TČM, část III: zavádějící pojmy „alternativní, tradiční medicíny“


(Jedná se o hrubý nástin. Bude verifikováno, zpřehledňováno, lépe formulováno, aktualizováno a doplňováno o další příklady, zdroje, citaci, exaktní rovinu, logické vztahy a kauzality. Nikdy nejsem spokojen s výsledkem a nerad sebe či ostatní uvádím v omyl.)


Možná to bude pro Vás překvapení, ale žádná západní ani východní medicína neexistuje. Existuje vědní medicína, která se používá po celém světě v četně Číny a vedle ní existují tradiční medicíny po celém světě se svými starými recepturami včetně Číny, z nichž se i vycházelo a některé se dají do nějaké míry používat do současnosti jako třeba fytofarmaka (koncentráty bylin) a dále hromada terapií, která je neúčinná a jež se desítky let dlouhodobě ověřují po celém světě včetně Číny. I Nobelova cena za medicínu byla udělena čínské vědkyni Tchu Jou-jou za to, že se vědeckými metodami ověřila účinnost pelyňku, izolovala se účinná látka C15H22O5 (artemisinin) a změřila v přísných testech její aktivita.

Vědní medicína je tu s námi v nějaké podobě de facto od počátku věků. V čase se logicky zlepšovaly postupy ověřování procentuální účinnosti a bezpečnosti terapií, jež zprvu byly opravdu drastické od nahodilého míchání bylin, pouštění žilou atd. V průběhu času se tak nejrůznějšími způsoby zjišťovala účinnost a bezpečnost terapií a opouštělo se od slepých cest. Přirozeně však stále existovala a existuje nějaká míra morbidity, jež si žádala a žádá terapie a postupy ověřování mnohem lepší. Postupně se tak upustilo od mnoha nejrůznější terapií a postupů, které nebyly dostačující.

Polio

Jak to vypadalo v nemocnicích před zavedením polio vakcíny? (proti obrně) Lidé, které na obrázku vidíte, jsou na umělé plicní ventilaci. Do roku 1958, kdy se v bývalém Československu zahájilo plošné očkování proti dětské obrně, tehdy ještě inaktivovanou poliovakcínou, se běžně ve 3 až 5 letých intervalech objevovaly velké epidemie.

Vědní medicína tak ze starých postupů vycházela a vychází a do nějaké omezené míry se mohou užívat a užívají některé terapie a postupy dodnes, jež definujeme velmi často jako tradiční či alternativní, byť jsou to pojmy do určité míry zavádějící. Co vlastně není vědní medicínou? Začali jsme šamanismem a skončili u genového inženýrství a ověřování ve fázích I,II,III,IV ( http://www.wall-street.cz/?page_id=4209 , https://www.nlm.nih.gov/services/ctphases.html ). Tyto ověřovací postupy nám dovolují lépe poznat a vyřadit terapie, u kterých se neprokáže míra procentuální účinnosti a bezpečnosti, která by předčila stávající.

Alternativní medicína či východní prý řeší celek a příčinu, ale západní prý jen akutní problémy. Jaké jsou tedy příčiny nemocí? Alternativní neprůkazné terapie tedy umí lépe diagnostikovat, když ani neumí lépe léčit?

I účinnost prevence se ověřuje a určuje se, která je nejvhodnější k dané fyziologii, predispozicím či nemoci každého jednotlivce zvlášť a jeho životnímu stylu, zátěžím atd. a diagnostice, kdy se hledá původ.

Třeba u nás takové studie provádí nejen IKEM a v nemocnicích fungují výživoví a jiní poradci. Antonín Holý se taktéž zabýval prevencí. Otázkou je, jak moc pacienti rady lékařů a dalších dodržují a nekouří na balkónech nemocnic, dodržují určenou stravu, pohyb či odpočinek atd.

Např. mé zkušenosti s dialyzovanými pacienty jsou velice špatné a prevenci dodržují max 3 z deseti lidí.

