TČM, část V(x): Osobní zkoušenost, placebo, západní a východní medicína – klamy tisíciletých tradic (souhrn, bude upraveno)

LogoArticle


Možná to bude pro Vás překvapení, ale žádná západní ani východní medicína neexistuje. Existuje vědní medicína, která se používá po celém světě v četně Číny a vedle ní existují tradiční medicíny po celém světě se svými starými recepturami včetně Číny, z nichž se i vycházelo a některé se dají do nějaké míry používat do současnosti jako třeba fytofarmaka (koncentráty bylin) a dále hromada terapií, která je neúčinná a jež se desítky let dlouhodobě ověřují po celém světě včetně Číny. I Nobelova cena za medicínu byla udělena čínské vědkyni Tchu Jou-jou za to, že se vědeckými metodami ověřila účinnost pelyňku, izolovala se účinná látka C15H22O5 (artemisinin) a změřila v přísných testech její aktivita.

Existují tak pouze terapie z celého světa, jež se ověřují na procentuální účinnost a bezpečnost k dané chorobě. Měli bychom tedy mluvit o terapii ke konkrétní chorobě, zda-li vykazuje v zaslepených studiích procentuální účinnost a bezpečnost  na co největším počtu respondentů. Dělení na západní, východní, čínskou apod., je pouze nesmyslné kulturní dělení a snaha velmi často nevědomá, prosadit kulturní vzor, který by měl přinést něco lepšího a užitečnějšího, obohatit vzor jiný. Kulturní vzory nemají žádnou vypovídací hodnotu o účinnosti jakékoliv dané terapie při léčení dané nemoci.

 


  • Opět – hrubý nástin. Bude časem, dle energie, verifikováno, zpřehledňováno, lépe formulováno, aktualizováno a doplňováno o další příklady, zdroje, citaci, exaktní rovinu, logické vztahy a kauzality. Nikdy nejsem spokojen s výsledkem a nerad sebe či ostatní uvádím v omyl

 

Západní a východní medicína – klam tisíciletých tradic

(viz. také níže či III: TČM, část III: zavádějící pojmy „alternativní, tradiční medicíny“ )

Západní a východní medicína je klam bez ohledu na délku trvání. Vědní medicína se odvíjela už od počátku věků po celém světě podobně a nemůžeme tvrdit, že terapie, jež jsou staré, mají vyšší účinnost či tradice dokládá jejich účinnost.

Máme tak pouze nějaké staré receptury s nějakou mírou účinnosti zjištěnou starými postupy a to po celém světě. V dnešním propojeném světě se však zkoumá vše už drahnou dobu a tedy se jakékoliv terapie a staré receptury zkoumají kýmkoliv, ať pocházejí odkudkoliv – včetně Číny. Normálně se i dělají metaanalýzy či tvoří studie na dané terapie.

Proč by najednou Čína měla být výjimkou a přinášet do ČR něco neotřelého, jiného než kdekoliv jinde? Její terapie jsou známé a mnoho jich má neprůkazných a další se používají stejně jako kdekoliv jinde na světě a jedná se o podobné obory jako je např. fytoterapie atd. Můžeme tak vše pouze ověřovat, ale to už se dávno děje.

Nelze se spoléhat jenom na tradice při léčení pacienta. Jistě jsou staré terapie a receptury ve vědní medicíně, u nichž je doložená nějaká míra účinnosti starými postupy ověřování a zkoušením časem.

Avšak vědní medicína pak tyto terapie znovu ověřuje na účinnost a bezpečnost různými modernějšími postupy.  Hlavně již máme zpravidla terapie s lepší účinností a tak na to, abychom mohli v dnešní době mohli tvrdit, že má někdo něco s lepší účinností a bezpečností ze starých receptur či neregistrovaných terapií a je to pro pacienta vhodnější terapie při léčbě daného či se to dá použít jako doplněk, musíme to ověřit a nelze se spoléhat na tradici, která nutně neznamená účinnost a bezpečnost.

To musíme doložit ověřením a nelze se spoléhat na ověřování starými postupy a časem. Jenže to už se dávno dělá a zkoumají se receptury a terapie z celého světa. Čína nepřináší nic nového či neotřelého, co by nebylo známé a dělení na západní a východní je vůbec zavádějící, a pokud někdo tvrdí, že má třeba z oboru fytoterapie nějaké vhodnější terapie apod. staré recepty, měl by to někdo doložit studií stejně tak jako z jiných oborů vědní medicíny.

Třeba bylinky se pěstují na plantážích a v Německu je používá jako doplněk léčby, uvádí se, až 80% lékařů, avšak problém je, že sice mají celkem široké pole indikace, ale jsou problémové na výrobu a mají často protichůdné účinky atd. a je třeba volit zodpovědně, zda-li postačí indikovat pacienta pro doplněk neregistrované léčby jež neprošla moderním ověřováním na účinnost a bezpečnost atd. či již aspoň adekvátními studiemi.

Jistě to nutně nevyjímá, že staré receptury používat nelze či symptomy nerozpoznáme i doma.


„Jen mala poznamka – efedrin a artemisinin byly objeveny diky modernimu zkoumani tradicni cinske mediciny…mozna je ono vzajemne prohlaseni formulovano nestastne…“, Jan 


Což je ale zcela běžné ověřování vědní medicínou. Už se dávno vše ověřuje z celého světa včetně Číny jakékoliv terapie (staré i nové) na dané nemoci. Nepřináší nic neotřelého, co by bylo neznámého a neověřovalo se. Vše už se dávno ověřuje v globalizovaném světě z jakýchkoliv míst.

Výtažek z pelyňku je pouze jeden z mnoha starých receptů. Staré receptury se takto ověřují z celého světa vědní medicínou kýmkoliv ve světě a z jakékoliv oblasti.

Ověřují se ale i jiné terapie než z oblasti farmakognozie či fytoterapie. Na akupunkturu existují tisíce studií z celého světa a neprůkazných.

Překvapivě jen Čína produkuje hromadně průkazné, kdy doluje typicky data a ohýbá metodiku, kdy ani nemá doložen mechanismus ani existenci akupoints natož jevy, které by tam měly probíhat.

Rozhazují všude miliardy, ale nejsou schopni doložit ani ve fázích I,II,III celá léta mechanismus účinku a akupunkturní body? Ještě, že se toho nedožil Antonín Holý.

Nj, ale je to jejich pilotní věc a tak už desítky let chtěj dokládat vše pouze na poli subjektivních pocitů úlev od bolesti či hojení ran apod. Což nám dnes dělá hromada rádoby terapií a moc dobře vědí proč.

Na velkém vzorku pacientů selhávají, kdy se ukáže, že to, co se přičítá terapii, je fyziologie a predispozice jednotlivců atd. apod. či předem chybná diagnostika a indikace apod., kdy na velkém počtu se ukáže neprůkaznost terapie a tyto a další jiné chyby, domněnky, subj. pocity, se vyloučí.

Tohle ověřování jakýchkoliv starých receptur po celém světě a nejen z oblasti fytoterapie, je zcela běžná věc a o TČM nemá vypovídací hodnotu.

Také bychom měli s ostatními zeměmi, jež mají staré receptury nejen v oblasti farmakognozie, které se běžně ověřují kýmkoliv ve světě, podepisovat dohody a dělat z toho něco neotřelého s nutností zavést do vědní medicíny? Vždyť je to oxymóron

Beztak se vše už dávno ověřuje všemi stranami a musí ověřovat.

