Skeptik & Věda a Bůh

(Jedná se o hrubý nástin. Bude, dle energie, verifikováno, definováno, zpřehledňováno a lépe formulováno. Případně doplňováno o zdroje, citaci či zpřesňováno o další exaktní rovinu, logické vztahy a kauzality. Nikdy nejsem spokojen s výsledkem své práce a nerad sebe či ostatní uvádím v omyl.)


Kritické myšlení

Mějme se na pozoru před vlastní interpretací relevantních faktů či již jakýchkoliv tvrzeních, kdy často podvědomě  užíváme logických klamů pro doložení pravdivosti svých přesvědčení, předpokladů a kulturních vzorů, jež vyznáváme a uvádíme tak mnohdy sebe i ostatní nevědomky v omyl. Kauzalit je velmi mnoho a tomu, co obnáší kritické myšlení a jak jej užívat, se člověk musí učit dlouho, aby rozpoznal i vlastní omyly a neustále měl potřebu tvrzení, jak překládaná tak svá, ověřovat, aby tak sebe a tím i druhé neuváděl  v omyl, což jej stojí velmi často mnoho sebezapření nejen proto, že často relevance odporuje jeho přesvědčením, kulturním vzorům a předpokladům. Ověřování a interpretaci bez logických klamů nám pak právě často nejvíce brání naše přesvědčení, naše kulturní vzory a předpoklady, kterým jsme vystavováni vědomě i podvědomě již od narození a fakta si pak interpretujeme k obrazu svému, což je přirozené.


.. pro mě samotného, a měl by být i pro skeptiky, velmi důležitý nezávislý pohled jakoby z vesmíru (pro lepší představu), nezávislý na kulturních vzorech, aby jejich myšlení nebylo obětí našich kulturních vzorů a zkoumali vše kritickým myšlením z třetího pohledu, což by měla být i podstata nejen vědního zkoumání, abychom neklamali sebe a tím i ostatní a závěry našeho zkoumání a z pozorování okolí, neovlivňovaly naše nejrůznější kulturní vzory (náb. víry či již víry v cokoliv, co je a není správné, domnělých představ o fungování čehokoliv, atd.) a tím si vytvářeli logické klamy pro podporu našich přesvědčení nikoliv skutečností. Snad i proto a hlavně proto vzniká mnoho slabých studiích či si mnoho lidí interpretuje studie po svém, ale nejen studie, cokoliv, co pozorují a k čemu se vyjadřují.


Skeptik či věda

se přiklání k pravděpodobnosti na základě relevantní důkazní roviny a veškerá poznání, cokoliv i alternativy, tak neustále permanentně ověřuje.. Aby mohl skeptik přehodnotit své poznatky, potřebuje relevantní důkazní rovinu. Pokud relevantní důkazní rovinu nepřednesete, nemá jak skeptik přehodnotit poznatky. Skepticismus či věda nejsou založeny na víře, či víře v stoprocentní jistotu, ale na permanentním ověřování poznatků minulých, stávajících i přednášených a dohledávání relevantních faktů a důkazní roviny. Kritické myšlení nám umožňuje snižovat riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě víry, kulturních vzorů atd. Skeptik či věda se tedy bojí toho, že by zůstali stát na chybných tvrzeních způsobených logickými klamy a kulturními vzory, byli jejich obětí a uváděli sami sebe i druhé v omyl. Aby se skeptik či věda tedy mohli přiklonit k pravděpodobnosti a přehodnotit poznatky stávající, potřebují relevantní důkazní rovinu od někoho, kdo přichází s mimořádným tvrzením. Pokud by skeptici naopak tvrdili, že něco stoprocentně neexistuje, není atd. a měli stoprocentní jistotu, dopouštěli by se logického klamu ad agnorantiam. Pokud si tedy myslíte, že tak někdo činí, ukažte kde, v čem a na konkrétním předmětném tvrzení a doložte to relevantní důkazní rovinou

Skeptik se přiklání k pravděpodobnějšímu na základě předložených důkazů, jež by neměly obsahovat logické klamy, zavádějící tvrzení či interpretaci i relevantních dat pomocí logických klamů, kdy docházíme k irelevantním závěrům.

Jakýkoliv kulturní vzor (víra, politika atd.)

je věcí osobní do té chvíle, dokud neovlivní výsledky našeho zkoumání a pozorování, jaké závěry pro pozorovaný jev, interakci atd., učiníme, což je největší problém v běžném životě při hodnocení čehokoliv, kdy často určujeme kauzality na základě malé znalosti, chybných korelací, které neznamenají ihned kauzality, činíme na základě logických klamů, často v důsledku toho, co nám připadá správné a nesprávné (což je doménou kulturních vzorů nikoliv vědy určovat co je a není), o čem si myslíme, že máme vědomosti a správně určujeme příčiny, abychom udělali relevantní závěry atd..

Co se tedy týče vědy a víry (která spadá pod kulturní vzory), tak tam existuje přesně dané principy. Jedná se o principy kauzální a tedy, že jakákoliv studie či zkoumání čehokoliv by nemělo být ovlivněno jakýmkoliv kulturním vzorem, protože to vede k chybným kauzalitám (logickým klamům), jež ovlivňuje naše závěry, jež činíme při pozorování daného jevu, na což bývá někdy ve studiích upozorňováno, aby si je lidé špatně neinterpretovali a nečinili vlastní závěry a naopak se upozorňuje na to, aby sami autoři nebyli jejich obětí, samozřejmě pak existují metaanalýzy, které posuzují všechny publikované i nepublikované a vyřazují ty studie, jež se logických klamů samy dopouští, bývají metodicky slabé atd. apod.

Jakýkoliv pozorovaný jev, jakékoliv interakce, cokoliv, co popisujeme, zkoumáme a pozorujeme, by nemělo být ovlivněno kulturními vzory a měli bychom pouze vycházet z relevantních dat a pro jakékoliv tvrzení mít silné důkazy. Což je v takovém tématu jako jsou náboženství a konkrétně Islám téměř nemožné ve světle posledních události mizejícího teritoriálního kriteria, které nabylo opravdové dynamiky díky moderní době atd.

Stejné principy jevů pozorovaných platí pro skeptiky či kohokoliv v běžném životě, kdy si utváříme závěry a názory na cokoliv, chceme-li uplatnit kritické myšlení a nebýt obětí logických klamů, kdy tak často činíme i podvědomě (ne ve smyslu psychologického nevědomí, neuvědomuje si to, často díky neznalosti klamů a principů, co obnáší kritické myšlení, kauzistika a logické klamy), kdy pak klameme sebe i své okolí nebo také často částečně vědomě, aby nám prostě pravda vyhovovala, vyhovovala vnímání čehokoliv či pocitu pro to, co je a není správné atd.

To, co je správné a není správné právě určují kulturní vzory. Věda, potažmo skeptik, by měli popisovat kauzální vztahy, interakce, přinášet relevantní data a fakta a upozorňovat tak na logické klamy, protože díky nim pak vznikají nejrůznější chybné závěry s negativními důsledky atd.


Víra a „nevíra“ v Boha

Tvrzením, „ať už někdo věří či nevěří, obojí je víra“, je pouze šalamounsky řečen logický klam ad ignorantiam obohacený o irelevantní závěr:

„Věřím, že Bůh existuje, protože nemůžete dokázat opak a to je Vaše víra v neexistenci“, což je ale jen klasický logický klam ad ignorantiam rozšířený o irelevantní závěr a tedy: „Bůh existuje, protože nemůžete dokázat opak a irelevantní závěr: „tudíž je to Vaše víra v neexistenci“

…který tak zcela ignoruje základní premisu, že ten, kdo první přichází s nějakým mimořádným tvrzením, jej musí relevantně dokázat, abychom jej mohli pokládat za pravdivé. Stěží budeme předem vyznávat víru v neexistenci něčeho, o čem jsme dosud neslyšeli.

To, že je víra v Boha lidí jen všeobecně známá, nic na základní premise nemění a stále bychom k tomu měli přistupovat jako k mimořádnému tvrzení, s kterým přišel někdo jako první a pro nějž nepředložil nikdo dosud relevantní důkaz. Věřící se tak dopouštějí vždy deduktivního klamu důkazu kruhem, kdy předem předpokládají existenci toho, co by teprve měli dokázat a to, co by měli teprve dokázat, již chtějí i předem vyvracet.

Důkazní břemeno je tedy vždy na tom, kdo první přichází s nějakým mimořádným tvrzením. Musí mít tedy pro tvrzení mimořádný důkaz. Tudíž to, že někomu nevěřím (ve smyslu – není to pravda) Boha, jednorožce, špagetové monstrum, co řídí vesmír či jakékoliv jiné tvrzení, třeba „jádra z broskví léčí rakovinu“, není významově víra vyznávající neexistenci, protože my předem nemůžeme vyznávat víru v neexistenci Boha, že jádra z broskví léčí rakovinu či vesmír řídí špagetové monstrum, protože jsme se o tom dozvěděli až od řečníka a tudíž pojem „nevěřím ti“ není významově vyznáním víry, ale pouze pravdivostním hodnocením předkládaného tvrzení a tedy prosté vyjádřením záporu pro tvrzení, pro které nemá řečník žádný relevantní důkaz.

Tudíž se jedná pouze o náš příklon k pravděpodobnosti, ke stávajícím poznatkům, kdy jsme neobdrželi od protistrany důkaz pro její jakékoliv tvrzení, abychom své stávající poznatky mohli přehodnotit, přehodnotit naši realitu a přiklonit se k tvrzení řečníka. Co je tedy nejpodstatnější?

Nejpodstatnější je fakt, že se tím věřící stále dopouštějí deduktivního klamu důkazu kruhem, kdy předem předpokládají existenci toho, co by teprve měli dokázat a to, co by měli teprve dokázat, již chtějí i předem vyvracet.

