Logické klamy

(Jedná se o velmi hrubý nástin. Bude neustále verifikováno, definováno, zpřehledňováno a lépe formulováno dle energie. Případně doplňováno o zdroje, citaci či zpřesňováno o další exaktní rovinu, logické vztahy a kauzality. Nikdy nejsem spokojen s výsledkem své práce a nerad sebe či ostatní uvádím nechtěně v omyl.)


Další verze: http://www.wall-street.cz/?p=6061 ‚ viz. také wiki


Logické klamy

V prvé řadě je nutné říci, že oběťmi logických klamů jsou všeobecně všichni, kdokoliv v běžném životě. Užíváme logických klamů pro cokoliv, aniž bychom si to uvědomovali a je to zcela přirozená součást našeho nedokonalého kritického myšlení a malých znalostí, které nahrazujeme formální logikou (selským rozumem), který je však často kauzálně klamný a nemá vypovídací hodnotu.

Jedná se též o potřebu podvědomě bránit svá ega (psychickou obranu), najít si viníky svých traumat, usnadnit si bytí v složitém a mnohdy nepřátelském systému, ale i velmi často snaha dělat se lepšími, obhajovat své pravdy, víry, lži i závislosti, potřeba manipulovat s druhými, potřeba se utvrzovat a hájit své nejrůznější ideologie a kulturní vzory, jež se nám staly měřítky všech ostatních atd.

Nicméně bych se zde pokusil zaměřit více na specifickou skupinu lidí často alternativně založených.

Ve stále složitějším světě mnoho lidí podvědomě potřebuje jednoduché pravdy, které by jim daly odpověď na jejich traumata a dodaly oporu ve složitém  a pro ně často nepřátelském systému, ve kterém se cítí být ztraceni. Hledají nejrůznější záchytné ostrovy, které by jim usnadnily jejich bytí v tomto systému.

Lidem podvědomě, aniž by si to uvědomovali, ve smyslu psychologického nevědomí a měli znalost o nich, slouží často logické klamy k utvrzování se v jejich víře – o zlém systému, zlém očkování, o své pravdě, lži druhých, k manipulaci druhých atd. V populaci se používají zcela běžně, kdy tak lidé klamou sami sebe i druhé a sebe i druhé tak uvádějí v omyl. Kdo vše používá logické klamy?

Lidé s nějakým traumatem a tíživou životní situací, se kterou se potřebují vyrovnat, jsou k tomu nejnáchylnější. Najdou si nepřítele, který může za jejich problémy a začnou spojovat nahodile různé jevy, kterými skládají mozaiku zlého systému, jenž může za jejich problémy. Jedná se o formu psych. obrany před světem. Toto vymezení se vůči systému a boj proti němu je uspokojující a dává jim pocit, že se mohou se svými problémy lépe vyrovnat. Podvědomě pak neustále tento pocit vyhledávají.

Dále je často používají lidé s podvědomou potřebou se vymezit a dodat pocit výjimečnosti  (aniž by si to uvědomovali a proces tak probíhá nevědomky). Potřebují se utvrdit, že nežijí krysí závod a systém je neovládá, že jej prohlédli, jdou proti proudu, což jim dává pocit výjimečnosti (známé jejich rčení „Nejsme ovce“) .

Nepřipadají si tak ztracení, neúspěšní a bezmocní, ale naopak důležití. Už nejsou „Pepíky, Mariemi, Honzy“ a dalšími odkud si z „Horní dolní“. Prohlédli systém a mohou se spojit proti nepříteli, který může za všechny jejich neduhy a problémy, které jim často brání projevit své talenty a dále se rozvíjet. Pocit, že za jejich chyby a neprůbojnost může někdo jiný, je pro ně uklidňující.

Podvědomě jim to dává pocit moci, chytrosti, kterou nikdy zvlášť neoplývali. Aniž by si to uvědomovali, jsou tak často obětí vlastní psychické obrany před sebou samými a problémy se zvládáním života. Už nejsou ztraceni ve složitém systému, který je nepřátelský, ale jednoduchými vysvětleními nabývají pocitu, že mu rozumí a už je neovládá.

Různá guru, hledači pravdy (definice ad Pythagoras), dávající si někdy důležitě znějící jména, dohnali tuto potřebu se vymezit vůči systému, který prohlédli, a pocit výjimečnosti, až k vlastním náhledům na vnímání reality a všeho-jsoucího, které mají potřebu šířit jako velké tisícileté pravdy a myšlenky, jež si dle potřeb upravují logickými klamy tak, aby měli odpovědět na vše, co by mohlo jejich pravdu ohrozit.

Do debat vstupují různými velkolepými prohlášeními či otázkami budící na oko zdání, že je se jedná o velké problémy lidstva a utvářejí tak často falešné dilema, které je potřeba řešit a svět změnit. Tato prohlášení nemají nechat nikoho na pochybách, že vstupuje velká osobnost. Řečníci však bývají obětí vlastního logického klamu. Nedokáží se kriticky zhodnotit z pohledu třetí osoby. Činí tak podvědomě. Jen zřídka se jedná o zkušené, účelové manipulátory, kteří by dokonale ovládali logické klamy.

Taktéž těmto klamům snadno podléhají lidé, jež mají podvědomou potřebou obhájit své chyby a svou neschopnost, pocit, že za jejich chyby může někdo jiný, je pro ně uklidňující.

Následně je pak používají úspěšní manipulátoři se znalostí klamů.

Logické klamy ‚viz. také wiki

Relevantní rovina není často pro mnohé důležitá, ať bude jakákoliv. Důležité je tak pro pro mnohé často nevědomě, aniž by si to uvědomovali, pouze podpořit logickými klamy jakkoliv svá nejrůznější přesvědčení či své nejrůznější kulturní vzory apod., kdy si nacházejí důkazy, které pokládají za relevantní či si přímo relevantní fakta nevědomky interpretují logickými klamy tak, aby vyhovovala jejich přesvědčení, čím se často dopouští irelevantních závěrů. Což je však pro člověka zcela přirozené.

Na rozdíl od zkušených manipulátorů, kterými jsou mnohdy zkušenější politici atd., např. Miloš Zeman a Václav Klaus, kteří logické klamy*[1] používají častěji plánovaně, účelově, ví mnohdy přesně, jaké používají a ví, co jsou logické klamy a vědí, co říkat, aby podpořili druhé v jejich přesvědčeních nebo jimi manipulovali pro své nejrůznější cíle.

Valná část lidí ani nezná a neví, co jsou logické klamy, které nevědomky používají pro doložení pravdivosti svých tvrzení a utvrzují se ve vlastním přesvědčení bez ohledu na to, jaká je skutečná relevantní rovina, kdy tak klamou nevědomky sebe i ostatní. Prostě se jen nevědomky utvrzují v tom, co chtějí slyšet, ve svých přesvědčeních, což je ale obecně přirozené. Na rozdíl od manipulátorů, jež tak činí často zcela vědomě se znalostí logických klamů.

Lidé tak hledají mnohdy nevědomky logické klamy pro svá různá přesvědčení o čemkoli, kdy relevantní rovina není důležitá, ale to, co potřebují slyšet a tak použijí vše, co jim jejich přesvědčení podporuje a je tak často úplně jedno jak velký nesmysl a logický klam to je, prostě jak moc je relevantní. Často je to způsobeno neznalostí či nevědomostí, malou exaktní znalostí či nemají relevantní data a nedokáží tak ani často rozpoznat relevantní data či si neuvědomovat, že daný jev má mnoho kauzalit a příčin, kdy na učinění závěrů je třeba znát celou škálu jevů a příčin.

Ani však samotná znalost veškerých faktů a dat, schopnost poznat a vyhledat relevantní data, nám často nestačí k tomu, abychom se nedopustili logického klamu a neučinili irelevantní závěr. Proč? Jednoduše proto, že si fakta často nevědomky interpretujeme k obrazu svému, ke svému kulturnímu vzoru a přesvědčení, které vyznáváme.

Nestává se to tak jen v politickém, veřejném životě, ale právě mnohdy ve vědě, kdy si lidé interpretují nejrůznější výzkumy po svém a taktéž samotné výzkumy jsou toho obětí. Přelomové studie nerostou na stromech a jen opravdu malinkatá část je průkazná. Více zde:

https://www.facebook.com/groups/admin.sisyfos/permalink/10153278382904109/ **[1]

Příklad kauzálních chyb na tvrzení, že autismus roste a způsobuje jej očkování:

Pomocí deduktivního klamu důkazu kruhem, vytvoříme chybnou korelaci bez příčinné souvislosti, že autismus roste a tedy: Autismus roste, protože roste diagnostika pacientů s autismem. Diagnostika pacientů s autismem roste, protože roste autismus. Následně na základě této první chybné premisy utvoříme další kauzální chybu „společně tedy proto“, což bude ale též současně další důkaz kruhem. Očkování roste a vedle toho roste diagnostika autismu. Autismus a diagnostika roste, protože roste očkování. Následně, na základě všech těchto kauzálních a deduktivních klamů, vytvoříme další deduktivní logický klam, jemuž se říká irelevantní závěr a tedy: „Očkování způsobuje autismus“. Z této chyby se pak začneme dopouštět dalších logických klamů, kdy se snažíme prokázat, jaká příčina v očkovací látce může způsobovat autismus. Následně, aniž by se cokoliv relevantně prokázalo, vytvoříme další logický klam irelevantního závěru na základě naší víry, který již přímo vede ke změně výsledného postupu medikace a tedy aplikace očkovací látky. Můžeme tak zásadně negativně ovlivnit procentuální bezpečnost pro naše děti, aniž bychom v ruce měli relevantní důkazy.

Chybnou interpretací faktů a studií se tak dopouštíme mnoha kauzálních chyb od post hoc propter ergo hoc, společně tedy proto, obrácených kauzalit, až po deduktivní klamy a tedy důkazy kruhem, při nichž se předem předpokládá to, co se má teprve dokazovat a jež velmi úzce souvisí s korelacemi, z nichž pak na první chybné premise deduktivního klamu, vytvoříme klam kauzální a z něj poté další deduktivní klam nazývající se irelevantní závěr.

Proto jsou tak velice nezbytné a důležité zaslepené studie na mnoha pacientech, které prokáží příčinné souvislosti daných tvrzení a teorií a výslednou procentuální účinnost a bezpečnost. Existují tedy proto, abychom mohli poznat chybná tvrzení, slepé cesty. Mohli následně lépe přehodnocovat své poznatky. Všechny studie se neustále znovu ověřují a podléhají zpětnému ověřování dalšími stranami, konkurenčními, univerzitními týmy a dalšími, které vyvíjejí nejrůznější technologie či si vytváří vlastní metaanalýzy, různé studium apod. a děje se tak celosvětově. Tudíž i neprůkazné i průkazné studie prochází z nejrůznějších důvodů opětovnému ověřování. Existuje tak malé procento pravděpodobnosti, že něco opomineme či zanedbáme. Pro představu: Existují tisíce firem a výzkumů po celém světě, které ročně utratí společně biliony na výzkum čehokoliv a jistotu návratnosti nemají žádnou.

Zásadní rozpor tak vidím v tom, že samotný růst autismus se často dokazuje logickým klamem, jemuž říkáme důkaz kruhem: Mnoho záznamů diagnostikovaných lidí s autismem znamená růst autismu u lidí. Růst autismu u lidí přeci znamená mnoho diagnostikovaných lidí s autismem. Formální logikou proti tomuto vztahu určitě nelze nic namítat. Avšak jedná se o chybnou dedukci, při níž se předem předpokládá to, co se má teprve dokazovat. Takže jednoduše chceme prokázat růst autismu u lidí, ale rovnou ho prokazujeme růstem diagnostikovaných autistických lidí. Důkaz kruhem tak není logicky chybný, nýbrž sémanticky prázdný, neboť nic nedokazuje a často je i do studie zahrnut či do její interpretace, aniž by si to autoři studie uvědomili. Pro média je pak snadné tento rozpor převzít a ještě snazší vytvořit. Pak na základě chybné premisy, neprůkazném růstu autismu, se snaží mnoho studí dokázat, co vlastně růst autismu způsobuje a vznikají tak nejrůznější korelace, které jsou tak zcela zavádějící, protože vycházejí právě z této pravděpodobně chybné premisy růstu.


Kritické myšlení: „Pravda a relevantní rovina, manipulace“

sysifosMějme se na pozoru před vlastní interpretací relevantních faktů či již jakýchkoliv tvrzeních, kdy často podvědomě  užíváme logických klamů pro doložení pravdivosti svých přesvědčení, předpokladů a kulturních vzorů, jež vyznáváme a uvádíme tak mnohdy sebe i ostatní nevědomky v omyl. Kauzalit je velmi mnoho a tomu, co obnáší kritické myšlení a jak jej užívat, se člověk musí učit dlouho, aby rozpoznal i vlastní omyly a neustále měl potřebu tvrzení, jak překládaná tak svá, ověřovat, aby tak sebe a tím i druhé neuváděl  v omyl, což jej stojí velmi často mnoho sebezapření nejen proto, že často relevance odporuje jeho přesvědčením, kulturním vzorům a předpokladům. Ověřování a interpretaci bez logických klamů nám pak právě často nejvíce brání naše přesvědčení, naše kulturní vzory a předpoklady, kterým jsme vystavováni vědomě i podvědomě již od narození a fakta si pak interpretujeme k obrazu svému, což je přirozené.

Relevantní rovina není často pro nás důležitá, ať bude jakákoliv. Důležité jetak pro nás, zpravidla vždy podvědomě, aniž bychom si to uvědomovali, pouze podpořit logickými klamy, jež se libovolně mohou kombinovat, jakkoliv svá nejrůznější přesvědčení či své nejrůznější kulturní vzory apod., kdy si nacházíme důkazy, které pokládáme za relevantní či si přímo relevantní fakta nevědomky interpretujeme logickými klamy tak, aby vyhovovala našemu přesvědčení, čímž se často dopouštíme irelevantních závěrů a následných řešení. Samozřejmě často i logické klamy vytváříme zcela bez nutnosti našich přesvědčení a pouze náhodně uvádíme sebe či okolí v omyl. Či možná lepší formulace:

Každý máme svá různá přesvědčení a dle toho pak přistupujeme ke svému okolí a k nejrůznějším faktům, která si pak interpretujeme dle svého přesvědčení, ať už se jedná o relevantní fakta či nejedná, přizpůsobíme si je často k obrazu svému, dle svých měřítek, kdy pak vznikají irelevantní závěry a řešení pro nejrůznější jevy a ne nutně vždy, kdy pouze náhodnou, špatnou interpretací  ve snaze popisovat cokoliv, uvádíme logické klamy a tím i sebe a ostatní v omyl . Což je však pro člověka zcela přirozené.

Na rozdíl od zkušených manipulátorů, kterými mohou být, ale nutně to implikovat nemusí a často též tedy jednají pouze podvědomě či lépe uvádí logické klamy aniž by si to často uvědomovali a znali logické klamy, zkušenější politici a tedy zkušenými manipulátory hlavně pak nejčastěji bývají různé zpravodajské agentury (např. Ria Novosti ajn.) a samozřejmě to neimplikuje, že jimi okamžitě všechny jsou či manipulace pokaždé vytváří,  které logické klamy používají častěji plánovaně, účelově, ví mnohdy přesně, jaké používají a ví, co jsou logické klamy a tedy vědí, co říkat, psát či vytvářet vizuálně, tedy jak logické klamy vhodně šířit, aby podpořili druhé v jejich přesvědčeních nebo jimi manipulovali pro své nejrůznější cíle a svá přesvědčení.

Takto vypuštěné logické klamy zkušenými manipulátory mají tendence se velmi rychle a samovolně veřejností  šířit a předávají se dál, kdy takto manipulátoři dokáží o čemkoliv vykreslit takový obraz, který potřebují ke svým cílům a bývají sestaveny z relevantních rovin či vhodně užitých polopravd. Uchránit nás nejen před nimi, ale i před podvědomými a vlastními, může pouze kritické myšlení, jež nám umožňuje nepřejímat názory na základě své jakékoliv víry, svého přesvědčení či kulturních vzorů, kdy se pak snažíme hledat relevantní fakta sami a hlavně interpretovat si je bez logických klamů – kauzálně správně,  a bez ovlivnění našimi přesvědčeními a kulturními vzory, což bývá velmi náročné nejen kvůli tomu, že relevance může odporovat našemu přesvědčení a podvědomě či již vědomě, si ji logickým klamem upravíme ale, že musíme používat zdroje a data, jež jsou exaktně čisté bez ovlivnění kulturními vzory, přesvědčeními a manipulací, což nás vše samozřejmě stojí obrovské množství energie, času a někdy hlavně sebezapření.

Sofistikované manipulace např. mohou být i takové, kdy se veřejnosti či komukoliv předhodí taková tvrzení či data, která budí dojem manipulace a ihned na ně reagujeme emocionálně a kriticky je odvrhneme a vytvoříme si nevědomky okamžitě protipól vůči informaci předkládané, kterou takto zavrhneme, čímž se domníváme, že jsme se manipulaci vyhnuli, ale přitom jsme se stali obětí účelové manipulace, jejímž cílem bylo vytvoření právě reverzního obrazu, který jsme si sami utvořili a ihned přijali.

Mějme se na pozoru před vlastní interpretací relevantních faktů či již jakýchkoliv tvrzeních, kdy často podvědomě  užíváme logických klamů pro doložení pravdivosti svých přesvědčení, předpokladů a kulturních vzorů, jež vyznáváme a uvádíme tak mnohdy sebe i ostatní nevědomky v omyl. Kauzalit je velmi mnoho a tomu, co obnáší kritické myšlení a jak jej užívat, se člověk musí učit dlouho, aby rozpoznal i vlastní omyly a neustále měl potřebu tvrzení, jak překládaná tak svá, ověřovat, aby tak sebe a tím i druhé neuváděl  v omyl, což jej stojí velmi často mnoho sebezapření nejen proto, že často relevance odporuje jeho přesvědčením, kulturním vzorům a předpokladům. Ověřování a interpretaci bez logických klamů nám pak právě často nejvíce brání naše přesvědčení, naše kulturní vzory a předpoklady, kterým jsme vystavováni vědomě i podvědomě již od narození a fakta si pak interpretujeme k obrazu svému, což je přirozené.

Valná část lidí ani nezná a neví ani, co jsou nejzákladnější logické klamy, jež se mohou libovolně kombinovat, které se nevědomky zcela přirozeně používají pro doložení pravdivosti svých tvrzení, kdy se tak  utvrzujeme ve vlastním přesvědčeních bez ohledu na to, jaká je skutečná relevantní rovina, kdy tak klameme nevědomky sebe i ostatní. Prostě se jen podvědomě utvrzujeme v tom, co chceme slyšet, ve svých přesvědčeních, což je ale obecně přirozené. Na rozdíl od manipulátorů, jež tak činí často zcela vědomě, účelově se znalostí logických klamů a manipulace.

Lidé tak i hledají mnohdy nevědomky logické klamy, nejrůznější zdroje, jež by jim doložily jejich různá přesvědčení o čemkoli, kdy relevantní rovina není důležitá, ale to, co potřebujeme slyšet a tak používáme vše, co nám naše přesvědčení podporuje a je tak často úplně jedno jak velký nesmysl a logický klam to je, prostě jak moc je relevantní. Často je to způsobeno naší neznalostí či nevědomostí, malou exaktní znalostí či nemáme relevantní data a nedokážeme tak ani často rozpoznat relevantní data či si neuvědomovat, že daný jev má mnoho kauzalit a příčin, kdy na učinění závěrů je třeba znát celou škálu jevů a příčin.

Ani však samotná znalost veškerých faktů a dat, jak jsem již předeslal mnohem výše a tedy schopnost poznat a vyhledat relevantní data, nám často nestačí k tomu, abychom se nedopustili logického klamu a neučinili jsme irelevantní závěr a jednoduše si fakta často nevědomky interpretujeme k obrazu svému, ke svému kulturnímu vzoru a přesvědčení, které vyznáváme.

Nestává se to tak jen v běžném životě, politice atd., ale právě mnohdy ve vědě, kdy si lidé interpretují nejrůznější výzkumy po svém a taktéž i samotné výzkumy jsou toho obětí. Přelomové studie nerostou na stromech a jen opravdu malinkatá část ze všech nových výzkumů je průkazná. Více zde: https://www.facebook.com/groups/admin.sisyfos/permalink/10153278382904109/

Např. stěží se dá rozporovat tvrzení Marka Wollnera v článku svým přesvědčením o migraci či tím, jak Marek Wollner pracuje, kdy tak pravděpodobně oponentovi podsouváme, že se pasuje do role držitele pravdy na svá předešlá tvrzení. Nemá to vypovídací hodnotu o pravdivosti jeho předmětného tvrzení v článku a s tématem to nesouvisí a ani to nedokládá pravdivost našeho přesvědčení.

Díky svému přesvědčení se pak často snažíme uvézt příklady, kdy se oponenti jinde dopouští klamu či si myslíme, že se ho dopouští (často totiž naše uváděné příklady nedokládají pravdivost našich přesvědčeních díku různým kauzalitám) a tím se snažíme jejich tvrzení rozporovat a zpochybnit oponenty a prosadit tak vlastní přesvědčení, čímž se ale dopouštíme logického klamu, jemuž se říká úhybný manévr (red herring) „A Vy zase bijete černochy“. Nemá to vypovídací hodnotu o předmětném tvrzení ani to nedokládá pravdivost našich přesvědčeních či názorů, jež máme na různá témata.

I když se oponenti dopouští jinde klamu a máme silnou důkazní rovinu, že si fakta interpretovali tak, aby vyhovovala jejich přesvědčení nebo použili nerelevantní důkazy, neznamená to, že jejich současné tvrzení musí být také klamné. Jedná se o velmi časté logické klamy, spočívající v odvádění pozornosti, kterými chceme své oponenty zpochybnit či doložit pravdivost vlastního přesvědčení.

Nicméně, i když se oponenti dopustili v předešlých tématech klamů neznamená to automaticky, že jejich konečný závěr na předešlá témata musí být ihned irelevantní a náš závěr a přesvědčení ty relevantní. Složitá témata mají často celou škálu jevů, rovin, příčin a kauzalit, kdy se mnohdy lidé dopouští falešného dilema, že existuje jen jedna nebo dvě možnosti tam, kde jich je ve skutečnosti celá škála a závěry z toho plynoucí mohou být pak jiné než je přesvědčení obou stran.

Mohli bychom také ještě říci, jak jsem zmínil v úvodu, že se svým článkem snaží Marek Wollner pasovat do role někoho, kdo říká pravdu, aby podpořil svá předešlá tvrzení. Bohužel by se pak jednalo z naší strany opět o logický klam, „podsunutý argument“ (straw man), jež autor nemusí zastávat a opět to nedokládá pravdivost tvrzení v jeho článku ani těch předešlých.

Nezbývá tedy než říct, tak se toho také držte pane Wollner, pokud nemáme takový relevantní argument, jež se týká přímo předmětného tvrzení, který by jej dokázal rozporovat . Následně pak uvést příklady, kde se sám dopouští stejných chyb a používá nerelevantní důkazy či relevantní fakta interpretuje tak, aby vyzněla ve prospěch jeho přesvědčení a dopouští se tak irelevantních závěrů, čímž bychom mohli aspoň dokázat, že má sám máslo na hlavě.

Nicméně, abychom takové příklady mohli uvést, musíme mít i silnou důkazní rovinu, že jeho argumenty byly chybně či interpretace byla ve prospěch jeho přesvědčení a závěry z toho plynoucí byly irelevantní.


(Jedná se o hrubý nástin. Bude neustále verifikováno, definováno, zpřehledňováno a lépe formulováno. Případně doplňováno o zdroje, citaci či zpřesňováno o další exaktní rovinu, logické vztahy a kauzality. Nikdy nejsem spokojen s výsledkem své práce a nerad sebe či ostatní uvádím nechtěně v omyl.)

Nemyslím si, že budou se mnou všichni souhlasit a nejen kvůli svým přesvědčením, které budou chtít obhájit. Nejsem nikdy spokojený se svým textem a mám neustále potřebu jej verifikovat a přiblížit více relevantnosti a zpětně aktualizovat. Asi jako když se ve výzkumu léků snažíme přiblížit nějaké nejlepší účinnosti a bezpečnosti daného léku. Perpetuem mobile pravděpodobně neexistuje a tak mám často problém s tím, že vidím, jaká část textu by se dala pochopit jinak či jakým logickým klamem by se dala napadnout či kde jsem užil nechtěně zavádějící formulaci, která logickým klamem může být.

Mám také problém zestručnit text, neopakovat se a zároveň zmínit všechny roviny a kauzality při zachování relevance, což moc spolu nekoresponduje. Zároveň tato činnost vysiluje, ale obávám se, že už je to jistá chorobná závislost neustále ověřovat vše tak, abych sebe ani druhé neuváděl v omyl. Někdy bych tak nejradši smazal i celé své stránky, kdy ten problém narůstá do obřích rozměrů úměrně s narůstajícím množstvím textu. Nicméně nosit vše jen v hlavě, co mě trápí, tak se asi taky zblázním. Takže možná není otázkou, jestli se z toho zblázním, ale kdy to bude.

.


Peníze kazí charakter. (kauzální klam). Peníze nekazí charakter, peníze jen ukazují, kdo jaký má. Peníze jsou pouze nástroj v rukou lidí. Vždy záleží, kdo jej drží v ruce. Zákazem nástroje se špatného charakteru nezbavíte. Kuchyňský nůž můžete použít na krájení chleba a nebo jím zapíchnout partnera. 


