátých let byl pro mnohé státy problém rozpoznat autismus.

Tedy trend začal být rostoucí díky moderní medicíně a tedy přesnější diagnostice a její variabilitě, přesnějšímu a rychlejšímu zpracování a sběru dat, rostoucí edukaci odborníků, laiků i institucí a tedy rostoucí práce s postiženými lidmi, kdy se tak tento trend, díky moderní medicíně a technologiím, informační dálnici, dostává stále více ke všem sociálním skupinám obyvatel a všem národům a tedy je dostupný stále většímu počtu lidí a neposledně stále větší populaci na planetě. Správnou osvětu, indikaci a záznam tak postupně přinesla až léta pozdější, kdy dnešní doba, se stále modernější diagnostikou, záznamem dat a veřejnou edukací, učinila největší pokrok. Bohužel nám tato doba přináší i temné stránky, kdy se takto snadno šíří bludy a desinformace.

Velmi mnoho nemocí v minulosti spadalo pod jednu diagnózu. Stále modernější medicína tak začala diagnostikovat a kouskovat celou škálu nemocí. Neustále přibývající poznatky z genetiky a jiných oborů medicíny, které nám přináší stále nové diagnózy, jenž dříve spadaly pod jedinou. Neustálá edukace lékařské obce i samotných občanů způsobuje obrovský nárůst nově diagnostikovaných jedinců.

Stále přesnější evidence a zápis dat nemocí i kontraindikací hraje tak velice významnou, téměř zásadní roli. Lidé se tak často klamně domnívají, že tyto nemoci se dříve nevyskytovaly, a že až poslední dobou dochází ke stále většímu nárůstu a díky této chybné dedukci, vytváří chybné irelevantní závěry a přisuzují tento domnělý nárůst nemocí různým, chybně určeným příčinám.

Na základě tohoto důkazu kruhem, byla vytvořena další kauzální chyba, „Společně tedy proto“, kdy si dovodí korelaci, příčnou souvislost nárůstu autismu s nárůstem očkování, aniž by opravdu měli patřičné důkazy. Na základě již první chybné premisy pak tvrdí, že události, které se vyskytují zároveň, růst očkování a růst autismu, musí být v příčinném vztahu.

Vždy by se mělo vycházet z relevantní důkazní roviny pro určení správné kauzality a příčiny.

Důkazní břemeno je tedy na tom, kdo přichází s mimořádným tvrzením a měl by umět přednést data bez kauzálních klamů a chybné interpretace, která jeho tvrzení dokazují, aby světová vědecká obec mohla ověřit a přehodnotit dosavadní poznatky, ale i když s důkazy nepřijde, ale pouze s tvrzením, ověří si to raději vědecká obec sama. Což činí neustále. Neustále tak vše ověřuje, zpětně přehodnocuje a aktualizuje.

Resume:

Zásadní rozpor tak vidím v tom, že samotný růst autismus se často dokazuje logickým klamem, jemuž říkáme důkaz kruhem: Mnoho záznamů diagnostikovaných lidí s autismem znamená růst autismu u lidí. Růst autismu u lidí přeci znamená mnoho diagnostikovaných lidí s autismem. Formální logikou proti tomuto vztahu určitě nelze nic namítat. Avšak jedná se o chybnou dedukci, při níž se předem předpokládá to, co se má teprve dokazovat. Takže jednoduše chceme prokázat růst autismu u lidí, ale rovnou ho prokazujeme růstem diagnostikovaných autistických lidí. Důkaz kruhem tak není logicky chybný, nýbrž sémanticky prázdný, neboť nic nedokazuje a často je i do studie zahrnut či do její interpretace, aniž by si to autoři studie uvědomili. Pro média je pak snadné tento rozpor převzít a ještě snazší vytvořit. Pak na základě chybné premisy, neprůkazném růstu autismu, se snaží mnoho studí dokázat, co vlastně růst autismu způsobuje a vznikají tak nejrůznější korelace, které jsou tak zcela zavádějící, protože vycházejí právě z této pravděpodobně chybné premisy růstu.

Nakonec vytvoří další kauzální klam společně tedy proto, kdy na základě první chybné premisy vytvoří korelaci s něčím, co roste taky. Vznikají špatné interpretace a laici i některá odborná veřejnost bez první průkazné příčinné souvislosti, zda-li opravdu roste a také bez prokázaných příčinných souvislostí u korelací, jakým způsobem biologickým ajn., by mohl být mezi korelacemi vztah, vyvozují např., že PAS způsobuje očkování, pesticidy atd.

Studie mohou naznačovat, ale musí být metodicky, interpretačně, kauzálně správně, tedy bez logických klamů, abychom mohli provádět změny či abychom změnami, které odpovídají teoretickým rizikům, neohrozili jedince mnohem více a proto podléhají neustálému ověřování ze všech stran.“

Zdravotnický deník, ze světa: Mohou za prudký nárůst výskytu autismu změny v klasifikaci postižení?