Další otázkou je vytíženost lékařů a jejich kvalita, která neurčuje účinnost vědní medicíny, ale schopnosti daného lékaře, jež využívá poznatků vědní medicíny, stejně tak jako technici využívají poznatků dalších vědních disciplín a dělí se na schopné a méně schopné, což nemá u nich vypovídací hodnotu o účinnosti třeba fyzikálních zákonů.

Akupunktura nemá prokazatelné účinky již od padesátých let minulého století, kdy se zkoumá po celém světě. I bez průkazných účinků v zaslepených studiích na mnoha pacientech se ve světě používá jako placený doplněk léčby.

To je výhoda příjmu pro lékaře i nemocnice a lepší pocit pacienta, že se mu dostává maximum a mluvíme o „theatre“ efektu, kdy pak lépe přistupuje ke klasické léčbě.

Někteří lékaři pak ze zdravotnictví odejdou a zůstanou už jenom u toho příjmu a theatre efektu, kdy si navíc platí i za konzultace 600 -1200Kč 30min. až hodina a dále Vám nabídnou k prodeji další doplňky léčby často fytofarmaka (bylinné koncentráty), jež jsou součástí vědního oboru farmakognozie, užívaná po celém světě s nějakou mírou účinnosti a protichůdnými účinky.

Pokud chceme u terapie tvrdit, že je účinná k dané nemoci, zkoumá se v zaslepené studii na mnoha pacientech. Byť rozhazuje Čína miliardy, nikdy nebyla schopna vytvořit průkazné ověřování ve fázích 1,2,3,4 trvajících min. 6let na konkrétní danou nemoc k registraci terapie na trhu. Vytřeli by tím všem zrak.

Často se tak končí u těchto terapií tím, že se mluví o tom, na co vše pomáhá a mluví se o osobních zkušenostech. Což je stejné jako u všech jiných terapií, které se ukážou jako liché při ověřování.

Účinnost placeba i terapie je často zaměňována za chybnou diagnostiku, dále predispozice, fyziologické ajn. procesy a mechanismy účinku, jež se podílely na vyléčení či zmírnění nemoci u pacienta v daném časovém horizontu.

Např. úplně nejjednodušeji máme nějakou diagnozu, nasazena ATB, ATB nezabírají, nasazeno homeopatikum, pacient se uzdravuje. Vyléčilo pacienta homeopatikum či placebo? Ne. Pacient měl virový základ, se kterým si poradila imunita

Např.: Máme nějakou diagnozu, ale musíme vyloučit na mnoha pacientech vše, co se často zaměňuje za účinnost terapie či placeba.

I dokonce z placeba se tak často dělá další alternativní terapie a skeptici chybně určují, co způsobilo placebo.

Taktéž můžeme mít správnou diagnozu, ale různé predispozice a fyziologicky základ jednotlivce, s různou fází nemoci a v různém časovém horizontu, které způsobí vyléčení, zmírnění atd., jež se zamění za účinnost terapie.

Chybných kauzalit existuje hromada. Abychom vyloučili různé kauzální chyby, jež jsou zaměňovány za účinnost čehokoliv, je třeba dělat randomizované zaslepené studie na mnoha pacientech a opakovaně.

Zopakovatelnost účinku je nezbytná pro určení procentuální účinnosti.

Témata související

Neustále se učíme nové postupy ověřování a objevujeme účinnější a bezpečnější terapie a zpětně ověřujeme stávající i minulé. Je tedy zavádějící dělit staré postupy na ty přirozené, východní atd., když z nich vědní medicína vzešla a valnou část z nich označili za cesty slepé či nedostačující nebo dostačující v určité míře.

Vědní medicína se tak neustále učila ze slepých cest a naučila používat ty do nějaké míry účinné a hlavně se naučila postupům ověřování, jak jsou důležité, jak je provádět, co obnáší ověřování účinnosti a bezpečnosti, abychom mohli poznat, co je pro pacienta nejvhodnější při léčbě daného a tedy účinné a bezpečné v nějaké míře a co je slepá cesta.