Proč by to u Číny mělo být nyní jiné? O celé TČM výtažky z pelyňku nemají vypovídací hodnotu stejně jako jinde ve světě a zkoumá se a ověřuje účinnost a bezpečnost vždy pouze dané terapie vědními poznatky a postupy a čínská, skandinávská, africká tradiční medicína nám nic o účinnosti a bezpečnosti každé jednotlivé terapie nic neřekne..

Všichni se však chceme léčit něčím účinnějším a tak se vše ve světě ověřuje. Jen někteří však zarputile, byť se jejich nějaká terapie na velkém vzorku ukáže jako neprůkazná, lpí na svých kulturních vzorech a kauzalit, proč to dělají, je mnoho.

Pouze to o pelyňku vypovídá, že existují všude ve světě staré receptury, staré vědní medicíny, jež mají své indikace, a jež se ověřují.

Proč říkám staré vědní medicíny? Protože je velmi zavádějící nazývat staré postupy, ze kterých vědní medicína vzešla, jako něco neotřelého..

Některé mají své pole indikace a hromada jich je slepých cest a neprůkazných. Nicméně se vše pořád ověřuje zpětně..

Toto je politická glorifikace něčeho iluzorně jedinečného a neotřelého s nutností zavést do vědní medicíny a nikoliv nutnost vědní medicíny, která dávno v globalizovaném světě jakékoliv terapie ověřuje, přehodnocuje a musí ověřovat.

Není žádná západní medicína a nějaká východní s nutností ji do západní zavést, ale existuje pouze vědní medicína, která již dávno vše ověřuje.

Lékaři, vědci, výzkumníci a univerzitní týmy z celého světa jsou masochisté a hyeny a zároveň hlupáci, léčí totiž sebe (masochismus), své děti a příbuzné (hyenismus) klasickou vědní medicínou jenom proto, aby zatajili, že akupunktura je účinnější.

Nikoliv, chceme se léčit účinnějšími metodami a proto se vše ověřuje, jenže bohužel na velkém počtu respondentů se ukazuje jako neprůkazná tam, kde účinek terapie je zaměňován za fyziologii a predispozice každého jednotlivce zvlášť, chybnou diagnostiku atd., kdy na velkém počtu pacientů se tyto chyby a záměny za účinky terapie vyloučí a účinnost se ukáže jako nijaká.

Už desítky let se zkoumá po celém světě a ještě ani nebyl doložen mechanismus, jaké děje by tam měly probíhat a tedy vůbec akupunkturní body a jejich fyziologické děje, což je základ. Nutně to ale nevadí a tak se vezme velmi mnoho pacientů s danou nemocí a zkusí se to ověřit na velkém počtu. Existují tisíce studií ze všech stran světa a neprůkazných. Nj, asi jsou všichni podvodníci, masochisté a hyeny.

Prý, že nebere vědní medicína člověka jako celek. Nikoliv musí klást důraz na vše, fyziologii, predispozice, životospráva, věk, enviromentální vlivy, psychika atd. apod.

Prý nehledá příčinu a jen léčí a nikoliv vyléčí. Příčina se vždy hledá od počátku věků a to, že příčinu někdy neznáme, nutně neznamená, že nemoc nelze vyléčit a zároveň, když příčinu známe, že lze nemoc vyléčit. atd.

„Ale u mě to byl opačný postup u akupunktury. Z počátku absolutní nedůvěra a nyní některým věcem věřím po osobních zkušenostech.“

Marie

Pokud chceme tvrdit, že nějaká terapie funguje, má účinnost, nelze to tvrdit dokazováním, že jsem byl absolutně nevěřící Tomáš.

Proč?

Lidé bývají obětí logických klamů (často kauzálních, deduktivních a „korelačních“ – obětí formální logiky) a tak sugestibilita či klamání sebe sama, se do značné míry odvíjí od prodělané katarze či osobní zkušenosti.(1*

Dedukce, nebo-li formální logika (selský rozum), kdy vycházíme z osobních zkušeností, nejsou nutně špatné či chybné, ale velmi často neznamenají kauzality a proto se vše ověřuje, abychom nebyli obětí deduktivního klamu. To ale existuje ve všem a dělají to lidi zcela přirozeně a podvědomě, kdy přisuzují domněle příčiny různým věcem a nejen ve vědní medicíně.

Osobní zkušenosti, kdy pozorujeme rozdílné jevy s předpokládanými, nás často upevňují v nějaké víře o čemkoli. Abychom se vyhnuli poté sebeklamu, je třeba vše ověřit.

Tzn.: To, že jste se osobně setkal s rozdílnými jevy než, které jste očekával či předpokládal a tedy jste pozoroval rozdílné než očekávané, neznamená nutně kauzalitu a proto máme randomizované studie na mnoha respondentech, abychom se neklamali a zjistili, zda-li nešlo o jiné příčiny a zjistili, zda-li daná terapie funguje, má účinnost, jak funguje, jakou má procentuální účinnost a hlavně jaký pozorovaný mechanismus účinku při léčbě daného touto terapií probíhá.

Výzkumníci a farmaceuti z celého světa se léčí stejnými terapiemi vědní medicíny i své děti a příbuzné. Jsou snad masochisté, hyeny a nebo hlupáci? Každý se chce vyléčit. Proto se vše ověřuje všemi možnými stranami. Avšak perpetuem mobile bohužel neexistuje a víra tvá – nás neuzdraví, i když si to mnozí myslí.

To, že máme k něčemu absolutní nedůvěru, neznamená, že nemůžeme být obětí post hoc ergo propter hoc a dalších kauzálních klamů, naopak. Osobní zkušenosti, kdy pozorujeme rozdílné jevy s předpokládanými, nás často upevňují v nějaké víře o čemkoli. Abychom se vyhnuli poté sebeklamu, je třeba vše ověřit.

De facto neexistuje žádná západní a východní medicína, ale pouze vědní medicína, užívaná po celém světě, jež ověřuje veškeré terapie, založená na zaslepených studiích a pozorování a popisování mechanismu účinku při léčbě daného danou terapií.

To znamená, chceme-li tvrdit, že má něco účinnost a bezpečnost, musíme říct jaká terapie, při léčbě čeho a jaký mechanismus účinku tam působí a doložit to. Konečné závěry vědní medicíny nejsou založeny na osobních zkušenostech, ale na ověřování daných terapií. Na akupunkturu tak existuje např. tisíce studií a jsou neprůkazné.


„Avšak TČM lečí příčinu na rozdíl od klasické medicíny“

Honza

I když vědní medicína zná příčinu, neznamená to nutně, že umíme danou chorobu vyléčit, a i když příčinu nezná, neznamená to nutně, že neumíme chorobu vyléčit. Příčina se hledala a hledá jinak vždy již od počátku věků a nikde ve světě se to nijak neliší, ani v tom, čemu všemu ji někteří přisuzují. Příkladů je nepočítaně. (viz. také TČM, část III: zavádějící pojmy „alternativní, tradiční medicíny“ )


PLACEBO (1*

Účinnost placeba i terapie je často zaměňována za chybnou diagnostiku, dále predispozice, fyziologické ajn. procesy a mechanismy účinku, jež se podílely na vyléčení či zmírnění nemoci u pacienta v daném časovém horizontu.