Dokazovat tak neexistenci nemůžeme ve chvíli, kdy jsme pro existenci neobdrželi ani žádný důkaz, protože bychom se tím taktéž dopustili logického klamu ad ignorantiam: „Bůh neexistuje, protože nemáme důkaz pro jeho existenci“. z čehož si věřící chybně implikují, že jejich tvrzení existence čehokoliv, je pravdivé, což je ale paradoxně také – ad ignorantiam: „Bůh existuje protože nemůžete dokázat opak“ z čehož si dále vytvoří irelevantní závěr, že to je pouze naše víra v neexistenci čí víra v ateismus a vynechají tak ten zásadní fakt, že to byli první oni, kdo s tvrzením přišel bez důkazu a my jsme nemohli předem vyznávat neexistenci něčeho, o čem jsme neměli povědomí a dále tak činit ani nemůžeme neb bychom byli obětí deduktivního klamu důkazu kruhem.

Paradoxně nás tím tlačí tak do vlastního deduktivního klamu důkazu kruhem a tedy – abychom mohli vyjádřit vyznání víry v neexistenci Boha,, musíme ho předem předpokládat či již zahrnout do možnosti :) Avšak naše víra v neexistenci je pouze vyjádřením záporu, pravdivostním hodnocením předloženého tvrzení pro nějž jsme neobdrželi relevantní důkaz a nikoliv víra ve smyslu vyznání neexistence, o něčem, o čem nemáme povědomí a předem nemůžeme předpokládat.

RESUME:

Nevíme, zda-li Bůh existuje či ne a tvrzením jednoho či druhého se dopouštíme logického klamu ad ignorantiam. Nicméně, už když Boha předem předpokládáme, stáváme se obětí deduktivního klamu důkazu kruhem. Předem se předpokládá existence toho, co se má teprve dokázat a to, co se má teprve dokázat, už chceme i vyvracet a tvrdíme, že pokud nemůže oponent tvrzení vyvrátit, je to důkazem jeho existence, což je ad ignorantiam. Na to, aby mohli vytvořit jakékoliv tvrzení o Bohu, ho musíme prostě předem předpokládat, jelikož nemáme relevantní důkaz jeho existence.

Naše podoba Boha pak může nabývat nejrůznějších myšlenkových úvah, ale bude to obsahově prázdné, protože na to, abychom mohli podoby Boha vůbec vytvořit, musíme právě Boha předem předpokládat, aniž bychom vůbec měli důkaz proto, že existuje.

Předpokládat tak můžeme úplně cokoliv (špagetové monstrum, neviditelnou energii, vše-jsoucí, atd. apod.), ale bude to „mlácení prázdné slámy“. Formální logikou předpokládat můžeme cokoliv a nelze proti tomu vztahu nic namítat, ale sémanticky je to zcela prázdné.

Můžeme tak spekulovat o všech možných i nemožných teoriích či zcela vymýšlet víry nové v cokoliv, což nikam nepovede. Následně z těch teorií můžeme činit irelevantní závěry. Formální logikou předpokládat můžeme cokoliv a nelze proti tomu vztahu nic namítat, ale sémanticky je to zcela prázdné.

Skepticismus není založen na víře, ale permanentním ověřování a dohledávání relevantních faktů a důkazní roviny. Kritické myšlení nám umožňuje snižovat riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě víry, kulturních vzorů atd. Skeptik se tedy bojí toho, že by zůstal stát na chybných tvrzeních způsobených logickými klamy a kulturními vzory, byl jejich obětí a sám sebe i druhé uváděl v omyl. Aby se skeptik tedy mohl přiklonit k pravděpodobnosti a přehodnotit poznatky, potřebuje relevantní důkazní rovinu od někoho, kdo přichází s mimořádným tvrzením. Pro mimořádná tvrzení tak potřebuje řečník mimořádné důkazy bez logických klamů.

Díky moderní době a racionalitě vznikají stále komplexnější definice se specificky zakomponovanými logickými klamy na podpoření své víry, pro kterou věřící hledají důkazní rovinu. Přirozená potřeba lidí ovlivňovat druhé pak způsobuje, že se nám naše víry a kulturní vzory staly měřítkem všech ostatních, kdy se pomocí logických klamů snažíme druhé ovlivňovat, podrobovat si je a manipulovat s nimi tak, aby se stali součástí našich kulturních vzorů a víry či naopak jsme je mohli odvrhnout, nevpustit do našich teritoriálních kritérií a zachovat si tak svou víru a kulturní vzory.

V době mizejícího teritoriálního kritéria, kdy je svět propojený mediálně i infrastrukturálně, dochází k nevyhnutelným střetům a prolínání těchto kulturních vzorů, kdy vzniká vyostřený boj o jejich zachování, jejich dominanci i jejich změnu v kulturní vzory nové.

 

 


Skepticismus

není založen na víře, ale permanentním ověřování a dohledávání relevantních faktů a důkazní roviny. Kritické myšlení nám umožňuje snižovat riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě víry, kulturních vzorů atd. Skeptik se tedy bojí toho, že by zůstal stát na chybných tvrzeních způsobených logickými klamy a kulturními vzory, byl jejich obětí a sám sebe i druhé uváděl v omyl. Aby se skeptik tedy mohl přiklonit k pravděpodobnosti a přehodnotit poznatky, potřebuje relevantní důkazní rovinu od někoho, kdo přichází s mimořádným tvrzením.

Nevíme, zda-li Bůh existuje či ne a tvrzením jednoho či druhého se dopouštíme logického klamu ad ignorantiam. Nicméně, už když Boha předem předpokládáme, stáváme se obětí deduktivního klamu důkazu kruhem. Předem se předpokládá existence toho, co se má teprve dokázat a to, co se má teprve dokázat, už chceme i vyvracet. Můžeme tak spekulovat o všech možných i nemožných teoriích, což nikam nepovede. Následně z těch teorií můžeme činit irelevantní závěry. Formální logikou předpokládat můžeme cokoliv a nelze proti tomu vztahu nic namítat, ale sémanticky je to zcela prázdné. Nehledě na to, že všechny naše myšlenky a vnímání všeho-jsoucího plyne z naší perspektivy druhu homo sapiens sapiens, který je adaptován na své prostředí.

Pro mimořádná tvrzení potřebuje řečník mimořádné důkazy bez logických klamů a důkazů zakládajících se pouze na osobní zkušenosti, což mimořádné důkazy nejsou. Pokud však přichází kdokoliv s mimořádným tvrzením, které nelze doložit, je dobré použít (domnívám se, dle mého, myslím si), abychom se vyvarovali absolutního tvrzení a vyhnuli se klamu ad ignorantiam. Nicméně se stejně nevyhneme klamu důkazu kruhem, kdy předem předpokládáme něco, pro co nemáme důkazy a zároveň to něco chceme již vyvracet. Pokud si tyto klamy neuvědomujeme, klameme nevědomky sebe i ostatní a jsme pak i často objetí dunning krugerova efektu.

Chápaní kritického myšlení a logických klamů nám pomáhá vyvarovat se absolutních tvrzeních, pro které nemáme důkazy, kdy pak klameme nevědomky sebe a své okolí. Naše názory jsou pak založené pouze na víře a pokud tomu tak je, měli bychom jasně sdělit, že se jedná čistě o naši víru. 

Víra je tak věcí osobní jen do té chvíle, dokud ji nepoužijeme jako důkazní břemeno pro předmětná tvrzení či tento kulturní vzor neovlivní naše zkoumaní a výsledné závěry z toho plynoucí a nestane se tak měřítkem všech ostatních.

Chápaní kritického myšlení a logických klamů nám pomáhá vyvarovat se absolutních tvrzeních, pro které nemáme důkazy, kdy pak klameme nevědomky sebe a své okolí. Naše názory jsou pak založené pouze na víře a pokud tomu tak je, měli bychom jasně sdělit, že se jedná čistě o naši víru.

Víra je tak věcí osobní jen do té chvíle, dokud ji nepoužijeme jako důkazní břemeno pro předmětná tvrzení či tento kulturní vzor neovlivní naše zkoumaní a výsledné závěry z toho plynoucí a nestane se tak měřítkem všech ostatních, čímž klameme sebe i ostatní.

Kritické myšlení nám tak umožňuje snižovat riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě víry, kulturních vzorů atd. Vyvaruje nás chyb, které často činíme i v běžném životě, kdy podlehneme nejrůznějším manipulacím a podvodům. Vyvaruje nás tyto manipulace i nevědomky dělat a ovlivňovat druhé za účelem prosazení vlastní pravdy.

Vyvaruje nás tedy toho, abychom klamali sebe, ostatní atd. Vědec, skeptik či racionální člověk se tedy bojí toho, že by zůstal stát na chybných tvrzeních způsobených logickými klamy a kulturními vzory, byl jejich obětí a sám sebe i druhé uváděl v omyl. Aby se mohl přiklonit k pravděpodobnosti a přehodnotit poznatky, potřebuje relevantní důkazní rovinu od někoho, kdo přichází s mimořádným tvrzením.

Pokud ji dotyčný nemá a nemůže doložit a nechce se dopustit logického klamu ad agnorantiam a dalších a klamat tak sebe i ostatní, měl by jasně říct, že se jedná čistě o jeho víru. Samozřejmě to lidé nedělají, protože neznají logické klamy a užívají je podvědomě (ve smyslu psychologického nevědomí), nejčastěji za účelem prosazení vlastních kulturních vzorů, názorů atd.  a ani neví, co znamená kritické myšlení, co obnáší a proč je ve vědě i v životě tak důležité.

Díky moderní době a racionalitě vznikají stále komplexnější definice se specificky zakomponovanými logickými klamy na podpoření své víry, pro kterou věřící hledají důkazní rovinu. Přirozená potřeba lidí ovlivňovat druhé pak způsobuje, že se nám naše víry a kulturní vzory staly měřítkem všech ostatních, kdy se pomocí logických klamů snažíme druhé ovlivňovat, podrobovat si je a manipulovat s nimi tak, aby se stali součástí našich kulturních vzorů a víry či naopak jsme je mohli odvrhnout, nevpustit do našich teritoriálních kritérií a zachovat si tak svou víru a kulturní vzory. 

V době mizejícího teritoriálního kritéria, kdy je svět propojený mediálně i infrastrukturálně, dochází k nevyhnutelným střetům  a prolínání těchto kulturních vzorů, kdy vzniká vyostřený boj o jejich zachování, jejich dominanci i jejich změnu v kulturní vzory nové.


Aby věda či skeptik mohli přehodnotit své poznatky, potřebují relevantní důkazní rovinu bez logických klamů od někoho, kdo přichází s mimořádným tvrzením.

Aby věda mohla přehodnocovat své poznatky, musí ověřovat veškerá dostupná data, celosvětový sběr dat z nemocnic, dále publikované i nepublikované studie, od přítomnosti do jejich počátku, určovat jejich relevantnost a poté docházet k nějakému závěru, což permanentně činí i u všech registrovaných léčiv a celosvětově, opakovaně ze všech možných stran.

Aby se lék mohl dostat vůbec na trh, musí projít třemi ověřovacími fázemi na procentuální účinnost a bezpečnost, které trvají více jak 6 let a nahlíží do nich všechny strany z celého světa díky různým kauzalitám (konkurenčním, úředně bezpečnostním, naučným, kritickým, univerzitním ajn.). Každá fáze pak musí projít schválením na procentuální účinnost a bezpečnost dané látky.

Věda, potažmo skeptik, se snaží proto zkoumat a rozvíjet poznání, své možnosti a neustále přehodnocovat poznatky nové a znovu ověřovat poznatky již získané a pomocí toho se snaží vyvarovat chyb, které by mohly zkreslit jeho poznání a uvést sebe i ostatní v omyl a na falešnou stopu ve výzkumu a činí tak na základě kritického myšlení a důvodem není nic jiného než obava zůstat stát na chybných závěrech, ohrozit tím sebe i druhé a snaha aktualizovat poznání, dozvědět se víc, předstihnout druhé a potřeba na základě poznatků nových aktualizovat staré a zároveň je využít k poznatkům novým, aby se mohli posunout dál a splnit své vize atd.

Témata značně související:

(jedná se o velmi hrubý nástin – bude aktualizováno, stylizováno do smysluplné formy, verifikováno a doplňováno o příklady z praxe, další relevantní důkazní rovinu a fakta)


Skeptik se přiklání k pravděpodobnější pravdě. Je tedy třeba znát, že kritické myšlení je důležité, protože nám umožňuje analyzovat, vyhodnocovat, vysvětlovat a modelovat naše myšlení, čímž snižuje riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě víry, kulturních vzorů atd. a to je podstatné. Skeptik se tedy bojí toho, že by zůstal stát na chybných tvrzeních způsobených logickými klamy, byl jejich obětí a sám sebe i druhé uváděl v omyl. 

Logických klamů se musí každý vědec či skeptik vyvarovat a měl by je znát, aby vůbec mohl tvořit relevantní studie a číst, ověřovat a interpretovat další studie. Taktéž je znalost logický klamů nutná, aby skeptik uměl přehodnocovat jakákoliv tvrzení . Jsou prakticky ale důležité všude, pokud nechceme klamat nevědomky sebe a tím i ostatní. I když je vědci znají, přesto vznikají na základě logických klamů  slabé studie. Znalost tak neznamená ihned jejich podvědomé nepoužívání, proto se vše ověřuje dalšími stranami a vzniká vědecký konsenzus a další ověřovací studie atd. 

Lidé se jich tak často dopouští podvědomě, ve smyslu psychologického nevědomí. Nejedná se tak o formu zkušené manipulace, plynoucí ze zcela „zažité“ znalosti logických klamů. Důležité však je, aby skeptik uměl svá tvrzení verifikovat, zda-li logické klamy neobsahuje jeho důkazní rovina. Měl by umět přehodnocovat a verifikovat své poznatky. To znamená neustálé vzdělávání a permanentní ověřování svých tvrzeních.

Skeptik potažmo věda, si tedy nemohou dovolit tvrdit, že něčemu nevěří či věří, ale pouze zkoumat a na základě relevantní důkazní roviny se přiklonit k pravděpodobnějšímu, protože své poznatky neustále přehodnocují a mohou se ukázat stávající poznatky, na základě poznatků nových, jako mylné.

Chybnou interpretací faktů a  studií se tak dopouštíme mnoha kauzálních chyb od post hoc propter ergo hoc, společně tedy proto, obrácených kauzalit, až po deduktivní klamy a tedy důkazy kruhem, při nichž se předem předpokládá to, co se má teprve dokazovat a jež velmi úzce souvisí s korelacemi, z nichž pak na první chybné premise deduktivního klamu, vytvoříme klam kauzální a z něj poté další deduktivní klam nazývající se irelevantní závěr. Ano, zní to složitě a přitom jde jen o ukázku jedné z mnoha rovin, jak dospět k chybné interpretaci. Výzkum není jednoduchá záležitost a úspěšní vědci určitě nerostou na stromech. Zatím jsem si toho aspoň nevšiml.

Poznámka ke kritickému myšlení: To, že se člověk nějak reálně chová, nemusí mít vypovídací hodnotu o jeho IQ, ale jen ukazuje na fakt, že i člověk inteligentní je ovlivnitelný různými vlivy od emocí po kulturní vzory, a že kritické myšlení nemusí být stoprocentní ani permanentní. Ani samotní výzkumníci tak často neumí prohlédnout logické klamy v interpretaci a metodice svých studií a proto máme studie slabé valná část a silné studie, ty relevantní. „Mám zkusenost, že lide s vysokym IQ neumi kriticky myslet, kdyz nemaji od tematu dostatecny odstup“. Logický klam unáhleného zobecnění, kdy osobní zkušenost není důkazem, ale logickým klamem. To, že se člověk může dopustit nedostatečného odstupu od tématu, pro které je zaujatý, neznamená, že IQ nesouvisí se schopností chápat a plně rozumět, co obnáší kritické myšlení, ale znamená, že člověk dělá chyby a jeho IQ ani kritické myšlení, není perpetuum mobile, ale je často přirozeně ovlivněné emocemi či kulturními vzory, což je přirozené pro druh homo sapiens sapiens. Proto je vždy důležité docházet ke konsenzu a ověřovat relevantnost studií a samotná tvrzení studiemi ověřovat a dle nich se přiklánět k pravděpodobnosti. Kritickému myšlení se naučí pravděpodobně člověk snadněji s dostatečným IQ než člověk s IQ nedostatečným, který se zastaví na prvním složitějším logickém klamu a nebude ani umět plně poznat, kdy k němu dochází, kdy jej vytváří či jej sám aplikovat na příkladu. Pravděpodobně tak schopnost chápat a schopnost učit se kritickému myšlení, bude ovlivněna výší IQ.


„Např. je třeba znát, že v medicíně výzkumné společnosti bývají založeny výzkumným týmem a peníze do nich pak investují různé fondy, investoři a stát skrze granty. Investoři, fondy, soukromé firmy a public investoři atd., se odjakživa bojí jako čert kříže dávat řadu let peníze do výzkumu něčeho, co nefunguje, na pochybné platy a techniku různých výzkumných týmů, aby pak byl lék FDA či EMA zamítnut v některé fázi 1,2,3 a jejich peníze se proměnily v prach. Pouze sotva 5 procent zkoumaných léků projde na trh. Za rok 2014 bylo schváleno jen 44 nových léků a to byl nebývale úspěšný rok. Na trhu se opět ověřuje účinnost a bezpečnost léků sběrem dat na pacientech z celého světa z téměř všech nemocnic. Pacienti jsou samozřejmě i děti a příbuzní farmaceutů a vědců z celého světa, co léky ověřují, tudíž ověřování probíhá permanentně ze všech stran a  šance, že se na závažné negativní účinky pro populaci nepřijde díky nějakému spiknutí, je téměř nulová, patřící spíše do sféry spikleneckých teorií, jejichž součástí by museli být pravděpodobně vědci z celého světa, kteří by se neléčili daným lékem, ale chtěli to po nás za účelem zisku.“


Než skeptik učiní mimořádné tvrzení či se k němu přikloní, pokud odpověď nezná, měl by k danému problému přistupovat formou nevím, jak to je, pochybovat o svém vědění i o daném tvrzení. Následně si vyhledat veškeré dostupné vědecké poznatky a porovnat je s daným tvrzením. Určit chybné dedukce, logické klamy a kauzality a následně se přiklonit k pravděpodobnějšímu. Svůj poznatek následně znovu ověřit. Určit příčinné vztahy nebývá mnohdy jednoduché a stáváme se obětí vlastních logických klamů a neznalosti. Je třeba pečlivé analýzy. Víra v jakékoliv tvrzení tyto postupy vynechává, neporovnává a podvědomě si pak překrucujeme vše, aby odpovídalo naší víře a hledáme pro naši pravdu důkazy, které i často paradoxně naši víru rozporují, ale my si je logickými klamy interpretujeme tak, aby odpovídaly tomu, co chceme slyšet a čemu věříme. Výsledkem je pak chybný závěr. Výsledkem by ale mělo být, že skeptik ukáže výsledné porovnání mezi tvrzením a poznatky současnými a umí relevantní důkazní rovinou říci, proč jsou dosavadní poznatky mylné a kde přesně, čímž ukáže znalost daného tématu a současných poznatků. Jakmile začne teprve hledat pro své tvrzení zdůvodnění, je to první neklamnou známkou, že je pravděpodobně obětí vlastní zaujatosti, víry, kauzálních a jiných logických klamů.