Graf ukazuje počet studentů (na 10 tisíc) s diagnózami autismu (modrá čára) a postižení intelektu (červená) ve speciálních vzdělávacích programech ve Spojených státech mezi lety 2000 až 2010. Zvýšení výskytu autismu během této doby bylo kompenzováno snížením počtu diagnostikovaných případů postižení intelektu, což vědci vysvětlují tak, že došlo k přesunu studentů z jedné kategorie zdravotního postižení do druhé. Foto: Pennsylvania State University

Jak bude vypadat postupný nárůst PAS a pervazivních poruch PAS, až se postupně zapojí další země i země třetího světa a edukují celou svou odbornou i laickou obec, vzniknou pracovní a sociální instituce a pracovníci s PAS a začnou s tím postupně tyto země pracovat? Stejná data u CDC bychom našli u mnoha nemocí s podobnou historií indikace, edukace, diagnostiky etc. http://www.cdc.gov/ncbddd/autism/documents/asd_prevalence_table_2013.pdf

Třeba článek Karen Weintraub http://www.nature.com/news/2011/111102/full/479022a.html – taktéž špatná interpretace studií, také důkaz kruhem, kdy z této chybné premisy dělá dále vlastní závěry, často odlišné se závěry studií, které uvádí. Zaměňuje i předmět zkoumání. Dokonce ty studie uvádějí v závěrech i možnou klesající prevalenci, čímž si ty studie paradoxně odporují a nedokážou dojít k jednotnému závěru, což je právě důsledek základní chybné premisy, dokázané kruhem. Dále uvádějí dobrou účinnost očk. proti HBV a její důležitost, neprůkazný nárůst autismu u MMR, dále možné důsledky enviromentální (což bohužel je již korelace a možná kauzální chyba vzniklá na chybné premise růstu).


Shrnutí logického klamu:

Pomocí deduktivního klamu důkazu kruhem, vytvoříme chybnou korelaci bez příčinné souvislosti, že autismus roste a tedy: Autismus roste, protože roste diagnostika pacientů s autismem. Diagnostika pacientů s autismem roste, protože roste autismus. Následně na základě této první chybné premisy utvoříme další kauzální chybu „společně tedy proto“, což bude ale též současně další důkaz kruhem. Očkování roste a vedle toho roste diagnostika autismu. Autismus a diagnostika roste, protože roste očkování. Následně, na základě všech těchto kauzálních a deduktivních klamů, vytvoříme další deduktivní logický klam, jemuž se říká irelevantní závěr a tedy: „Očkování způsobuje autismus“. Z této chyby se pak začneme dopouštět dalších logických klamů, kdy se snažíme prokázat, jaká příčina v očkovací látce může způsobovat autismus. Následně, aniž by se cokoliv relevantně prokázalo, vytvoříme další logický klam irelevantního závěru na základě naší víry, který již přímo vede ke změně výsledného postupu medikace a tedy aplikace očkovací látky. Můžeme tak zásadně negativně ovlivnit procentuální bezpečnost pro naše děti, aniž bychom v ruce měli relevantní důkazy.

Chybnou interpretací faktů a studií se tak dopouštíme mnoha kauzálních chyb od post hoc propter ergo hoc, společně tedy proto, obrácených kauzalit, až po deduktivní klamy a tedy důkazy kruhem, při nichž se předem předpokládá to, co se má teprve dokazovat a jež velmi úzce souvisí s korelacemi, z nichž pak na první chybné premise deduktivního klamu, vytvoříme klam kauzální a z něj poté další deduktivní klam nazývající se irelevantní závěr.

Proto jsou tak velice nezbytné a důležité zaslepené studie na mnoha pacientech, které prokáží příčinné souvislosti daných tvrzení a teorií a výslednou procentuální účinnost a bezpečnost. Existují tedy proto, abychom mohli poznat chybná tvrzení, slepé cesty. Mohli následně lépe přehodnocovat své poznatky. Všechny studie se neustále znovu ověřují a podléhají zpětnému ověřování dalšími stranami, konkurenčními, univerzitními týmy a dalšími, které vyvíjejí nejrůznější technologie či si vytváří vlastní metaanalýzy, různé studium apod. a děje se tak celosvětově. Tudíž i neprůkazné i průkazné studie prochází z nejrůznějších důvodů opětovnému ověřování. Existuje tak malé procento pravděpodobnosti, že něco opomineme či zanedbáme. Pro představu: Existují tisíce firem a výzkumů po celém světě, které ročně utratí společně biliony na výzkum čehokoliv a jistotu návratnosti nemají žádnou

 


Témata značně související: