About me

s2 Stanislav Stupka, Age: 38,  stupka(a)wall-street.cz

Long Term Investor / Science Enthusiast / Skeptic, critical thinking / RNAi, DNA, CRISPR / 14y on stock market of biotechnology / Live in CZ / Passive Eng./

vzdělání: Základní škola Ant. Sovy ;)

Všechny své peníze jsem investoval do nositele Nobelovy ceny za medicínu Dr. Craig Mello pro objev RNAi a patřím tak již přes 7 let k jednomu z mnoha velkých i drobných investorů. Jistě existují cesty rychlého zbohatnutí skrze přeprodávání jakýchkoliv akcií na setinách během minutových obchodů, jež opravdu fungují, ale mnohé nijak nenaplňují.“ Dr. Craig Mello se zabývá výzkumem neléčitelných nemocí, kdy RNAi spolu s metodou CRISPR patří mezi velké naděje naší budoucnosti. Nicméně se může ukázat řada výzkumů jako neprůkazná k daným terapiím či neúspěšná, ať již z jakýchkoliv důvodů. Úspěch není nikdy zaručen a jen sotva 5% ze všech výzkumů ve vědní medicíně vykazují účinnost a bezpečnost. Přelomové studie nerostou na stromech a taktéž výzkumy trvající řadu let a stojící nepředstavitelné peníze, bývají náchylné na schopnosti CEO atd. Nicméně vše jsou zkušenosti a nejen vědní medicína postupuje dopředu díky poznávání slepých cest a předhodnocováním poznatků atd. Investoři pak nesou kříž za neúspěchy na svých bedrech.


Nemyslím si, že budou se mnou všichni souhlasit a nejen kvůli svým přesvědčením, které budou chtít obhájit. Nejsem nikdy spokojený se svým textem a mám neustále potřebu jej verifikovat a přiblížit více relevantnosti a zpětně aktualizovat. Asi jako když se ve výzkumu léků snažíme přiblížit nějaké nejlepší účinnosti a bezpečnosti daného léku. Perpetuem mobile pravděpodobně neexistuje a tak mám často problém s tím, že vidím, jaká část textu by se dala pochopit jinak či jakým logickým klamem by se dala napadnout či kde jsem užil nechtěně zavádějící formulaci, která logickým klamem může být.

Mám také problém zestručnit text, neopakovat se a zároveň zmínit všechny roviny a kauzality při zachování relevance, což moc spolu nekoresponduje. Zároveň tato činnost vysiluje, ale obávám se, že už je to jistá chorobná závislost neustále ověřovat vše tak, abych sebe ani druhé neuváděl v omyl. Někdy bych tak nejradši smazal i celé své stránky, kdy ten problém narůstá do obřích rozměrů úměrně s narůstajícím množstvím textu. Nicméně nosit vše jen v hlavě, co mě trápí, tak se asi taky zblázním. Takže možná není otázkou, jestli se z toho zblázním, ale kdy to bude


„Investice do vědy mě naplňují, dávají mi smysl a pocit, že se pouze nevezu a nejsem jen pasažérem, ale pomáhám utvářet naši budoucnost, zkuste to taky.“

Vážím si těch, kdo se nebojí při svých investicích do vědy nést na svých bedrech tíhu slepých cest, které nám pomáhají odhalovat, kudy se nevydat a umožní rychleji nalézat správná řešení.

Vážím si těch, pro něž je velmi důležitý nezávislý pohled jakoby z vesmíru (pro lepší představu), nezávislý na kulturních vzorech, těch, jejichž myšlení není obětí našich kulturních vzorů a zkoumají vše kritickým myšlením z třetího pohledu, což by měla být i podstata nejen vědního zkoumání, abychom neklamali sebe a tím i ostatní a závěry z našeho zkoumání a z pozorování okolí, neovlivňovaly naše nejrůznější kulturní vzory (náb. víry či již víry v cokoliv, co je a není správné, domnělých představ o fungování čehokoliv, atd.) a tím si vytvářeli logické klamy pro podporu našeho přesvědčení nikoliv skutečnosti. Snad i proto a hlavně proto vzniká mnoho slabých studiích či si mnoho lidí interpretuje studie po svém, ale nejen studie, cokoliv, co pozorují a k čemu se vyjadřují.

Jen sotva pět procent ze všech výzkumů ve vědní medicíně se ukáže jako úspěšných, účinných a bezpečných. Jistě existují cesty rychlého zbohatnutí skrze přeprodávání jakýchkoliv akcií na setinách během minutových obchodů, jež opravdu fungují, ale mnohé nijak nenaplňují.“ Vše je totiž tak hrozně pomíjívé.

Investice do výzkumu, do vědy, je tak břemeno, které nese na svých bedrech každý investor sám. Myslím si, že investoři, dávající své peníze do výzkumu všemožných vědeckých společností, musí být napůl šílenci a napůl vizionáři, kteří nesou budoucnost našeho světa na svých zádech.

Těžko říct, co je k tomu vede? Někdo si myslí, že je to touha po zbohatnutí. Jistě bude hrát u mnohých taktéž velkou roli, ale domnívám se také, že to je u některých jistá posedlost takříkajíc „být u toho“, „být strůjcem“, podílet se na posunutí lidstva zas o kousek dál a pak si sednout s přáteli u sklenky vína a s tím typickým svitem a nadšením v očích jim vyprávět o všech těch nových úžasných věcech a objevech, u kterých jste byli přítomni, které se dějí a na nichž se také trochu podílíte.

Fascinuje vás to a zároveň naplňuje a je vám nakonec jedno, jestli skončíte s děravou kapsou či jako milionář. Byli jste u toho a pomáhali zjistit, kudy vede cesta a odhalit ty slepé, kde výzkumy selhaly.  Nevezete se jenom na té vlně, nekonzumujete a nežijete krysí závod, ale vlny vytváříte a vlny vás často i pohltí a vyplivnou zcela vyždímané. Vy ale stejně vstanete a znova toho chcete být součástí, protože to je budoucnost, budoucnost nás všech, kterou aktivně spoluutváříte a nejste jen jejím pasažérem.

„Nic není tajemné, to je jen naše nevědomost, co nás děsí a děsy vytváří. Paradox spočívá v tom, že čím více toho vím, tím více mě děsí děsy, jenž lidé z nevědomosti vytváří. Budu psát často i o tom, co mě děsí. Budu psát o nás“  

Mám pocit, že se z lidí stále častěji stávají chodící konspirační a nevědomí inkvizitoři, co v rukou drží pohotová kladiva na čarodějnice a vidí bubáky tam, kde nejsou. Nevědomost jedny děsí a druzí z nevědomosti děsy vytváří. Psát o tom, co mě děsí, bývá únavné. Posvítíte baterkou do temnoty, ale neustále dochází baterie a čekáte, kdy na vás opět vyskočí s dalším bubákem a velkým kladivem, které ukovali z neznalosti ve výhni logických klamů.

Již od dětství se mi před usnutím míhaly hlavou nejrůznější myšlenky, přemítaje nad vše-jsoucím, jako hejna vloček večer pod lampou, když se díváš z okna na zasněženou ulici.

Pokaždé bylo mou snahou některé třpytivější chytit a zaznamenat, natáhnout se po nich než zmizí a roztají v moři zapomnění do něhož nás noří spánek, aby nám dal na chvíli oddechnout. Už ani nevím, kdy to bylo, snad někdy v šestnácti, jsem si opět jednu myšlenku zapsal, jež mi vydržela dodnes:

„Nic není tajemné, to je jen naše nevědomost, co nás děsí a děsy vytváří.

Nedala mi však spát, neustále se ke mně vraceje, přemýšlel jsem nad vše-jsoucím a smyslem všeho, co lidi žene do nejrůznějších přesvědčení a jejich spletitých vír, jež tak plynou právě z nevědomosti a nepoznaného. Jdouce stále kupředu závojem temnoty, nevědíc odkud a kam jejich cesta vede.

Majíc tak neustále potřebu a touhu držet se něčeho, co by jim dalo pocit jistoty a světla v temnotě a protnout ve svém životě ten závoj nevědomí, jež je děsí.

Díky své nevědomosti zároveň děsy vytváří ve snaze chránit své domnělé průvodce, zahalené v plášti, co jim svítí na cestu, ale nikdy jim není vidět do tváře.

Stvoření pouze z jejich vír, jsouc jejich bludičkami v temnotě, jež lidi provází nevědomostí všehomíra a zároveň přivádí na scestí, která zbrocená krví jsou ve chvílích, kdy chrání své domnělé průvodce.

Napsal jsem si pak jednou do poznámek další pokračování:

Kdesi ve věčné prázdnotě, schouleni na malé bárce, drží je při životě láska a nenávist. Sami jsou, sami si zoufají, sami pláčou, sami se radují, sami věří v budoucnost a sami i zapomněli, že jsou sami. Tam ale kdesi uvnitř svých myslí, aniž by si to sami uvědomovali, vědí, že to, co je žene kupředu, je touha nebýt sami.

Zoufají si a hledají víru, každý tu svou, protože již od mala vnitřně cítí, že neví, proč tu jsou a proč sami. Každý z nich je obdařen pravdou svou a každá ta pravda je správná, protože jsou o ní sami přesvědčeni a každý z nich ji má, protože neví proč a proč sami.

Tam někde za zády, když prudce se otočí, ve věčné prázdnotě všehomíra, smysl jízlivě směje se a bortí všechny jejich pravdy – v tom nezměrném okamžiku, před posledním úderem zvonu, pak mění se jejich pravdy v prach.“

Mezi biliony hvězd jsme měli neskutečné štěstí, když jsme se narodili všichni spolu na Zemi. Nejsem hrdý na kus země, kus nějakých hranic,  část kultury atd., ale jsem hrdý na Zemi. Nejsem Čech, křesťan, žid, muslim, budhista,  levičák, pravičák, kdokoliv . Nenarodil jsem se v České Lípě, ale na Zemi, jsem Pozemšťan. Naše všechny pravdy a hrdosti se nám staly měřítkem ostatních. Odhoďte je a budete se cítit opravdu svobodní. Obraťte oči ke hvězdám, pak shlédněte zpět a spatříte celý svět…“


Pravda často není pro mnohé důležitá. Důležité je nalézt si nepřítele a spojit se proti nepříteli, který pak může za všechny jejich problémy a jejich vlastní chyby a selhání. Ti, kteří podlehnou, pak často celý svůj mrzký a pokrytecký život stráví obviňováním druhých ze svých vlastních chyb. Valná část radikálních systémů a skupin této lidské vlastnosti umě využívá k prosazení vlastní pravdy a dle svých měřítek pak hodnotí všechny ostatní.

Peníze nekazí charakter, peníze jen ukazují, kdo jaký má podle toho, na co je kdo použije. Peníze jsou pouze, jako vše ostatní, nástrojem v rukou lidí. Vždy záleží, kdo nástroj drží v ruce. Zákazem nástroje se špatného charakteru nezbavíte. Kuchyňský nůž můžete použít na krájení chleba a nebo jím zapíchnout partnera. Vaše skvostná a dobře míněná pravidla  a systémy mohou zabíjet ve špatných rukou, které si je přetvoří k obrazu svému. Vše si tak lidé přetváří k obrazu svému, ať už se jedná o skupiny či jednotlivce. Tehdy poznáme, kdo jaký opravdu je.

© stastu