Např. úplně nejjednodušeji máme nějakou diagnozu, nasazena ATB, ATB nezabírají, nasazeno homeopatikum, pacient se uzdravuje. Vyléčilo pacienta homeopatikum či placebo? Ne. Pacient měl virový základ, se kterým si poradila imunita

Např.: Máme nějakou diagnozu, ale musíme vyloučit na mnoha pacientech vše, co se často zaměňuje za účinnost terapie či placeba.

I dokonce z placeba se tak často dělá další alternativní terapie a skeptici chybně určují, co způsobilo placebo.

Taktéž můžeme mít správnou diagnozu, ale různé predispozice a fyziologicky základ jednotlivce, s různou fází nemoci a v různém časovém horizontu, které způsobí vyléčení, zmírnění atd., jež se zamění za účinnost terapie.

Chybných kauzalit existuje hromada. Abychom vyloučili různé kauzální chyby, jež jsou zaměňovány za účinnost čehokoliv, je třeba dělat randomizované zaslepené studie na mnoha pacientech a opakovaně.

Zopakovatelnost účinku je nezbytná pro určení procentuální účinnosti, kdy se i třeba současné léky právě používají jako placebo vedle zkoumané terapie, ale samozřejmě záleží na daném předmětu zkoumání

(1* a nebo viz. také IV: klamy s doplňky léčby, akupunkturní body, polarizační světlo, biofotony aneb způsoby ověřování a jejich zneužití)

Definice placebo efektu je složitá, protože zahrnuje i fyziologii každého jednotlivce zvlášť a jeho predispozice. Existuje tam hodně velké pole pro subjektivitu pozorovaného či měřeného, kdy právě můžeme predispozici, fyziologii, působení imunity, chybnou indikaci či diagnostiku, kdy se pacient uzdravuje nezávisle na terapii apod., na malém počtu respondentů, zaměnit za účinnost terapie.

Jednoduše tedy: čím méně vážnější problém, tím se více do nějaké míry uplatní fyziologie a různé predispozice, zavádějící diagnostika a existuje široké pole pro placebo a subjektivní pozorování přisuzujeme na malém počtu respondentů terapii.

Největší pole pro takovou subjektivitu jsou právě úlevy od bolesti, hojení ran, zpravidla ale ne nutně lehčí infekční stavy, s kterými se tělo vypořádá, dle fyziologie a predispozice každého jednotlivce zvlášť, snadněji. Avšak chyby nastávají mnohdy i u složitějších chorob, kdy nelze jednoduše snadno jednoznačně určit vliv terapie. Hodně se odvíjí vše od predispozice, fyziologie, diagnostiky, mechanismu účinku atd. apod.

Tzn., myslíme si, že pozorujeme nějakou účinnost dané terapie, ale ta se nutně nemusí právě odvíjet od dané terapie, ale od aktuální fyziologie jedince, predispozice, chybné diagnostiky a dalších kauzalit. Jak to udělat?

Vezme se právě proto co největší počet respondentů, na kterých se zjistí již relevantnější údaje o procentuální účinnosti dané terapie a čím více jich máme, tím více se blížíme k nějaké objektivitě a účinnost placeba se s větším počtem respondentů zmenšuje dle dané choroby.

Zpravidla nelze brát v úvahu mnohdy ani vzorky kolem 100+ respondentů. Zase se vše odvíjí od pozorovaného mechanismu účinku a dané terapie, kde kauzality jsou různé, ale prostě máme třeba terapii již ve fázi III, na 500+ respondentech či více 1000+, kde již je velká šance poznat skutečnou relevanci.

Účinnost placeba se pak jeví čím dál víc jako mizivá, dle terapie a choroby, kde právě největších rozdílů pozorujeme na poli hojení ran, úlev od bolesti, lehčích infekčních stavech, vs těžší inf. stavy, autoimunitní či jiná vážnější onemocnění.

Prostě dle choroby a fyziologického stavu a predispozice se uplatní nějak placebo efekt. U lehčích stavů tak snadno na menším počtu respondentů můžeme snadno zaměnit pozorované fyz. a predis. jevy za účinky terapie. Do jaké míry hraje roli pacientovo přesvědčení, je otázkou a budí spíš i pochyby, kdy třeba u rakoviny se tvořily studie, jež měly doložit vliv pozitivního přístupu, jež se ukázal jako neprůkazný při dodržování postupu léčby. Analogický příklad, Mýtus: „Nemoci jsou ze stresu nebo špatného chování.“

Proto často zpravidla vždy terapie, kde není doložen mechanismus účinku, končí dokazováním účinnosti na úlevách od bolesti, hojení ran atd. apod., kde je největší možná míra a široké pole pro subjektivitu pozorovaného díky různým kauzalitám predispozice, fyziologie, sugestibility atd. na rozdíl třeba od rakoviny atd.

Lidé jsou za tyto terapie ochotni platit, protože se často jedná o divadelní efekt typu (akupunktury, mýtický východ, energie, biorezonance, východ vs západ, klam tisíciletých tradic atd.)

poznámka: V moderní medicíně se pak za placebo v zaslepených studiích používá lék současný vůči terapii zkoumané.

viz.: Is the Placebo Powerless? — An Analysis of Clinical Trials Comparing Placebo with No Treatment http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJM200105243442106


Co je zásadní?

Je třeba si uvědomit, že nebyl doložen a prokázán mechanismus účinku (pozorován a přesně popsán takový fyziologicky či biologický proces, který by dokládal princip u dané léčby).
 
Na něm by se pak dalo hlavně stavět i pro další výzkumy a použití terapie v různých oborech vědní medicíny (prostě víš, jaké tam probíhají děje, k čemu vedou, jak je navodit, ovládat a jak zkusit použít i jinde).
 
Samozřejmě, že ne nutně, bez znalosti mechanismu, nemůžeme pozorovat účinek léčby. Zde se však nalézá prostor, řada kauzalit, jak toho zneužít.
 
Terapie pak někdy končí dokládáním účinnosti úlevy od bolesti, hojení atd., kde je velmi široké pole působnosti pro subjektivitu respondentů, placebo efekt, fyziologické a predispoziční kauzality a možnost hlavně uvést terapie jako doplněk léčby, pooperační doplněk léčby atd.
 
Jednoduše mechanismus není studiemi doložen, za celá léta prokázán a pozorována účinnost, ale existuje ochota pacientů za léčbu platit, protože často je léčba velmi sugestibilní, někdy hovoříme o „theatre efektu“. (viz. třeba akupunkturahttps://www.sciencebasedmedicine.org/acupuncture-doesnt-work/ )
Co udělám?  

Místo doložení pozorování, jak procesy probíhají a jak mechanismus využít, snažím se doložit celá léta účinnost na pocitech pacientů (úlevy od bolesti, subjektivní dojem z hojení ran atd.) viz. též „Osobní zkoušenost, placebo, západní a východní medicína – klamy tisíciletých tradic“ a studie nereg. léčby používají nejrůznější metodiky ohýbání a dolování dat, vlastní interpretace dat. Příklad logického klamu důkazu kruhem s akupunkturními body“(2*
Zneužívá se často klam důkazu kruhem, kdy se předem něco předpokládá, pro co nemáme důkaz a důkaz se snažíme najít na poli placeba, subjektivity atd. kde působí řada kauzalit. Terapie tak bez doloženého mechanismu končí dokládáním účinnosti úlevy od bolesti, posílení imunity, hojení ran atd., kde je velmi široké pole pro kauzality, subjektivitu respondentů a placebo efekt. (http://www.dcscience.net/2015/12/11/placebo-effects-are-weak-regression-to-the-mean-is-the-main-reason-ineffective-treatments-appear-to-work/)
 
Závěry těchto studií vedou k možnosti užití v praxi, kde nic nezkazím. Tudíž se snaží měřit účinnost při tlumení bolesti, hojení ran atd., kde je šance na různé kauzality účinku.
 