Logické klamy ‚viz. také wiki‚ (Aktualizováno, bude neustále verifikováno a doplňováno, rovin je mnoho)

V prvé řadě je nutné říci, že oběťmi logických klamů jsou všeobecně všichni, kdokoliv v běžném životě. Užíváme logických klamů pro cokoliv, aniž bychom si to uvědomovali a je to zcela přirozená součást našeho nedokonalého kritického myšlení a malých znalostí, které nahrazujeme formální logikou (selským rozumem), který je však často klamný a nemá vypovídací hodnotu.

Jedná se též o potřebu podvědomě bránit svá ega (psychickou obranu), najít si viníky svých traumat, usnadnit si bytí v složitém a mnohdy nepřátelském systému, ale i velmi často snaha dělat se lepšími, obhajovat své pravdy, víry, lži i závislosti, potřeba manipulovat s druhými, potřeba se utvrzovat a hájit své nejrůznější ideologie a kulturní vzory, jež se nám staly měřítky všech ostatních atd.

Nicméně bych se zde pokusil zaměřit více na specifickou skupinu lidí často alternativně založených.

Ve stále složitějším světě mnoho lidí podvědomě potřebuje jednoduché pravdy, které by jim daly odpověď na jejich traumata a dodaly oporu ve složitém  a pro ně často nepřátelském systému, ve kterém se cítí být ztraceni. Hledají nejrůznější záchytné ostrovy, které by jim usnadnily jejich bytí v tomto systému.

Lidem podvědomě, aniž by si to uvědomovali, ve smyslu psychologického nevědomí a měli znalost o nich, slouží často logické klamy k utvrzování se v jejich víře – o zlém systému, zlém očkování, o své pravdě, lži druhých, k manipulaci druhých atd. V populaci se používají zcela běžně, kdy tak lidé klamou sami sebe i druhé a sebe i druhé tak uvádějí v omyl. Kdo vše používá logické klamy?

Lidé s nějakým traumatem a tíživou životní situací, se kterou se potřebují vyrovnat, jsou k tomu nejnáchylnější. Najdou si nepřítele, který může za jejich problémy a začnou spojovat nahodile různé jevy, kterými skládají mozaiku zlého systému, jenž může za jejich problémy. Jedná se o formu psych. obrany před světem. Toto vymezení se vůči systému a boj proti němu je uspokojující a dává jim pocit, že se mohou se svými problémy lépe vyrovnat. Podvědomě pak neustále tento pocit vyhledávají.

Dále je často používají lidé s podvědomou potřebou se vymezit a dodat pocit výjimečnosti  (aniž by si to uvědomovali a proces tak probíhá nevědomky). Potřebují se utvrdit, že nežijí krysí závod a systém je neovládá, že jej prohlédli, jdou proti proudu, což jim dává pocit výjimečnosti (známé jejich rčení „Nejsme ovce“) .

Nepřipadají si tak ztracení, neúspěšní a bezmocní, ale naopak důležití. Už nejsou „Pepíky, Mariemi, Honzy“ a dalšími odkud si z „Horní dolní“. Prohlédli systém a mohou se spojit proti nepříteli, který může za všechny jejich neduhy a problémy, které jim často brání projevit své talenty a dále se rozvíjet. Pocit, že za jejich chyby a neprůbojnost může někdo jiný, je pro ně uklidňující.

Podvědomě jim to dává pocit moci, chytrosti, kterou nikdy zvlášť neoplývali. Aniž by si to uvědomovali, jsou tak často obětí vlastní psychické obrany před sebou samými a problémy se zvládáním života. Už nejsou ztraceni ve složitém systému, který je nepřátelský, ale jednoduchými vysvětleními nabývají pocitu, že mu rozumí a už je neovládá.

Různá guru, hledači pravdy (definice ad Pythagoras), dávající si někdy důležitě znějící jména, dohnali tuto potřebu se vymezit vůči systému, který prohlédli, a pocit výjimečnosti, až k vlastním náhledům na vnímání reality a všeho-jsoucího, které mají potřebu šířit jako velké tisícileté pravdy a myšlenky, jež si dle potřeb upravují logickými klamy tak, aby měli odpovědět na vše, co by mohlo jejich pravdu ohrozit.

Do debat vstupují různými velkolepými prohlášeními či otázkami budící na oko zdání, že je se jedná o velké problémy lidstva a utvářejí tak často falešné dilema, které je potřeba řešit a svět změnit. Tato prohlášení nemají nechat nikoho na pochybách, že vstupuje velká osobnost. Řečníci však bývají obětí vlastního logického klamu. Nedokáží se kriticky zhodnotit z pohledu třetí osoby. Činí tak podvědomě. Jen zřídka se jedná o zkušené, účelové manipulátory, kteří by dokonale ovládali logické klamy.

Taktéž těmto klamům snadno podléhají lidé, jež mají podvědomou potřebou obhájit své chyby a svou neschopnost, pocit, že za jejich chyby může někdo jiný, je pro ně uklidňující.

Následně je pak používají úspěšní manipulátoři se znalostí klamů.

Např. dokument Utajená data tak je pravděpodobně, dle indicií, tvořen na základě víry, emocí, spiklenectví, boji proti systému, kdy si chtějí protagonisté podpořit svou víru, pro kterou si hledají podporu pomocí logických klamů a vše si interpretují po svém (hlavně studie) tak, aby se ve své víře utvrdili. Nikoliv, aby pochybovali, ověřovali a přehodnocovali veškeré dostupné studie k předmětnému tvrzení, zda-li PAS způsobuje očkování a interpretovali si je nikoliv na základě víry, ale nezaujatě.

Často přehodnocuji to, co vede lidi k užívání logických klamů a k odlišným interpretacím a co je někdy často spojuje. Často je to víra a emoce, boj proti systému atd., které plynou z různých věcí.  DeLong má také postižené děti. Já být jím, určitě mám problémy. Není to nic, co by bylo negativní, ale je to přirozené. Nicméně, které prvky protagonisty spojují, přesně nevím, logické klamy určitě. Existuje mnoho  indikací jak z dokumentu tak z publikační činnosti atd. Často se tyto prvky u alterny opakují v různých modifikacích. Nevím, zda-li by to šlo napsat tak, abych nikoho nikdy neurazil, asi to úplně nejde, je to jen hrubý nástin.

Lidé v diskuzích, alternativně založení a další,  odkazují na dokument Utajená data jako důkazní rovinu, proč neočkovat, že to způsobuje PAS, že vědu ovládá farmabyznys a proto zamlčování PAS z očkování atd. Pokud to tak protagonisté vědomě nezamýšleli, měli by to diskutujícím říct. Protagonisté chtějí objektivitu, ale reakce lidí ukazují něco jiné.

Neustále vědci varují před vytvářením falešné argumentace v médiích a dovolávání se studií pro své vlastní závěry.  Nutné je znát, že např. korelace ve studiích nic nedokazují a jedná se pouze o formální logiku, kdy se teprve musí dokázat příčinné souvislosti.

Relevantní studie a metaanalýzy, neustálé jejich ověřování  bez interpretace ovlivněné kulturním vzorem a vírou, smysl má, nikoliv logické klamy, chyby a vlastní interpretace, kdy korelacím přiřazují vlastní příčiny, čímž se dopouští nejrůznějších kauzálních klamů, post hoc ergo propter hoc. V letadle jsem si mocně kýchl, nastaly turbulence. Dalším se stalo něco podobné. Kýchání v letadle způsobuje turbulence. Asi nejjednodušší případ post hoc ergo propter hoc. Dále  se jedná o  kauzální chyby společně tedy proto atd., či logických klamů důkazů kruhem. Příčiny se pak snaží podložit neprůkaznými a chybnými důkazy o hliníků, zátěži imunity či vlastními interpretacemi studií atd.

Závažná chyba, které se vědec při svém výzkumu může dopustit, je ta, když ho ovlivní kulturní vzory, ideologie atd. či kohokoliv ovlivní  při interpretaci studií atd. Problém dokumentu Utajená data tak spočívá v tom, že na základě neduhů systémů a na základě osobních zkušeností, vytvářejí vlastní závěry. Protagonisté jsou zaujatí a podléhají své víře, nerozumí procesům zkoumání ani ověřování, ani kauzálním vztahům. Vytvářejí závěry na základě emocí, pocitů, boje proti systému, své osobní zkušenosti  i ostatních a na základě toho činí vlastní závěry. Pro určení kasuistik a příčinných vztahů je tak jejich dokument zcela zavádějící. Interpretace tak vzniká na základě jedné studie a údajně utajených datech v ní, pro které si hledají důkazní rovinu.

Viz. také studie Jim Hopper, Ph.D., Harwdard Medical Shool (last revised 1/22/2015 stať – Statistics Are Human Creations – Tools to Avoid Being Confused & Misled).

Takto bychom se opravdu nikdy nedobrali k pravým příčinám. Pokud bychom určovali příčiny a nemoci podle osobní zkušeností na základě post hoc ergo propter hoc, vlastní víře atd., nikoliv na základě pochyb, neustálém ověřování všech studií a vědeckém konsenzu, byly by randomizované studie, metaanalýzy, procesy ověřování zcela zbytečné a zavládl by chaos.


Jak se vyznat ve vědeckých studiích: Obecný a zkrácený návod bez rozvedení špatné interpretace a kauzálních chyb vznikajících špatnou interpretací atd.

– Vždy, když se skeptik dovolává nějakých studií, měl by je předložit
– Vždy je třeba sledovat, co bylo předmětem studií a co vlastně studie zkoumaly
– Nespoléhat se na tvrzení PR článků. Neustále vědci varují před vytvářením falešné argumentace v médiích a dovolávání se studií pro své vlastní závěry. Jedná se o nejčastější falešnou argumentaci vytváření vlastních irelevantních závěrů pro podpoření své pravdy, kulturních vzorů apod.
– Nespoléhat se na tvrzení autorů studie, ale studie si sám ověřit. Činí tak FDA, činí tak EMA, činí tak investoři z logických důvodů, univerzity, konkurence a další. – Je třeba nezávislý pohled a ověřit si důkazní rovinu a nespoléhat se na tvrzení autorit.
– Je nutné se seznámit s celou problematikou a poté se přiklonit k pravděpodobnějšímu

– je třeba znát, že korelace ve studiích nic nedokazují a jedná se pouze o formální logiku, kdy se musí dokázat příčinné souvislosti


Víra:

Víra je věcí osobní jen do té chvíle, dokud ji nepoužijeme jako důkazní břemeno pro předmětná tvrzení či tento kulturní vzor neovlivní naše zkoumaní a výsledné závěry z toho plynoucí.

Proti těmto praktikám věda tvrdě vystupuje neb vědecké bádání nemá býti ovlivněno kulturními vzory a všechny studie jsou tak permanentně ověřovány vědeckou obcí. Tudíž, pokud si některý skeptik myslí, že se toho někdo dopouští, je žádoucí, aby skeptik své tvrzení, že takto někdo činní, doložil relevantní důkazní rovinou

Např.: Nevšiml jsem si, že by Grygarova vědecká práce byla ovlivněna tímto kulturním vzorem. Nicméně neznám veškerou jeho publikační činnost, takže je to na těch, kdo přichází s tímto tvrzením, že tak činní, to relevantně doložit.

Bůh

Nevíme, zda-li Bůh existuje či ne a tvrzením jednoho či druhého se dopouštíme logického klamu ad ignorantiam. Nicméně, už když Boha předem předpokládáme, stáváme se obětí deduktivního klamu důkazu kruhem. Předem se předpokládá existence toho, co se má teprve dokázat a to, co se má teprve dokázat, už chceme i vyvracet. Můžeme tak spekulovat o všech možných i nemožných teoriích, což nikam nepovede. Následně z těch teorií můžeme činit irelevantní závěry. Formální logikou předpokládat můžeme a nelze proti tomu vztahu nic namítat, ale sémanticky je to zcela prázdné. Nehledě na to, že všechny naše myšlenky a vnímání všeho-jsoucího plyne z naší perspektivy druhu homo sapiens sapiens, který je adaptován na své prostředí.

Díky moderní době a racionalitě vznikají stále komplexnější definice na podpoření své víry, pro kterou věřící hledají důkazní rovinu. Jedná se o logický klam důkazu kruhem, kdy předem předpokládají Boha založeném na jakékoliv podobě, pocitu a myšlence atd.

Skeptik se přiklání k pravděpodobnosti na základě poznatků a důkazní roviny, může pochybovat o existenci předmětného tvrzení, jakéhokoliv, které není doložené relevantní důkazní rovinou, to je celé. Stěží může tvrdit s jistotou, že jakékoliv předmětné tvrzení neexistuje, protože není důkaz, jelikož by se jednalo o logický klam ad ignorantiam.
Skeptik nemá tedy potřebu existenci Boha (v jakékoliv formě a stylizaci, pocitové ajn.) vyvracet, protože by se dopustil logického klamu a tak se pouze přiklání k pravděpodobnosti na základě relevantní důkazní roviny a poznatků stávajících. Potřeba vzniká až ve chvíli, kdy víra přestane být věcí osobní a začne sloužit jako důkazní břemeno pro předmětná tvrzení či tento kulturní vzor ovlivní naše zkoumaní a výsledné závěry z toho plynoucí.
Skeptik potažmo věda, si nemohou dovolit tvrdit, že něčemu nevěří či věří, ale pouze zkoumat a na základě poznatků se přiklonit k pravděpodobnějšímu, protože své poznatky neustále přehodnocují a mohou se ukázat stávající poznatky, na základě poznatků nových, jako mylné.

příklad z klamné diskuze:

Citace „Naopak, věda vyžaduje obrovskou víru. Na gravitaci si ještě možná šàhnu, ale černou díru jsem ještě neviděl. A přece asi bude skutečná.“

Skeptik se přiklání k pravděpodobnosti, je to tak? Aby mohl přehodnotit své poznatky, potřebuje relevantní důkaz, ano? Pokud by tedy skeptik tvrdil, že nelze dokázat, že Bůh existuje, není důkaz a proto Bůh neexistuje, dopustil by se logického klamu ad ignorantiam, je to tak? Proto se skeptik přiklání k pravděpodobnějšímu.

Skeptik nemůže tvrdit neexistenci ani existenci, ale na základě pozorovaní se přiklonit k pravděpodobnějšímu, kdy v tomto případě černé díry, jsou důkazy více relevantnější, pravděpodobné, přesto nemůže říct, že černá díra existuje či neexistuje či v ní věřit nebo nevěřit, ale opět se přiklonit k pravděpodobnějšímu.

Zjednodušováním vědeckého žargonu a významu slov, vzniká mnoho klamů. Pokud to měla být analogie s „*píčou* Bolka Polívky“ tak tam je ta pravděpodobnost na základě předešlého relevantního pozorování a poznatků ještě mnohem větší, přesto Bolek ani skeptik nemůže tvrdit, že existuje či neexistuje, dokud se u Chýlkové nepřesvědčí pádným důkazem :), ale může se přiklonit k pravděpodobnosti, která bude opravdu velká, že jí má.

Pokud by černá díra a píča měla být analogie k Bohu, tak jejich pravděpodobnost je určitě mnohonásobně větší, díky předešlému pozorování a relevantním hlavně poznatkům.

Skeptik potažmo věda, si nemohou dovolit tvrdit, že něčemu nevěří či věří, ale pouze zkoumat a na základě poznatků se přiklonit k pravděpodobnějšímu, protože své poznatky neustále přehodnocuje a mohou se ukázat stávající poznatky, na základě poznatků nových, mylné tak, jako se to často stává a někdy i s překvapivě původně neotřesitelnými poznatky.

pozn.: Častý logický klam také je, „že vyznáváme křesťanské hodnoty“. Nicméně tyto hodnoty měl člověk v sobě přirozeně odjakživa a křesťané je pouze definovali.  Tedy jakákoliv víra, kýmkoliv jste, co máte na sobě, kde pracujete a kým jste, z vás dobrého člověka neudělá.


Věda, víra a skepticismus

Věda, potažmo skeptik, se snaží proto zkoumat a rozvíjet poznání, své možnosti a neustále přehodnocovat poznatky nové a znovu ověřovat poznatky již získané a pomocí toho se snaží vyvarovat chyb, které by mohly zkreslit jeho poznání a uvést sebe i ostatní v omyl a na falešnou stopu ve výzkumu a činí tak na základě kritického myšlení a důvodem není nic jiného než obava zůstat stát na chybných závěrech a snaha aktualizovat poznání a potřeba na základě poznatků nových aktualizovat staré a zároveň je využít k poznatkům novým, aby se mohli posunout dál a splnit své vize.

Skeptik potažmo věda, si nemohou dovolit tvrdit, že něčemu nevěří či věří, ale pouze zkoumat a na základě poznatků se přiklonit k pravděpodobnějšímu. Skeptik, potažmo věda, se tedy bojí toho, že by zůstali stát na chybných tvrzeních a stali se jejich obětí a sami sebe i druhé uváděli v omyl.

Výraz skeptik je čas od času alternou či z nevědomosti zaměňován s pesimismem, negativní kritikou, vírou ve vědu či absolutní vědeckou pravdu či vírou v to, kam patří pravda, jenž nemají s kritickým myšlením nic společné. Pokud již tak nějaký skeptik činí, je nutné ho na to upozornit a nikoliv generalizovat skupinu či skepticismus.

Skeptik neříká, kam patří pravda, ale porovnává a přehodnocuje myšlenky a přiklání se k těm pravděpodobnějším na základě znalostí. Pokud někdo nepředloží relevantní důkazní rovinu, ale mýty či tvrzení dávno vyvrácená atd. na základě své nevědomosti, je snadné je odmítnout a stále se přiklánět k pravděpodobnějšímu. Pokud již někdo předloží mimořádné tvrzení, měl by mít mimořádný důkaz a skeptik či věda jej ověří a pokud je správný, přehodnotí a změní své poznatky. Ostatně dělá to neustále i se svými dosavadními poznatky. 

Díky tomu se snaží a mohou skeptici, potažmo věda, realizovat sny, jak své tak ostatních, které dříve byly jen obsahem sci-fi a často je to jejich vášní, která je zcela napňuje, posunout lidstvo dál. Neustále se zajímají o nové technoligie a výzkumy, kterými jsou fascinováni. Kvalitní sci-fi pochází i od vědců jako byl Isaac Asimov, Arthur C. Klark ajn., kdy kritické myšlení nám dává možnost pronikat dál za obzory a zkoumat možnosti, o kterých lidé sní. Také nám slouží ke zpětné aktualizaci všech poznatků a tím nezůstat stagnovat na jednom místě.

I alternativa je v podstatě věda jen velmi často mylná, s chybnými postupy a irelevantními závěry, i díky chybným kauzalitám, plynoucím z nevědomosti atd. I ten viking, co recept sepsal, byl v podstatě badatel. I odborníci se ve výzkumech mýlí a tak neprojde 95 procent současných léků ve výzkumu. Nevědomostí tedy trpí všichni, jen někteří více a jiní méně a proto zkušená vědecká obec vše ověřuje a dokáže lépe vyřadit slepé větve nebo je znovu oživit.

Věda či vědecká obec se učí neustále a samozřejmě standardně sama sebe neustále ověřuje a i postupy minulé a další jiné současné, které ji badatelé všeho druhu předkládají na oltář jako účinné atd.

Celá vědecká obec se navzájem hlídá, protože slepě nepřejímá jakékoliv výsledky, ale všechny výsledky, kohokoliv, ať už farmaceutických společností, malých týmů nebo laiků, či léčitelů (ti všichni bádají) ověřuje. I paranormální výzva není de facto nic jiného než jen ověřování. Vědecká obec si nemůže dovolit stavět na chybných závěrech nebo něco opominout.


Důkazní břemeno:

Důkazní břemeno je  na těch, co s předmětným tvrzením (mimořádným tvrzením) přicházejí a to kdokoliv  a kdekoliv. Pro mimořádná tvrzení potřebuje řečník mimořádné důkazy. Pokud přichází kdokoliv s mimořádným tvrzením, které nelze doložit, je dobré použít (domnívám se, dle mého, myslím si), abychom se vyvarovali absolutního tvrzení a vyhnuli se klamu ad ignorantiam. Nicméně se stejně nevyhneme klamu důkazu kruhem, kdy předem předpokládáme něco, pro co nemáme důkazy a zároveň to něco chceme již vyvracet. Pokud si tyto klamy neuvědomujeme, klameme nevědomky sebe i ostatní a jsme objetí dunning krugerova efektu.

Dokud věda či skeptik nebudou mít před sebou relevantní důkazní rovinu, těžko se mohou přiklonit k pravděpodobnosti, že předmětné tvrzení funguje (je pravdivé) a přehodnotit tak své dosavadní poznatky. 

Kritické myšlení nebo-li přehodnocování poznatků se děje na základě mimořádných důkazů. Jak máme přehodnotit své poznatky o předmětném tvrzení bez silné důkazní roviny? Když mi někdo bude tvrdit, že existuje růžový jednorožec nebo má lék na rakovinu, má mu skeptik vyvracet, že to tak není a nebo by měl řečník předložit mimořádný důkaz, že tomu tak opravdu je?

Např., když někdo úřadu FDA či EMA bude tvrdit, že má lék na rakovinu, měl by FDA vytvořit klinické studie a takovou důkazní rovinu, která by potvrdila či vyvrátila jeho tvrzení? Ne.

Měli by FDA či EMA, na základě předložených silných relevantních studií, ověřit, zda-li je důkazní břemeno platné a lék může uvést na trh? Ano.

Mimořádný důkaz by neměl stát na logických klamech a víře, že něco funguje, ale na znalosti současných poznatků  a všech faktů s předmětným tvrzením souvisejících. Následně by měl umět řečník porovnat současné poznatky se svými novými poznatky a umět logicky všem ukázat a doložit, proč se současné poznatky mýlí a proč jsou ty jeho správné.


->Není  jednoduché přejímat jakákoliv tvrzení<-

Kritické myšlení je důležité, protože nám umožňuje analyzovat, vyhodnocovat, vysvětlovat a modelovat naše myšlení, čímž snižuje riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě víry. Skeptik se tedy bojí toho, že by zůstal stát na chybných tvrzeních a stal se jejich obětí a sám sebe i druhé uváděl v omyl.

Nebaví mě, jak se občas začíná dehonestovat pojem randomizovaná studie či metaanalýza, klinická studie apod., když to někteří často vyžadují atd.

Také každý nemůže znát vše a záběr je tak omezený naší nevědomostí. Chtít předložit validní argument, který relevantní studie a zvláště randomizované či metaanalýzy opravdu předkládají, by měli chtít jako skeptici sami, aby se mohli po ověření studie, jenž představuje dle mě opravdu mimořádně validní argument, přiklonit k pravděpodobnějšímu.

Taktéž ten, kdo s nějakým tvrzením do diskuze přichází, by nejlépe z toho měl vycházet. V medicíně jsou obzvlášť exaktní výsledky prioritní a měl by je znát, aby je mohl ostatním předložit a ti pak, na základě těchto argumentů, aktualizovat své poznatky. Neustále vědci varují před nepochopením designu studie a činění unáhlených závěrů v médiích. Taktéž samotné studie nebývají často relevantní a je třeba je podrobit zkoumání, aby se skeptik mohl přiklonit k nějaké pravděpodobnosti.  

I studie vypadající zcela věrohodně, se nakonec ukážou často jako klamné či zavádějící. Proto výzkumy neprojde až 95 procent léčebných terapií. Bývám hodně zdrženlivý ke všemu a to chrání mé investice i to, abych později někoho uváděl v omyl či sám sebe.

Pokud skeptik něco nezná, kritické myšlení jej chrání před tím, aby se ihned přiklonil k prvnímu tvrzení, které někdo překládá na základě víry, že jej předkládá odborník či známá instituce nebo média apod., protože by byl obětí logického klamu dovolávání se autority, ale potřebuje naopak toto tvrzení ověřit validním argumentem a seznámit s tím, jak došli k těmto tvrzením a ověřit jejich exaktní postup.

Každý by si měl být vědom své nevědomosti a nepřejímat tak na základě víry v autority či cokoliv jiné, jakákoliv tvrzení, ale ověřit si je. Ti, kteří již nějaký úhel zastávají, pak činí to samé, aby případně mohli své poznatky přehodnotit, stejně tak, jako jsem psal hned na začátku naší diskuze a o tom je kritické myšlení.


->Záměna alternativy za přírodní léčbu, nepochopení pojmů<-
Lidé také neustále mylně slovo „alternativní“ zaměňují za přírodní léčbu a současnou vědu či medicínu za chemickou nikoliv přírodní apod., což je nesmysl a velký mýtus poslední doby, z kterého se odvíjí mnoho slepých větví a dalších bludů. Vše je chemie a vše je zároveň přírodní. Rozdíl mezi laickou alternativou a výzkumníky v oboru je pouze v kritickém myšlení a exaktním výzkumu, postupech a neustálém ověřování účinnosti a bezpečnosti.

Všichni však mohou stavět pouze na stejných stavebních prvcích a jevech ve vesmíru existujících. Ať mi někdo ukáže, co je přírodní a není chemie. To je oxymóron. Věda vychází z přírody, ze všeho, co nás obklopuje, jenž zkoumá a využívá tak pouze stavební prvky a fyzikální jevy našeho vesmíru.

Využívá rostlina či chemik k tvorbě látek pouze stavební prvky a fyzikální jevy našeho vesmíru? Ano. Je tedy jedno, kdo látku vytvoří, zda-li chemik či rostlina etc.? Ano. Tak potom záleží pouze už jen na tom, zda-li je výsledný produkt pro člověka bezpečný či ne a jak moc je účinný v léčbě daného či ne. Mnoho lidí si zlehčuje vyjadřování generalizováním a zobecňováním pojmů, což vede k nesmyslným tvrzením.


->Symbióza a reciprocita mezi exaktní vědou a filosofií<-

„Einstein byl příliš lákavým maskotem, než aby se o něj neucházely různé filosofické školy. Přitom Mach, od kterého se Einstein inspiroval, sám sebe neprohlašoval za filosofa ( „není žádná Machova filosofe, nanejvýše snad metodologie…,“. Dále pro Einsteina nebyla epistemologie cílem, nýbrž prostředkem k tvůrčí činnosti, když si vybíral – a třeba i mírně reinterpretoval – některé myšlenky, přinášelo-li mu to plodnou inspiraci pro (teoretickou) fyziku, proč ne?“

Dává filosofie exaktní vědě smysl? 

Domnívám se, že proces mezi exaktní vědou a filosofií je do značné míry symbiotický, kdy teorémy filosofické byly a jsou, díky vědeckému pokroku, často rozporovány exaktní vědou a tak zároveň exaktní vědě může filosofie sloužit jako tvůrčí prostředek, stejně jako sloužila Einsteinovi. Stejně tak exaktní věda může filosofii být tvůrčím prostředkem ve chvíli, kdy právě rozporováním a přinášením nových exaktních poznatků mohou vznikat filosofické pohledy nové, stavějící na nových poznatcích.
 
Zároveň jejich vztah může být, díky kulturním vzorům a lidským emocím, značně reciproční, což dle mého je nejvíce znát u Tomáše Akvinského. Domnívám se, že je třeba rozlišovat a konkretizovat jednotlivé vztahy na různých problémech než z jedné či druhé strany generalizovat ve chvíli, kdy někteří filosofové tvrdí, že nemají jak exaktní vědu uchopit a někteří exaktní vědci, že jim nic filosofie nepřináší.
 
Vše se možná do značné míry opírá o nevědomost. Tam, kam nedosáhnou exaktní poznatky, můžou směle nastoupit filosofické či vědecké teorémy a obě skupiny se vzájemně inspirovat a exaktní věda na základě svých znalostí teorémy lépe rozporovat či se inspirovat při ověřování.

______________________________________________

Sepsáno pro jednoho alternativně založeného člověka:

Ne vždy dostaneš zcela relevantní odpovědi. Ne, každý se  umí vyjadřovat zcela přesně a srozumitelně, skepticky či vědecky.

Podstatné je tedy znát a naučit se sám vyhledávat odbornou publikační činnost, jenž se daným problémem zabývá. Důležité je také umět rozeznat falešnou argumentaci a důkazní rovinu etc.

Je třeba znát, že kritické myšlení je důležité, protože nám umožňuje analyzovat, vyhodnocovat, vysvětlovat a modelovat naše myšlení, čímž snižuje riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě víry, kulturních vzorů atd. a to je podstatné.

Je třeba se umět tedy vyhnout slepému přijímání tradovaných názorů.

Nerozumíš-li nějakému cizímu slovu či terminologii, je třeba se naučit ihned vyhledat, co dané znamená.

Proto zkus neustále mít potřebu upravovat svá zavádějící tvrzení, přesněji se vyjadřovat a formulovat důkazní rovinu bez logických klamů a s přesnými ověřenými fakty apod.

Boj se toho, že bys zůstal stát na chybných tvrzeních a stal se jejich obětí a sám sebe i druhé uváděl v omyl. Vždy je lepší přiznat chybu a poučit se z ní. Jen hlupák si nepřizná, že se v něčem mýlí a často to paradoxně dělá proto, aby se necítil jako hlupák.

Jak na to?

1. Co je kritické myšlení: https://tinyurl.com/mdo2q2t
2. Co je logický klam: https://tinyurl.com/8foz2yy
3. Co je hoax: https://tinyurl.com/klxrdlg

4. Co je RationalWiki: https://tinyurl.com/2f6m2lo (když tam do vyhledávání např. zadáš chemtrails, najdeš své odpovědi) Samozřejmě je vždy lepší, když najdeš k danému tématu i popularizační vědecké články, v angličtině pak ve spojení science, bad science etc.

5. Co je paranormální výzva: https://tinyurl.com/n587fcg
http://tinyurl.com/q2mg22w

6. V medicíně se nauč pochopit, co znamená randomizovaná dvojitě zaslepená studie a jak hlavně probíhá výzkum: (první fáze, druhá fáze, třetí fáze). Co znamená účinnost a bezpečnost. Co je to FDA a EMA. (na svých stránkách chystám o tom článek, protože dost lidí má zcela mylné informace o tom, jak probíhá výzkum a jak se lék může vůbec dostat na trh. Vznikají pak časté mýty a bludy o očkování, léčení symptomů atd. apod. Naopak investoři vždy prodělají, pokud se ukáže špatná bezpečnost či účinnost. Každá studie tak probíhá řadu let minimum je 6 let. s tím, že každá fáze potřebuje schválení na bezpečnost a účinnost, aby mohli ve výzkumu léků pokračovat.

7. Zkus se pochopit pojmy chemie a přírodní, že vlastně znamenají jedno a totéž: https://tinyurl.com/p3xhmtm

atd. apod. (řadu článků na svých stránkách budu upravovat, notně rozšiřovat, zpřehledňovat, protože téma je opravdu obsáhlé)

8. Zkus se naučit, co znamenají a vyhledat tyto pojmy ( List of fallacies, List of cognitive biases, critical thinking, skeptics dictionary )

– nauč se vyhledávat odborné publikační články a videa k danému tématu spojením slov: chemtrails myth (en), chemtrails mýtus (cz) etc.

Toť asi vše a hodně zdaru :)


Příklad klamné argumentace:

Vstup J.H. do diskuze o rakovině logickými klamy: „Existuje spousta studií prokazujících zdravotní zlepšení po přechodu na rostlinnou stravu. Existuje spousta studií, které prokazují, že maso škodí.“

->Řečník se dopustil logických klamů:<-
– dovolání se anonymní autority (spousta studií tvrdí)
– dovolávání se autority (IKEM tvrdí)
– unáhleného zobecnění a irelevantního závěru (maso škodí)
– klamná analogie, unáhlené zobecnění, dovolávání se autority a irelevantní závěr: (Rostliná strava může mít zdravotní vliv na rakovinu, protože IKEM dokázal, že rostlinná strava je vhodná pro pacienty s diabetes a tak maso škodí)

Je třeba si uvědomit, že předmětem studie IKEMU stejně jako Loma Linda University nebylo prokázáno, že maso celkově škodí a nebo, že způsobuje diabetes nebo je nevhodné na rakovinu, ale předmětem studie bylo sledování vlivu BMI na glukózu v séru na lačno, tedy volba vhodného dietního režimu. Příklad: Pacienti s chronickým selháním ledvin mají též dietní režim a nemohou jíst většinu zeleniny a ovoce a proto ovoce a zelenina škodí? (unáhlené zobecnění)

– skeptik slepě nepřejímá tvrzení kohokoliv a nespoléhá se na víru, že studie existují nebo, že to tvrdí IKEM, ale jeho kritické myšlení potřebuje ověřit důkazní břemeno, zda-li řečník nečiní vlastní irelevantní závěry, i když předmětem studie bylo něco jiné a zda-li je vůbec studie relevantní

– skeptik, který do diskuze přináší důkazní břemeno, by se neměl dovolávat studií, že existují, ale rovnou citovat či odkázat na studie, z kterých jeho přesvědčení vychází, aby oponující skeptici mohli ověřit relevantnost studií a případně přehodnotit své poznatky nebo zjistit, zda-li se řečník nedopouští falešné argumentace a nevytváří si ze studií vlastní závěry.

– skeptik, který břemeno důkazní do diskuze přináší, by měl tedy studie sám znát, protože z nich evidentně vychází jeho přesvědčení a nikoliv studii teprve hledat, čímž dokazuje, že studii nečetl a spolehl se pouze na tvrzení autority a jeho kritické myšlení selhalo

– skeptik, který má dosavadní poznatky jiné, si může důkazní břemeno ověřit, zda-li jsou studie relevantní a přehodnotit své poznatky

– skeptik, který nemá dosavadní poznatky opět slepě nepřejímá, ale ověří si studii a celkově se obeznámí s celou problematikou a až poté se přikloní k větší pravděpodobnosti

->Resume<-

Řečník se dovolává anonymních studiích, kdy nevíme, o jakých studiích mluví, a co bylo předmětem jejich zkoumání. Zda-li z nich opět nečiní unáhlená zobecnění a vlastní irelevantní závěry. Nevíme, tedy z jakých studiích vychází a nemůžeme je ověřit a přiklonit se k nějaké pravděpodobnosti, abychom mohli případně přehodnotit své poznatky.

Řečník studii IKEMU sám nečetl, neověřil si ji, protože ji po apelu na doložení důkazní roviny teprve hledal a spolehl se na tvrzení autority, z kterého učinil i vlastní závěry (samotný mediální článek, instituce, ani vyjádření autorky nemá vypovídací hodnotu, to bychom mohli věřit i MuDr Elekové či prof. Kvapilovi, prof. Z. Zadákovi). Následně přesto učinil irelevantní závěr, že maso škodí a u rakoviny to může být obdobné, přitom předmětem studie byl dietní režim a sledování BMI a jeho vliv na glukózu v séru na lačno.

Důvodná otázka: Jak řečník přistupoval i k ostatním, „existuje spousta studií“, studiím? Také činil vlastní závěry, unáhlená zobecnění, kdy předmětem studií bylo něco jiné. Jedná se o relevantní studie?

– Vždy, když se skeptik dovolává nějakých studií, měl by je předložit
– Vždy je třeba sledovat, co bylo předmětem studií a co vlastně studie zkoumaly
– Nespoléhat se na tvrzení PR článků. Neustále vědci varují před vytvářením falešné argumentace v médiích a dovolávání se studií pro své vlastní závěry. Jedná se o nejčastější falešnou argumentaci vytváření vlastních irelevantních závěrů.
– Nespoléhat se na tvrzení autorů studie, ale studie si sám ověřit. Činí tak FDA, činí tak EMA, činí tak investoři z logických důvodů. Je třeba nezávislý pohled a ověřit si důkazní rovinu a nespoléhat se na tvrzení autorit.
– Je nutné se seznámit s celou problematikou a poté se přiklonit k pravděpodobnějšímu

->Časté mýty v médiích, irelevantní závěry, tvoření falešné argumentace ze studií laiky, novináři i účelově samotnými vědci<-

Zajímavě o této problematice pojednává ve studii o zneužívání dětí Jim Hopper, Ph.D., Harwdard Medical Shool (last revised 1/22/2015http://www.jimhopper.com/abstats/) v části: Statistics Are Human Creations – Tools to Avoid Being Confused & Misled

Maso škodí
mléko škodí
umíme vyléčit rakovinu – přitom předmětem studie byl jeden typ rakoviny ve stupni HER2- a účinnost byla 60%
umíme vyléčit AIDS – jednalo se přitom o prevenci a procentuální účinnost snížení od Dr. Holého (výzkum Gileadscience)
umíme vyléčit Alzhreimovu nemoc

->Klamné zneužití vědci<-
RNDr. Emanuel Žďárský, CSc http://tinyurl.com/ocfplve
Prof. Z. Zadák, prof. Kvapil (přednosta int.klin.Motol), prof. Sobotka, CSc (přednosta int.geronto.kl. FN Hradec K) – zlatý bludný balvanhttp://www.sysifos.cz/files/Zpravodaj-4-2013.pdf

Je nezbytné z mnoha důvodů neustále vše ověřovat a vzdělávat se v umění vyhnout se logickému klamu jednak proto, abychom neklamali sami sebe a neklamali druhé. Důležité je, abychom se vyhnuli podvodům či chybným studiím, účelovým studiím ovlivněných kulturními vzory atd. Abychom dokázali konkretizovat, co bylo předmětem studií a nevytvářeli z nich jiné závěry a klamné analogie.

Také medicína není perpetuum mobile a valná část studií se prokáže až v dlouhodobém horizontu jako chybná. Např. jen 5 procent léků či léčebných terapií projde schválením FDA či EMA.


->Zkráceně princip ověřování léčebných terapií(léků)<-

U registrovaných léků probíhají randomizované, dvojitě zaslepené studie následujícím způsobem:

Preklinická část, poté fáze 1, 2, 3. Preklinická: zahrnuje testy na zvířatech (většinou myši, krysy) – trvá min. 2 roky max 5 let., testuje se účinnost a bezpečnost + další výzkum. Potřebují schválení na bezpečnost a účinnost, aby se mohl výzkum dostat do fáze 1 na lidech.