** [1]

Biomedical Science Studies Are Shockingly Hard to Reproduce

Limited access to research details and a culture that emphasizes breakthroughs are undermining the credibility of science

image: http://thumbs.media.smithsonianmag.com//filer/7e/4a/7e4ada6d-f48b-4397-8096-894d11ffea52/istock_000075888175_large.jpg__800x600_q85_crop.jpgiStock_000075888175_Large.jpg

Seeking transparency in the scientific literature. (urfinguss/iStock)
SMITHSONIAN.COM

It’s hard to argue against the power of science. From studies that evaluate the latest dietary trend to experiments that illuminate predictors of happiness, people have come to increasingly look at scientific results as concrete, reliable facts that can govern how we think and act.

But over the past several years, a growing contingent of scientists has begun to question the accepted veracity of published research—even after it’s cleared the hurdles of peer review and appears in widely respected journals. The problem is a pervasive inability to replicate a large proportion of the results across numerous disciplines.

In 2005, for instance, John Ioannidis, a professor of medicine at Stanford University, used several simulations to show that scientific claims are more likely to be false than true. And this past summer Brian Nosek, a professor of psychology at the University of Virginia, attempted to replicate the findings of 100 psychology studies and found that only 39 percent of the results held up under rigorous re-testing.

“There are multiple lines of evidence, both theoretical and empirical, that have begun to bring the reproducibility of a substantial segment of scientific literature into question,” says Ioannidis. “We are getting millions of papers that go nowhere.”

These preliminary findings have spawned the creation of an entirely new field called meta-research—the scientific study of science.

This week, the biology arm of the Public Library of Science (PLOS), a nonprofit publisher and advocacy organization, launched a new section solely dedicated to meta-research. The section will explore issues such as transparency in research, methodological standards, sources of bias, data sharing, funding and incentive structures.

To kick things off, Ioannidis and his colleagues evaluated a random sample of 441 biomedical articles published between 2000 and 2014. They checked whether these papers provided public access to raw data and experimental protocols, were replicated in subsequent studies, had their results integrated into systematic reviews of a subject area and included documentation of funding sources and other potential conflicts of interest.

Their results were troubling to say the least. For instance, only one study provided full experimental protocols, and zero studies provided directly available raw data.

“These are two basic pillars of reproducibility,” says Ioannidis. “Unless data and the full protocol are available, one cannot really reproduce anything.” After all, without that key information, how can another team know exactly what to do and how their results differ from those in the original experiment?

The team also found that the claims of just eight of the surveyed articles were later confirmed by subsequent studies. And even though many of the studies claimed to have novel findings, the results of only 16 articles were included in later review articles, which serve as a litmus test for the true impact of a study on a particular subject.

“The numbers that we get are pretty scary,“ says Ioannidis. “But you can see that as a baseline of where we are now, and there is plenty of room for improvement.”

However, not all the results were discouraging. The percentage of articles without a conflict of interest statement decreased from 94.4 percent in 2000 to 34.6 percent in 2014—likely a result of a growing awareness of the pernicious effects of bias on research outcomes.

In a second meta-research study, a German team analyzed how the loss of animal subjects during pre-clinical trials might contribute to the widespread inability to translate laboratory findings into useful clinical drugs.

Research animals might vanish from a study randomly—for instance, because the animal died—or through subtly biased actions, like being removed from the trial to eliminate data that undermines the expected results. The team demonstrated that the biased removal of animal subjects can skew results and significantly increase the likelihood of a false positive—when a new drug is thought to work but actually does not.

In a separate analysis of pre-clinical studies on stroke and cancer, the same researchers found that most papers did not adequately report the loss of animal subjects, and that the positive effects of many drugs being tested may be greatly overestimated.

So why is this crisis in transparency and reproducibility happening in the first place?

While some issues may lie in conscious or unconscious research biases, it’s likely that most studies that reach publication are one of a kind due to the current incentive structure in science.

In the cutthroat world of academia, the primary measure of success is the number of studies a researcher gets in prestigious journals. As a result, scientists are under pressure to spend the majority of their time obtaining the kinds of breakthrough results that are most likely to get published.

“While we value reproducibility in concept, we don’t really value it in practice,” says Nosek, who is also co-director of the Center for Open Science, a nonprofit technology startup that works to foster transparency and reproducibility in scientific research.

“The real incentives driving my behavior as a scientist are to innovate, make new discoveries and break new ground—not to repeat what others have done. That’s the boring part of science.”

Scientists also see few incentives to provide the information necessary for others to replicate their work, which is one of the primary reasons why the claims of so many studies remain unverified.

“I am not rewarded for making my data available or spelling out my methodology in any more depth than what is required to get into a publication,” says Nosek.