Terapie tak bez doloženého mechanismu končí dokládáním účinnosti úlevy od bolesti, posílení imunity, hojení ran atd., kde je velmi široké pole pro kauzality, subjektivitu respondentů a placebo efekt.
 
Např. hojení ran, o němž se zmiňuje i právě biostimul „léčba polarizovaným světlem či již LLT low laser therapy“ je velmi specifický proces, dost často velmi individuální dle fyziologie a predispozice každého jednotlivce zvlášť.
 
„My“ jsme na hojení ran také celkem dobře pohořeli:/, když jsme se snažily procesy hojení u pacientů zlepšit, urychlit skrze sd-rxRNAi (RNAi Dr. Craig Mello viz. třeba wiki), kdy mechanismus je znám, respektive ví se, co ovlivňujeme a jak, jaké procesy probýhají, ale výsledná účinnost byla a je ve výsledku hodně sporná. Což není nic nenormálního a jsme právě ve fázi II(b).
Je třeba si uvědomit, že přelomové terapie nerostou na stromech a ze všech výzkumů nejrůznějších terapií se ukáže průkazných sotva pět procent, byť se již dostanou až do fáze III ověřovacích procesů, stále to nutně nic neznamená, jak se s železnou pravidelnosti ukazuje.
 
Stále častěji se tak bohužel setkáváme s tím, že se těmto ověřovacím procesům, jež jsou velmi drahé, různé skupiny vyhýbají, tvoří nejrůznější neprůkazné a sporné studie s irelevantními závěry, kdy se terapie doporučí jako doplněk léčby. Takto se dá ohnout v dnešní době téměř jakákoliv studie u mnoha terapií od akupunktury, fototerapie, MDM až po cokoli

Příklad s akupunkturnímy body:

Viz. „studie Slováci sa opäť postarali o parádny objav:  Prvý vedecký dôkaz o alternatívnej medicíne“: http://www.topky.sk/cl/10/1506505/Slovaci-sa-opat-postarali-o-paradny-objav–Prvy-vedecky-dokaz-o-alternativnej-medicine aneb jak Slováci znovu ověřili, že kůže má v různých místech jinou vodivost a kapacitu, stejně jako téměř všechna dielektrika…

Výzkumníci předem předpokládají akupunkturní body a stávají se obětí deduktivního klamu důkazu kruhem, kdy již předem předpokládají existenci něčeho, co by teprve měli dokázat.

Díky tomu mohou vytvářet chybnou korelaci naměřených kapacitních hodnot s předem předpokládanými akupunkturními body, jež se snaží již měřit.

(„předem předpokládané body“ tak chybně korelují s „dielektrikem – tedy různou kapacitou a odporem“).

Tzn. nejlépe by vůbec neměli naměřené hodnoty nazývat akupunkturními body, ale pouze místa s odlišnou kapacitou a vodivostí a následně zjistit příčiny tohoto faktu.

Dále pak daná místa stimulovat a pokud by stimulace těchto míst vykazovala nějaké fyziologické účinky, biologické apod., měli by popsat kauzality, jaké procesy probíhají, jak působí a jak je navodit“ a tedy mechanismus účinku.

Poté by mohli zkoumat na velkém počtu respondentů, v zaslepené studii, zda-li daný mechanismus účinku má nějaký efekt při léčbě daného, kdy léčba daného by se dala odvodit již ze znalosti daných procesů, kdy nutně nemusíme dosáhnout kýženého efektu při dané léčbě.

To, že našli místa s odlišnou kapacitou a vodivostí tedy nedokazuje, že to jsou akupunkturní body ani to, že akupunktura je funkční, ale jedná se o chybnou korelaci díky deduktivní klamu důkazu kruhem.

Pravděpodobnost jakéhokoliv úspěchu takové studie, při užité metodice a interpretaci, se mi jeví jako mizivá.

Publikace v časopisech s IF (impact faktorem) nic neznamená a nutnost toto zmínit naopak svědčí spíše o ovlivnění výzkumu vlastním přesvědčením. Průkaznost a relevance se naštěstí nutně od publikace v IF časopisech neodvíjí.

Úspěch pak přináší zopakovatelnost mechanismu účinku a jeho využití při léčbě daného.

Žádné akupunkturní body nejsou dokázané ani pozorovaný mechanismus, na jakém fyziologickém principu funguje. Takže jsou evidentně všichni obětí důkazu kruhem, kdy je předem předpokládají a místo důkazu o mechanismu a existenci, se snaží rovnou měřit účinnost terapie apod.


Příklad s biofotony:

Výzkumníci uvádí údajnou pozorovanou vlastnost reakce buněk na určitou vlnovou délku světla. Samotná reakce buněk, pokud taková existuje, ještě však vůbec neznamená nutně léčebné účinky. To, jaké zda-li existují a jak je navozovat, bychom měli zjistit a ověřovat doložením mechanismu účinku, kdy se dozvíme zda-li a jaká účinnost a bezpečnost dané terapie existuje či lze hovořit o terapii. http://www.osel.cz/6271-komunikuji-bunky-pomoci-biofotonu.html

Zjednodušeně, když nám někdo zasvítí baterkou do očí a my je zavřeme, stěží z reakce můžeme říkat, že nás léčí, protože nás poté v nějakém časovém hoziontu přestane bolet hlava. ( nebo-li logický klam post hoc ergo propter hoc https://cs.wikipedia.org/wiki/Argumenta%C4%8Dn%C3%AD_klam#Chybn.C3.A1_.C4.8Dasov.C3.A1_n.C3.A1slednost_.28post_hoc_ergo_propter_hoc.29


(1* Příklad s placebem:

Diskuze nad účinností akupunktury:

„není to můj osobní dojem, je to dojem brněnský univerzity. a piš si, že na operaci tam vydělají víc, takže kdyby to nezabíralo, vykašlali by se na to. nebudu se hádat, ale to je mimochodem problém všeho – zabrala atb, nebo by to nakonec dopadlo stejně s něčím jiným nebo jen tak? v mnoha případech dopadlo, tudíž atb jsou placebo? trochu mi tu uniká logika. a rozhodně si teda nemyslím, že atb jsou placebo.“ Lenka

ad ATB a placebo)

Nefunkčnost bývá i špatná či neúplná diagnostika atd. (diagnostika není perpetuem mobile) tam, kde by se měla použít třeba antivirotika či zcela jiná terapie atd. Či naopak funkčnost a placebo může být např. chybná indikace – měsíční slepota koně, nasazení ATB, bez účinku. Kůň se uzdravuje sám až po podání homeopatik atd.

Homeopatika tedy léčí a nebo jsou placebo, které mělo efekt? Ne. Vedle zavádějící indikace se tak uplatňují další kauzality jako je predispozice, fyziologie, imunita atd., kdy se pacient uzdravuje samovolně z domnělé vážné indikace či jeho predispozice umožní takové vyléčení atd. nebo naopak dostane nedostatečnou léčbu. Vše se může mezi sebou ještě různě kombinovat a přidat další faktory. O možnostech zneužití jak nevědomého tak vědomého, jaký prostor se tam utváří, by se dali psát romány.

Osobní zkušenost dedukce, nebo-li formální logika (selský rozum), kdy vycházíme z osobních zkušeností svých a dalších, nemusí být nutně špatné či chybné, zavádějící, ale velmi často neznamenají kauzality a proto se vše ověřuje, abychom nebyli obětí deduktivního klamu. To ale existuje ve všem a dělají to lidi zcela přirozeně a podvědomě, kdy přisuzují domněle příčiny různým věcem a nejen ve vědní medicíně.

Osobní zkušenosti, kdy pozorujeme rozdílné jevy s předpokládanými, nás často upevňují v nějaké víře o čemkoli. Abychom se vyhnuli poté sebeklamu, je třeba vše ověřit. Univerzita není důkazní břemeno, ale jejich studie, která by měla být bez chybné metodiky, interpretace a hlavně na velkém počtu respondentů. Být dobrý výzkumník ani lékař není sranda, sotva 5% ze všech studií na všechny choroby, se ukáže jako průkazných.

Tak, jak to uděláme, abychom zjistili, jestli vůbec terapie funguje a neklamali se a vyloučili zmatečnost a chybnou interpretaci pozorovaného jevu, indikaci atd. a poznali zda-li terapie funguje? Jak to udělat, když pod placebo efektem se schovává řada kauzalit a pacient ať už čtyřnohý či dvounohý se uzdravuje nezávisle na terapii či naopak zůstane postižený, umírá a terapii odvrhneme? Neodvrhneme a stejně tak nemůžeme ihned říct, že „alternativní“ funguje.

Musíme ověřit vše na co největším počtu respondentů. Např. při zkoumání metaanalýzami placebo efektu se tak krásně ukazuje, že čím větší vzorek respondentů (pacientů) máme ve studii, tím menší vliv placeba byl pozorován, kdy chyby se logicky na velkém počtu již neukáží tak markantní a nemohou nás oklamat. (Třeba http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJM200105243442106). Ani není u placeba průkazné zklidnění, které je spíš do nějaké menší míry průkazné u bolesti a odpovídá výše zmíněnému a často se mu i přisuzuje zbytečně přílišná sugestibilita či vnímavost u animals efekt majitele.

Pod placebem se tak skrývá řada kauzalit a samozřejmě na velkém počtu respondentů jsou tyto veličiny pak zanedbatelné – jako je individuální predispozice, fyziologie či chybná diagnostika (ne nutně chybná, diagnostika prostě vůbec není perpetuem mobile a lze zaměnit indikaci či provést neúplnou přehlédnout víc faktorů podílejících se či prostě sama o sobě je mnohdy nedostačující, ať už faktor nedostatečnosti způsobuje cokoliv) atd. apod.

Placebo se pak na velkém počtu respondentů následně ukáže jako marginální a hlavně my se vystříháme kauzálních klamů. Snadněji pak poznáme, zda-li je terapie opravdu účinná a bezpečná. Účinnost placeba prostě nezaměníme za účinnost dané terapie. Vypadá to jednoduše, ale třeba ani ve III fázi na mnoha respondentech při schvalovacích procesech není nic zcela jednoznačné. Jistě také záleží na vážnosti choroby atd.

Hlavně ani žádné akupunkturní body nejsou dokázané ani pozorovaný mechanismus, na jakém fyziologickém principu funguje. Takže jsou evidentně všichni obětí důkazu kruhem, kdy je předem předpokládají a místo důkazu o mechanismu a existenci, se snaží rovnou měřit účinnost terapie apod. To je jedno. Byl jsem zvyklý v minulosti, že studie jsou neprůkazné a sotva pět procent ze všech terapií se ukáže jako průkazných a účelové ohýbaní a dolování dat také sice existovalo vedle špatné metodiky a chybné interpretace, ale poslední léta se nějak rychle stala extrémem.

Výzkum zažívá v propojeném a moderním světě opravdové boom, kdy zkoumá téměř každý bez schopnosti kritického myšlení a co obnáší. Roste tak logicky počet chybné interpretace, metodiky a hlavně účelových studiích. Mnoho lidí se stává obětí vlastního přesvědčení a velmi často deduktivních a jiných klamů o dané terapii a jsou to stále častěji mladí výzkumníci. Apel na metaanalýzy od PLOS a jiných je více jak důvodný.

Jinak, co se týče nejen akupunktury. Roste nám tu velký problém. Vůbec bych se nespoléhal na metaanýlyzy, jejichž jména zní: ui-qin Li, Ji-huang Li, Ai-ju Liu, Mai-yun Ye, Guo-qing Zheng (Bohužel to není sranda). Z některých metanalýz „jde tak hlava kolem“http://aim.bmj.com/content/32/6/495.short


TČM, část III: zavádějící pojmy „alternativní, tradiční medicíny“

Vědní medicína je tu s námi v nějaké podobě de facto od počátku věků. V čase se logicky zlepšovaly postupy ověřování procentuální účinnosti a bezpečnosti terapií, jež zprvu byly opravdu drastické od nahodilého míchání bylin, pouštění žilou atd. V průběhu času se tak nejrůznějšími způsoby zjišťovala účinnost a bezpečnost terapií a opouštělo se od slepých cest. Přirozeně však stále existovala a existuje nějaká míra morbidity, jež si žádala a žádá terapie a postupy ověřování mnohem lepší. Postupně se tak upustilo od mnoha nejrůznější terapií a postupů, které nebyly dostačující.

Vědní medicína tak ze starých postupů vycházela a vychází a do nějaké omezené míry se mohou užívat a užívají některé terapie a postupy dodnes, jež definujeme velmi často jako tradiční či alternativní, byť jsou to pojmy do určité míry zavádějící. Co vlastně není vědní medicínou? Začali jsme šamanismem a skončili u genového inženýrství a ověřování ve fázích I,II,III,IV ( http://www.wall-street.cz/?page_id=4209 , https://www.nlm.nih.gov/services/ctphases.html ). Tyto ověřovací postupy nám dovolují snadno poznat a vyřadit terapie, u kterých se neprokáže míra procentuální účinnosti a bezpečnosti, která by předčila stávající.

Neustále se učíme nové postupy ověřování a objevujeme účinnější a bezpečnější terapie a zpětně ověřujeme stávající i minulé. Je tedy zavádějící dělit staré postupy na ty přirozené, východní atd., když z nich vědní medicína vzešla a valnou část z nich označili za cesty slepé či nedostačující nebo dostačující v určité míře.

Vědní medicína se tak neustále učila ze slepých cest a naučila používat ty do nějaké míry účinné a hlavně se naučila postupům ověřování, jak jsou důležité, jak je provádět, co obnáší ověřování účinnosti a bezpečnosti, abychom mohli poznat, co je pro pacienta nejvhodnější při léčbě daného a tedy účinné a bezpečné v nějaké míře a co je slepá cesta.

Např. bylinky jsou součástí fytoterapie a zabývá se jimi farmakognozie a mluvíme často pak o fytofarmakách při výrobě bylinných koncentrátů.  Byť mají celkem široké pole indikace, mají omezené pole působnosti a koncentráty též často vykazují protichůdné účinky, jsou citlivé na samotný proces výroby a proto, jak se medicína stále rozvíjela, dokázala vyvinout účinnější a bezpečnější terapie při léčbě daného. Nicméně stále podléhají zpětnému ověřování a dají se v nějaké míře využít a využívají dodnes.