Fáze 1 – testování na lidech (trvá opět min. 2 až pět let), zahrnuje další výzkum a randomizovanou studii na +- 75 pacientech – testuje se účinnost a bezpečnost. Opět potřebuje schválení EMA(eu) či FDA(usa) (úřady pro kontrolu léčiv), aby se mohli dostat do další fáze 2.

Fáze 2 – tady již probíhá dvojitě zaslepená studie na cca 135+ respondentech a opět se testuje účinnost a bezpečnost (2-5let), opět schávlení EMA či FDA na bezpečnost a účinnost

Fáze 3 – to samé ale už na 500+ až 1000+ respondentech, opět potřebují schválení FDA či EMA, aby se dostaly léky na trh. Avšak musí mít i schválení na bezpečnou výrobu a kvalitní distribuci.

Tyto fáze se dále mohou dělit na 2a, 2b, atd. Vše stojí stovky milionů dolarů a neprojde schválením v některé části fáze 95 procent všech léčebných terapií či léků. Za rok 2014 schválil FDA pouze 44 nových léků na všechny možné nemoci a to byl velice neobvykle úspěšný rok.

Proto jsou výzkumy i samotné registrované léky, co jsou již na trhu, pod kontrolou samotných investorů, kteří do společností investují a pod kontrolou investorských magazínů, kdy se všichni vzájemně skepticky varují před jakýmikoliv nesrovnalostmi, jinak jsou ztrátoví či bankrotují, jakmile je lék v některé fázi zamítnut či se na trhu prokáže vážná kontraindikace, nezjistitelná na vzorku respondentů ve fázi III. Neexistuje jeden investor do vyvíjeného léku ani do již registrovaného léku, ale jsou jich desítky tisíc, od drobných až po velké z celého světa.

ochrana na trhu – Další ochrana je pak na trhu. Když přeci jenom projde něco, u čeho se zjistí vážná kontraindikace na velkém tržním vzorku populace, který si nemohou v testovacích fázích dovolit (stálo by to stovky miliard a bezpečnost by nemohla být uhlídána) a nebo se neprojeví účinnost, ihned to lékaři nahlásí a nechtějí lék předepisovat. Bývá to velmi zřídka.

Tudíž všechny léky prochází zpětně na trhu opětovným kontrolám a metaanalýzám od široké vědecké obce, aby se mohla zjistit účinnost a bezpečnost na světové populaci i u různých etnik a skupin, národností, dle demografie, prostředí, společenských podmínek atd., podchytila se všechna rizika a mohli se následně vyvíjet lepší léky či upravovat způsoby medikace atd.

Zamlčování jakékoliv kontraindikace by bylo značně kontraproduktivní a hlavně dosti nereálné vzhledem k tomu, že ověřování probíhá ze všech možných zdrojů, konkurenčních, úřadů, různých vědeckých týmu, univerzitních, nemocničních, samotných pacientů, lékařů ajn. po celém světě. Léky farmaceutických firem užívají jak rodiny farmaceutických výzkumníků, tak nezávislých výzkumníků atd. a nikdo nechce mít na trhu něco, co škodí či je neúčinné. Pokud by došlo k zamlčení vážné kontraindikace samotnou farmaceutickou firmou, mělo by to pro ní katastrofální dopady. Vždy se na to přijde, ať už jsou chyby vědomé či nevědomé nebo až zjištěním nedostatků na celosvětovém tržním vzorku respondentů. Tisíce nemocnic neustále podává zpětné vazby v podobě hlášených dat atd.

Zajímavou doménou je konkurenční ověřování. Protože je tak málo schválených léků každoročně, všichni se vzájemně „špehují“. Jednak chce každý získat účinnou technologii i pro svůj výzkum a jednak proto, že investoři často chtějí převzít danou společnost formou akvizice ze stejného důvodu. Taktéž upozornit na případné nedostatky atd. Probíhá tak mnoho kauzalit, od nepřátelské převzetí, avizované převzetí, dohody o spolupráci, až po boj, kdo s danou účinnou technologií bude dřív na trhu a nebo odhalení chyby. Neustále se tak kauzálně všichni hlídají, aby nakonec měli to zlaté vejce ve svém košíku oni před ostatními.

Moderní medicína je stále propracovanější a zpětné ověřování důkladnější. Ověřování probíhá de facto permanentně bez přestání. Úřady, vědci, nemocnice, lékaři, pacienti, farmaceutické firmy neustále ověřují. Jakákoliv hlášená podezření i ta vynucená alternou, jsou ověřována a ten řetěz má vzájemné kauzality.

Farmaceutický byznys, který se děje, je pak o lécích s určitou účinností a bezpečností, kdy se snaží firmy prosadit svůj lék na daný trh. Každý trh jednotlivých zemích pak má nějakou ekonomickou sílu a tak ne všude si mohou dovolit ty poslední nejlepší léky, s nejlepší účinností a bezpečností. Tady vidím problém, ale je iluzí si myslet, že všichni budou mít vše. Další byznys je poté z neregistrovanými „léky“, které neprošly schvalovacími procesy a tam vidím největší problém.

Největší paradox spočívá v tom, že tak, jaké lidé mají laické představy o farmabyznysu, tak to přesně funguje u alternativní léčby jako je MDM, homeopatika atd., která všechny tyto postupy vynechává, protože by se samozřejmě ihned zjistilo, že jejich léčba nefunguje či je nebezpečná a také proto, že nechtějí platit stovky milionů dolarů za testování a výzkum. Chtějí prostě maximalizovat zisky s minimálními náklady a snaží se obejít systém takovým způsobem, aby jejich lék nemusel projít registrací u EMA či FDA a obešel zdravotní vyhlášky jednotlivých zemí a oni mohli přesto využít návyk lidí na snadnou léčbu polykání tabletek atd. a tak např. homeopatika produkují tisíce cukrových tabletek na všechno atd.

Laici, potažmo alterna z neznalosti vyvozují irelevantní závěry. Nikdo nechce dávat peníze do výzkumu, jenž tahá z investorů peníze jenom na platy pochybných CEO, „profesorů“ atd., aby nakonec skončil výzkum po letech zamítnut v některé fázi a zjistili, že vyhodili peníze oknem či se na trhu posléze objevila na velkém počtu respondentů chyba, která se u PI,II,III nedala odhalit. Vždy to tak bylo. Každý chce mít prostě zlaté vejce ve svém košíku a výzkumů, co jsou pouze jen slepé větve a nebo již podvody, se bojí jak čert kříže odjakživa. Schvalovacími procesy projde sotva pět procent z celého koláče výzkumů.

Minulý rok (2014) bylo schváleno 44 léků a to byl neobvykle rekordní rok. Ověřovacích metod je spousta a konečným schválením PH3 rozhodně nekončí, ale de facto teprve začíná. Největší ověřovací skupina respondentů je celý trh pacientů, lékařů, vědců, sběr dat a konkurence atd.

Část léků tak končí i po uvedení na trh, kdy se na velkém počtu respondentů zjistí konečná účinnost a bezpečnost, které by se nemohli zjistit za deset let v postupných fázích PI,II, III na malém počtu respondentů s trhem nesrovnatelným. Na slepé cesty se přijde vždy a znamená to citelné ztráty a odliv investorů jak u výzkumu, tak u stávajících společnosti. Propady na burze pak znamenají citelné ztráty pro společnosti, ze kterých se často již nedostanou a končí.

Ověřování probíhá na všech možných úrovních, investorských, konkurenčních, nezávislých vědců, snahou převzít technologii, úřady, lékaři a pacienty konče. Každá zpráva, data a výsledky jsou zkoumány mnoha stranami.


*Vidím v tom rozhovoru, od Tachecí s Grygarem a v článku od Grygara na portálu víra, že se tam dopouští logického klamu ad ignorantiam, dovolávání se nevědomosti, při vysvětlení počátku všeho a fungování univerza nebo se mýlím?

Nelze dokázat, že Bůh neexistuje, tudíž Bůh existuje apod. Takto si za nevědomost, o počátku všeho a fungování univerza, můžeme dosadit růžového jednorožce a vyjde to nastejno a tedy:

Tvrzení, věda byla pyšná, protože přišla na to, že trpí větší nevědomostí než v minulých dobách a tato nevědomost a neuchopitelnost univerza, počátku, podporuje víru v Boha., je dle mého chybná kauzalita, jenž nemá vypovídací důkazní hodnotu pro víru v existenci Boha [ad ignorantiam, obrácená kauzalita a irelevantní závěr]: Proč?

Naopak věda potřebovala vědomost, aby dokázala díky svému poznání přijít na svou nevědomost, o které dříve nevěděla a tím došla k novým poznáním o nové nevědomosti, tedy odhalila slepé cesty a odhalila novou nevědomost, což je nové poznání. Kdyby byla pyšná, stěží k němu dojde – tedy se dostáváme k paradoxu:

K tomu, abychom toho více nevěděli, potřebujeme právě více poznání. Poznání slepých cest a poznání nové nevědomosti je paradoxně forma vědění, kterou jsme dříve nedisponovali. Dosáhli jsme tedy vyššího vědění, abychom odhalili slepé cesty a nové nevědomosti. Resume:

Paradox spočívá v tom, že se tajemné naopak zmenšuje díky poznávání slepých cest a poznávání dalších nových nevědomostí, na které bychom jinak nepřišli a nevěděli o nich. Což je vědomost slepých cest a vědomost o nové nevědomosti, kterých bychom jinak nedosáhli.

Na okraj: Spojování náboženství s vědou je nevyhnutelný střet kulturního vzoru, před čímž vědci neustále varují při návrzích designu studií a při samotném čtení studií, aby nebyly zneužity či ovlivněny kulturními vzory, jak při návrhu studie, tak při čtení studie, což má pak důsledky v chybných závěrech a kauzalitách. http://www.wall-street.cz/?p=4223


 

© Stanislav Stupka