Many journals do ask scientists to provide a detailed explanation of their methods and to share data, but these policies are rarely enforced and there are no universal publication standards.

“If I knew there were never going to be any cops on the roads, would I always stick to the speed limit? No—it’s human nature,” says Ivan Oransky, co-founder of Retraction Watch, an organization that promotes accountability and transparency by tracking retractions in scientific literature. “If you know nobody is going to sanction you, then you are not going to share data.”

Those scientists who want to conduct replication work and are able to obtain experimental details are then unlikely to find funding from public agencies like the NIH, who primarily judge grant applications based on novelty and innovation.

“The odds are clearly against replication,” says Ioannidis.

That’s where the emerging field of meta-research can step in. Organizations like the Center for Open Science and the Meta-Research Innovation Center at Stanford (METRICS) are working to help realign the reward system and set stringent universal standards that will encourage more widespread transparency and reproducibility practices.

“If the funding levels or promotion depended on what happened to your prior research—if it was replicable, if people could make sense of it, if people could translate it to something useful rather than just how many papers did you publish—that would be a very strong incentive toward changing research to become more reproducible,” says Ioannidis, who is co-director of METRICS.

“I am hopeful that these indicators will improve,” he adds. “And for some of them, there is no other possibility but to go up, because we start from zero.”

Read more: http://www.smithsonianmag.com/science-nature/biomedical-science-studies-are-shockingly-hard-reproduce-180957708/#Pmx350ICfSHhPwY4.99
Give the gift of Smithsonian magazine for only $12! http://bit.ly/1cGUiGv
Follow us: @SmithsonianMag on Twitter

Velmi podstatné a kauzalit je mnohem víc.

Metaanalýzy jsou základ, neustále to opakuji, až si připadám hloupě, ale i ty je třeba ověřovat. Např. zkušenější investor ví, že se vše musí brát velmi s rezervou a i ty nejkvalitnější výzkumy s nejlepšími týmy neznamenají přirozeně žádnou jistotu v jakékoliv fázi výzkumu, i když se vše dělá tak, jak má a je nutné věnovat opravdu velmi velkou pozornost metodice a logickým klamům, exaktnosti atd. Přelomové studie nerostou na stromech. Opravdu jen velmi malinkatá část z té obrovské hromady výzkumů, se nakonec ukáže jako průkazná. Ono to tak bylo vždy, ale problém je, že svět zažívá naprosté opravdové boom na poli výzkumů díky moderní době, propojenému světu, informační dálnici, či již proměně Číny, Indie atd., kdy prostě díky moderní době zkoumá celý svět a snadnějším investicím, ať už jedním klikem myši „Public investorů“ odkudkoliv z celého světa, grantů, ale i snadnému obchodu s neregistrovanými terapiemi a tedy obrovskému nárůstu účelových studií, ale nejen kvůli byznysu, ale kvůli vlastním přesvědčením, čemukoliv, co chce kdo podpořit, ať už tak činí vědomě či nevědomky atd. Jakákoliv PR, výzkumy, je třeba dávat pod drobnohled.

Kauzalit je mnoho. Následná chybná interpretace nejen kvalitních studií, ale již chybných či účelově zavádějících studií, je už jen takovým smutným dovětkem, kdy se klamy násobí. Závěry z toho plynoucí, které se pak kdekoliv činí a následně i někdy aplikují v neregistrované léčbě, pak nabírají nejrůznějších často i bizarních podob. Začíná to šílenými investicemi ohromného množství public investorů na burze, které jsou schopni takto krmit nejrůznější výzkumy všech možných i nemožných výzkumů celá léta a to nejen na OTC trhu, ale i NASDAQ atd., i přes varování skeptiků či zkušenějších, že tohle už tu bylo a ta společnost dělá znova to samé, jen pod jiným názvem atd., dále nevhodnými granty na cokoliv, nejrůznější účelové studie pro terapie a prevence v nereg. léčbě, studie na podporu přesvědčení, pro prestiž,, pro získání či udržení si profesury, dotací, až po samozřejmě bulvární a šokující informace v médiích, konče nejrůznějšími skupinami lidí užívajících či provozujících nejrůznější terapie.


 

Témata značně související:

1 visitors online now
0 guests, 1 bots, 0 members
Max visitors today: 5 at 03:32 am UTC
This month: 9 at 05-08-2017 09:54 am UTC
This year: 15 at 04-25-2017 02:09 am UTC
All time: 61 at 02-18-2014 10:13 pm UTC