Časem jsme tak dospěli k tomu, jak  ověřovat naše terapie, abychom pacientům co nejméně ublížili, vyhnuli se chybám (učili se ze slepých či málo účinných a bezpečných cest) a určili, co je pro danou chorobu, při daném fyziologickém stavu a predispozici pacienta, s nějakou pravděpodobností účinnější a bezpečnější.

Dále se vědní medicína naučila, v kterých případech léčby daného si vystačíme s některými postupy předešlými, které se tak zbytečně často mýtyzují či již vyzdvihují jako něco neotřelého, lepšího, neznámého a vůči současným postupům přírodnějšího, přirozenějšího, nechemického, neumělého atd. ( viz. též „Co je a není přírodní, co je a není chemie, umělé, zdravé a nezdravé, přirozené a nepřirozené?„), což je zavádějící, zbytečné a nesmyslné a mnohdy činěno účelově nebo nevědomky.

Alternativa je pojem tedy zavádějící. Postupy jsou známé (za současného hledání a přehodnocování opomenutých, nových i známých a jejich zpětném a neustálém ověřování) a pouze se tak rozdělují a ověřují terapie dle účinnosti a bezpečnosti a tedy míry vhodnosti užití dle aktuálního fyziologického stavu jedince a též vzhledem k jeho predispozicím. Dále jen  terapie pouze s účinností placebo efektu (o něm ještě níže) či zcela slepé cesty.  Avšak vše stále podléhá i zpětnému ověřování.

Můžeme tak hovořit o starších postupech a terapiích při léčbě daného, které by se daly použít vzhledem k daným predispozicím jednotlivce, jeho fyziologii, kdy jeho symptomy a naše zodpovědná indikace, nám dovoluje určit, že postačí postupy starší k léčbě daného onemocnnění.

Ve vědní medicíně tedy vždy hovoříme o nějaké účinnosti a bezpečnosti při léčbě daného v závislosti na daném fyziologickém stavu a predispozici každého jednotlivce zvlášť, která se časem zlepšovala, jak se přicházelo na postupy nové, abychom mohli sobě lépe pomoci a do nějaké míry využívá postupy staré, jež se zpětně stále zkoumají a ověřují současně s postupy novými a nic se z toho nevyjímá ani třeba meditace

Zpochybňovat tak ověřování (klinické zkoušky I,II,III,IV) ( viz též https://clinicaltrials.gov/ct2/about-studies/learn) , ke kterým jsme dospěli zkoumáním od počátku věků poznáváním slepých cest, kdy jsme pacienty postupně čím dál méně trápili nejrůznějšími metodami a preparáty než jsme postupně dospěli k tomu, jak nejlépe určit, co je v jaké míře účinné a bezpečné a jak nejbezpečněji to zjistit, je zbytečné.

Dovolování se tedy kultury a času kdekoliv na světě (je to metoda stará tisíc let apod.) je zbytečný logický klam ( též wiki ) a nemá vypovídací hodnotu o tom, co je v jaké míře účinné a jak bezpečné při léčbě daného při daném fyziologickém stavu či není.

Kauzalit kolem fyziologie a predispozice jednotlivců je velmi mnoho a měli bychom k léčbě každého jednotlivce přistupovat s velkým respektem, protože i samotné moderní diagnostiky mají svou omezenou účinnost i bezpečnost. Měli bychom přebírat odpovědnost za své jakékoliv pacienty, ať už je léčíme doma či kdekoliv a čímkoliv a přistupovat s respektem.

Vše má vlastně svou účinnost a bezpečnost a tedy i schopnosti lidí, lékařů a kohokoliv, správně diagnostikovat a indikovat a přistupovat k pacientům, kdy míra přesnosti je omezená faktorem lidského selhání a schopností každého jednotlivce zvlášť.

Kdo má z lidí jakou míru účinnosti a bezpečnosti, je tedy na zvážení a určitě se sám za sebe budu přiklánět k větší pravděpodobnosti těch, kteří si uvědomují skutečnosti výše zmíněné a tyto postupy moderní vědní medicíny studovaly a uvědomují si všechny tyto kauzality, což nebývá pravidlem, jak dokazují mnozí lékaři, byť již z účelovosti či nevědomky nemají schopnost si tyto kauzality uvědomit a tvoří logické klamy.

Perpetuum mobile neexistuje, vše má své kontraindikace (viz. též US National Library of Medicine) a míru účinnosti a bezpečnosti při léčbě daného, která se ověřuje, měla by ověřovat důsledně i zpětně a nelze se spoléhat na jakákoliv nepodložená tvrzení.

Klasická vědní medicína je používána již od počátku věků a postupně se vyvíjela do dnešní podoby a stále se vyvíjí dál a neustále zpětně vše přehodnocuje a v Číně dalece převládá nad TČM.

I Nobelova cena za medicínu byla udělena čínské vědkyni Tchu Jou-jou za to, že se vědeckými metodami ověřila účinnost pelyňku, izolovala se účinná látka C15H22O5 (artemisinin) a změřila v přísných testech její aktivita.

Svět je propojený a stále se vše ověřuje. Neustále vzniká gigantické množství studií, kdy do této kuchyně může každý nahlédnout  ( The National Center for Biotechnology) ve vteřině z celého světa (Public Library of Science) ajn. a kdekoliv si cokoliv ověřit. Nicméně se mějme na pozoru před tím, co obnáší ověřování a kritické myšlení: http://www.skepticon.cz/ či http://www.lovcisarlatanov.sk/ , The Skeptic’s Dictionaryhttp://www.sysifos.cz/

Výzkumníci z celého světa debatují na konferencích, píší do časopisů a neustále se tedy vše zkoumá, ověřuje a zapisuje ze všech možných stran. Zažíváme opravdové boom díky moderní době. Přesto se ukáže nakonec jen 5% výzkumů jako průkazných a přelomové studie nerostou na stromech a je třeba vše ověřovat a tradice neznamená účinnost či nemá vypovídací hodnotu o účinnosti daného atd.

Význačnost osoby či instituce, tradice apod. tak nemají vypovídací hodnotu o účinnosti a bezpečnosti, ale zpětné ověření, vědecký konsenzus, zopakovatelný a doložený mechanismus účinku, který se zjistí randomizovanými studiemi na mnoha respondentech atd.

Jedná se vždy o mimořádné tvrzení u těch terapií, jež jsou neprůkazné na účinnost a bezpečnost, kdy ve studiích neprošly „3 fázemi“(bývá jich více, ale obecně to lze vyjádřit ty nejdůležitější takto) schvalovacích procesů na účinnost a bezpečnost, kdy každá trvá min. 2 roky. Následně se účinnost i bezpečnost ověřuje sběrem dat z nemocnic po celém světě, kdy jsou data ověřována nejrůznějšími stranami.

Pokud tedy někdo uvádí existenci účinnosti terapie na danou nemoc, jež není chválená či dosavadní poznatky ze studií ukazují neprůkaznost či již se jedná o postupy staré a do nějaké míry ověřené, jedná se o mimořádné tvrzení a měl by doložit relevantní studii dokazující opak při léčbě daného.

Problém však často bývá v tom, že tyto studie sice média i mnohdy uvádí, ale zpravidla vždy bývají neprůkazné, často se jedná o slabé studie a téměř pravidelně bývají chybně interpretované nejen médii, ať už jsou jakkoliv slabé či silné. Avšak mnohdy i autor, kdy vykazují slabou metodiku, logické klamy či nízký počet respondentů atd. a dochází k irelevantním závěrům. (viz. také známá kauza Skeptiku Nedej’se, či již příklad častého klamu důkazů kruhem a korelace

Např. metaanalýzy publikovaných i nepublikovaných studií hovoří v neprospěch akupunktury (Acupuncture Doesn’t Work). Jistě se doporučuje v některých daných příkladech jako doplněk léčby ve studiích a skutečně se i používá a nelze proti tomu nic namítat, byť výsledky nejsou průkazné.

Placebo efekt a pocit pacienta, že se činí  maximum pro jeho vyléčení, což je i pravda, bývá jistě důležitý v celkovém jeho přístupu k léčbě, k dodržování pokynů lékařů a k celkové pohodě při spolupráci pacienta s lékaři atd.

Nicméně placebo efekt taktéž podléhá zkoumání a definice toho, co tento pojem obnáší, nelze zcela jednoduše obsáhnout a do nějaké míry by nám mohla napovědět metaanalýza Is the Placebo Powerless? — An Analysis of Clinical Trials Comparing Placebo with No Treatment

Často jsme tak svědky chybné či již účelové interpretace na podporu svých různých přesvědčeních (Kritické myšlení: „Pravda a relevantní rovina, manipulace“), někdy i účelových studií či slabých atd. Svědky zainteresovanosti institucí kvůli různým podnětům apod.

U nás, dle mého, pravděpodobně v poslední době pak výrazně převládají čínské diplomatické vztahy a investice, kdy Čína zkouší, jak daleko jsme schopni zajít a míra pravděpodobnosti Jan Bejkovského na politiku a ekonomické vztahy ohledně uznání Tchaj-wanu jako součást čínského území, se dá do nějaké míry uplatnit pravděpodobně i na další projekty a nemusí být nutně daleko od věci. ( příklady: Paní Krnáčová uznání Tchaj-wanu jako součást čínského území, dále Němeček, Zeman, Prymula, Kellner (Projekt lázní pro čínské děti a klinika TČM ve FNHK) , slávisté (Koupě klubu čínským investorem), plánovaná stavba největších lázní v Brně či již zájem o Zemanův projekt splavnosti Labe atd.)

Nicméně si nedokládejme průkaznost daných terapií tímto a podobným, protože to nemá vypovídací hodnotu o účinnosti a bezpečnosti daného, ale pouze výše zmíněnými ověřovacími postupy, metaanalýzami atd.


K samotné historii TČM uvádí Jiří Heřt (str. 70) např.:
Termín „tradiční čínská medicína“ je velice matoucí, má několik významů. V původním slova smyslu, někdy pod mezinárodním označením s malým „t“, tedy „tCM“, se rozumí staro- a středověká čínská medicína, zatímco pod velkými písmeny, „TCM“ se chápe medicínský systém, který byl uměle vytvořen z důvodu nedostatku moderních léčiv a lékařů v době maoistické kulturní revoluce selekcí z různých dřívějších léčebných variant tak, aby zhruba odpovídal marxistické filosofii.

Duchovní stránky byly zčásti potlačeny a zdůrazněn materialistický pohled. V západních zemích se význam zkratky TCM ještě více zúžil a v praxi se tento termín stal synonymem akupunktury. V současné době se v Číně stále vyučuje a pěstuje TCM, jak byla vytvořena v 50. letech, v západních zemích se šíří i starší směry a prvky čínské lidové medicíny.

Dnes existuje množství učebnic a jiných knih o čínské medicíně s nejrůznějším popisem i pohledem na čínskou medicínu, aniž by rozlišovaly mezi tCM a TCM. Zde se omezíme jen na stručný přehled metod a na rámcové hodnocení čínské medicíny.

Principy čínské medicíny vycházejí z filozofie taoismu, konfucianismu, později i buddhismu. Podstatou světa má být všudypřítomná a vše řídící síla čchi (Qui, Qi, Ki), která prostupuje i lidské tělo a proudí v dráhách, tzv. meridiánech. Spojení se zevním světem zprostředkují tzv. aktivní body ležící na meridiánech i mimo ně.

Proudění čchi a tedy lidské tělo lze ovlivnit a léčit různými způsoby. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i živočišnými přípravky. K tomu přistupují manuální zásahy na aktivních bodech, a to buď jehlová akupunktura, akupresura nebo požehování, tzv. moxa. Důležitá je i správná životospráva, ke které kromě doporučení správné výživy patří i meditace a tělesná cvičení v různých formách, tzv. čchi-kung, tai-či nebo masáže tuina. Diagnostika spočívá ve stručné anamnéze, vyšetření jazyka a pulsu (viz Akupunktura).

Hodnocení: Čínská medicína nebyla v minulosti nikdy jednotným, přesně kodifikovaným systémem. Existovaly různé varianty diagnostiky i léčby, které se předávaly většinou ústní formou. Staré lékařské knihy jsou psány mýtickým, symbolickým jazykem, téměř nesrozumitelným i pro rodilé Číňany. Správný převod do jiného jazyka je téměř nemožný. Dalším problémem čínské medicíny je, že v Číně až do konce 18. století neexistovala pitva, takže znalosti čínských léčitelů o stavbě a tedy i funkci lidského těla byly téměř nulové.

Všechny léčebné postupy až do dneška mají jen empirickou povahu, ověřování účinku léčebných procedur a medikamentů se neprovádělo. Choroby v moderním slova smyslu čínská medicína nezná, její diagnostika ani není možná a neprovádí se. Řada čínských léčiv, dovážených do západního světa, nemá ověřenou účinnost, mnohé z nich obsahují látky jedovaté, a dnešní, na plantážích pěstované rostliny často obsahují příměsi pesticidů a těžkých kovů. Byly popsány desítky epidemických případů poškození zdraví i úmrtí.

Představy o možnostech čínské medicíny jsou značně přehnané. O tom, že efektivita metod čínské medicíny je sporná, svědčí to, že v Číně v 19. stole rychle převládla západní medicína a domácí medicína byla ve 20. letech 20. století zakázána. Ani v dnešní Číně nehraje čínská medicína vedoucí roli. Snahy o spojení obou typů medicíny skončily neúspěchem, a dnes se vyučuje i provozuje tradiční medicína samostatně, a rozsah jejích zdravotnických zařízení představuje jen asi sedminu rozsahu institucí západní medicíny.

Přesto se čínská medicína v současně době v západních zemích rychle šíří, i když jde jen o iracionální módu, a vymýšlejí se nové varianty, často vydávané za metody čínské provenience (aurikulopunktura, Elektroakupunktura dle Volla, veterinární akupunktura). Soutěžit se západní medicínou metody čínské medicíny nemohou. Za užitečné komplementární metody lze považovat jen celotělovou akupunkturu, pracující na reflexním a placebovém podkladě, dále tělesná a duchovní cvičení, zatímco čínské léčivé preparáty jsou rizikové a jejich léčebný efekt dosud neověřený.
pozn.)


Bylinky

Co se týče bylinek. Už první léky západní medicíny byly izolovány z rostlin – náprstníkové glykosidy, aspirin atd. Není to nic nového a nejedná se o tradiční čínskou medicínu, ale prostě klasickou vědní medicínou užívanou po celém světě. Často z těch postupů i vychází a posunula se od nich dál, protože má lepší postupy (terapie atd.).

Bylinky se pěstují běžně na plantážích apod. V Německu fytofarmaka využívá asi 80% praktických lékařů a cca 40% proplácejí pojišťovny. Proč to ale nedělat, když existuje poptávka a mohu si k tomu účtovat konzultaci, že? Problém je, že vždy měla a mají často protichůdné účinky a výroba je dost citlivá na samotný proces výroby a proto, jak se medicína rozvíjela, dokázala vyvinout účinnější postupy.

Bylinky jsou součástí fytoterapie a zabývá se jimi farmakognosie.  V dnešní době se tak více retrospektivně vracíme k fytofarmakům, díky onomu trendu, který klamně zaměňuje látky přírodní a chemické, kdy mylně lidé dle toho dělí látky na zdravé a nezdravé, když ve skutečnosti je vše chemie a přírodní a bylo vytvořeno pomocí jevů a prvků v našem prostředí danými a ve výsledku tak záleží pouze na procentuální účinnosti a bezpečnosti každé dané látky v přijímaném množství v určitém časovém horizontu, jejímu odbouráváni z těla a v závislosti na aktuálním fyziologickém stavu a predispozice každého jednotlivce zvlášť při léčbě daného.

Nicméně proč se nevracet více k fytofarmakům, když ten trend přináší značný zisk, jak už si uvědomila řada lékařů i nelékařů? Co je ale podstatné? Podstatné je přistupovat k léčbě pacienta s pokorou a pokusit se učinit co nejpřesnější diagnostiku pro správnou indikaci vhodně zvolené medikace. I zda-li je pacient vhodný pro placebo musí vycházet z přesné diagnózy, abychom nepřehlédli fyziologický stav, který vyžaduje sofistikovanější léčbu a vyžaduje to obrovskou zodpovědnost za zdraví druhých i nás samotných a blízkých.

Látky, které neproběhly ověřením na procentuální účinnost a bezpečnost v daném předmětném zkoumání u dané nemoci, u nich nevíme, jaké přesné kauzality vznikají a co vše mohou pozitivně a negativně ovlivnit a tedy, jak moc jsou účinné a jaké vedlejší účinky mají. Samozřejmě existují tradiční receptury, ze kterých se i vychází, ale to, že je něco tradiční ještě samo o sobě neznamená, že nemůže mít a nemá protichůdné účinky atd. naopak.

Důležité je tedy u pacienta, vzhledem k diagnóze, aplikovat to, kde mám jistotu podpořenou zkoumáním a znám přesné kauzální vztahy, které podléhají i neustálému ověřování sběrem dat ze všech nemocnic, což nám rozhodně fytofarmaka či jiné terapie tuto jistotu nepřináší.

To, že je něco např. bylinka, neznamená, že to není chemie. To, že něco nazývá bylinka je klamně označováno za zdravé a léčící. Nikoliv, je to pouze rostlina o nějakém chemickém složení látek, které mají své kauzální jevy, jako všechny ostatní látky. Určitě je tedy žádoucí pokud je zkoumáme a vědní medicína je neustále zkoumá na účinnost a bezpečnost při léčbě daného. Živočišný druh člověk, díky své adaptaci, která mu dala vyvinutý mozek, pomocí něhož vytváří pomocí jevů a prvků prostředím danými velmi sofistikované látky, stejně jako bylinka. Druh homo sapiens sapiens je jen velmi „sofistikovaná bylinka“, která dokáže pomocí těchto prvků a jevů vyvíjet ty nejspecifičtější látky, ve výsledku pak závisí je na účinnosti a bezpečnosti při léčbě daného a dalších kauzalitách, jak jsem předeslal výše.

Např. i nynější Nobelova cena pro Tchu Jou-jou byla udělena za to, že se vědeckými metodami ověřila účinnost pelyňku, izolovala se účinná látka artemisinin a změřila v přísných testech její aktivita. Vše se ověřuje. Pokud někdo tvrdí opak, měl by to doložit průkazným sběrem a výsledky.

Zatím se setkáváme často s klamem, jež účelově dělí medicínu na západní a tu východní, která přináší něco nového, neznámého, neotřelého, tisíce let prověřeného, alternativního a často i mýtického, kdy se věnuje člověku lépe.

Ověřovány jsou alternativy neustále. Ono i pojem alternativa je závádějící. Prostě mluvme o terapii, která je zatím neprůkazná jako akupunktura apod.. I akupunkturu však ve FNHK bude ověřována ve studii, byť již existují tisíce neprůkazných při léčbě daného (konkrétních obtíží, nemoci apod.)

Na akupukuturu tak existují tisíce studií a některé už i pokročily do různých fází, z čehož se ale nedá cokoliv aniticipovat. Hlavně je dobré vědět, že vždy probíhá ověřování k daným obtížím a k dané nemoci. Tudíž pokud mluvíme o účinnosti či neprůkaznosti čehokoliv, měli bychom uvést, pro konkrétně co, co bylo předmětem zkoumání.

Každý pak může nahlédnout do této obrovské vědní kuchyně, která dnes a denně zkoumá vše možné i nemožné a všechny tyto studie podléhají ověřovaní ze všech možných vědních stran, kdy dochází k vědeckému konsenzu a nejlépe nám k tomu slouží metaanalýzy, pomocí nichž se vyhodnocují všechny publikované i nepublikované studie na jejich relevantnost, analyzují všechna dostupná data a činí nakonec závěry. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed

Vědní medicína však využívá a zkoumá dnes a denně všechny zdroje a aplikuje je v nejrůznějších výzkumech a neustále ověřuje možnosti při léčbě daných nemocí a určuje tak účinnost a bezpečnost látky a tak Tchu Jou-jou není výjimkou . Existuje tak mnoho technologických postupů, které podléhají zkoumání a ověřování.


Ověřování 

 (1* Sice již v době publikace J. Heřta existovaly metaanalýzy, které dokazovaly neprůkaznost biostimulačních lamp či terapií. Nicméně si žádají nutnost ověřování i samotné metaanalýzy, které se pravděpodobně také nevyhnou ohýbání, ať již účelem prosazení vlastního přesvědčení a kulturního vzoru ( http://www.wall-street.cz/?p=6061 ) nebo podpoření byznysu nebo již chybnou interpretací z nedostatku kritického myšlení a způsob ověřování ve fázích I,II,III stěží může pravděpodobně cokoliv nahradit. http://rlink.eu/1h2
 
Osobně si myslím, že ověřování ve fázích I,II,III,IV až po konečné schválení a zpětný sběr dat z nemocnic lze stěží čímkoliv nahradit při ověřování jakékoliv terapie.
 
Stále častěji setkávám, že se bagatelizuje ověřování I,II,III,IV a účinnost a bezpečnost se dokládá stále častěji pocity, osobními zkušenostmi, tisíciletou tradicí, různými studiemi (randomizovanými i metaanalýzami) či se jich dovoláváme, interpretujeme si je ke svému přesvědčení bez ověření relevantnosti.
 
Stěží můžeme účinně nahradit ověřování I,II,III a pozoruji stále častěji snahu se těmto ověřováním vyhnout.
 
Při značné škále kauzalit, logických klamů, chybné interpretace tu začíná být velký prostor pro pavědu.
 
Ne nadarmo vědní medicína k těmto postupům ověřování ve fázích I,II,III, neustálým přehodnocováním, poznáváním slepých cest při nalézání postupů, jak ověřovat účinnost a bezpečnost terapií, od počátku věků, postupně dospěla.
 
Jistě to nutně neznamená, že bez nich účinnost neexistuje či je neprůkazná, ale existuje pak velký prostor pro vlastní interpretace atd.