Např. bylinky jsou součástí fytoterapie a zabývá se jimi farmakognozie a mluvíme často pak o fytofarmakách při výrobě bylinných koncentrátů.  Byť mají celkem široké pole indikace, mají omezené pole působnosti a koncentráty též často vykazují protichůdné účinky, jsou citlivé na samotný proces výroby a proto, jak se medicína stále rozvíjela, dokázala vyvinout účinnější a bezpečnější terapie při léčbě daného. Nicméně stále podléhají zpětnému ověřování a dají se v nějaké míře využít a využívají dodnes.

Časem jsme tak dospěli k tomu, jak  ověřovat naše terapie, abychom pacientům co nejméně ublížili, vyhnuli se chybám (učili se ze slepých či málo účinných a bezpečných cest) a určili, co je pro danou chorobu, při daném fyziologickém stavu a predispozici pacienta, s nějakou pravděpodobností účinnější a bezpečnější.

Dále se vědní medicína naučila, v kterých případech léčby daného si vystačíme s některými postupy předešlými, které se tak zbytečně často mýtyzují či již vyzdvihují jako něco neotřelého, lepšího, neznámého a vůči současným postupům přírodnějšího, přirozenějšího, nechemického, neumělého atd. ( viz. též „Co je a není přírodní, co je a není chemie, umělé, zdravé a nezdravé, přirozené a nepřirozené?„), což je zavádějící, zbytečné a nesmyslné a mnohdy činěno účelově nebo nevědomky.

Alternativa je pojem tedy zavádějící. Postupy jsou známé (za současného hledání a přehodnocování opomenutých, nových i známých a jejich zpětném a neustálém ověřování) a pouze se tak rozdělují a ověřují terapie dle účinnosti a bezpečnosti a tedy míry vhodnosti užití dle aktuálního fyziologického stavu jedince a též vzhledem k jeho predispozicím. Dále jen  terapie pouze s účinností placebo efektu (o něm ještě níže) či zcela slepé cesty.  Avšak vše stále podléhá i zpětnému ověřování.

Můžeme tak hovořit o starších postupech a terapiích při léčbě daného, které by se daly použít vzhledem k daným predispozicím jednotlivce, jeho fyziologii, kdy jeho symptomy a naše zodpovědná indikace, nám dovoluje určit, že postačí postupy starší k léčbě daného onemocnnění.

Ve vědní medicíně tedy vždy hovoříme o nějaké účinnosti a bezpečnosti při léčbě daného v závislosti na daném fyziologickém stavu a predispozici každého jednotlivce zvlášť, která se časem zlepšovala, jak se přicházelo na postupy nové, abychom mohli sobě lépe pomoci a do nějaké míry využívá postupy staré, jež se zpětně stále zkoumají a ověřují současně s postupy novými a nic se z toho nevyjímá ani třeba meditace

Zpochybňovat tak ověřování (klinické zkoušky I,II,III,IV) ( viz též https://clinicaltrials.gov/ct2/about-studies/learn) , ke kterým jsme dospěli zkoumáním od počátku věků poznáváním slepých cest, kdy jsme pacienty postupně čím dál méně trápili nejrůznějšími metodami a preparáty než jsme postupně dospěli k tomu, jak nejlépe určit, co je v jaké míře účinné a bezpečné a jak nejbezpečněji to zjistit, je zbytečné.

Dovolování se tedy kultury a času kdekoliv na světě (je to metoda stará tisíc let apod.) je zbytečný logický klam ( též wiki ) a nemá vypovídací hodnotu o tom, co je v jaké míře účinné a jak bezpečné při léčbě daného při daném fyziologickém stavu či není.

Kauzalit kolem fyziologie a predispozice jednotlivců je velmi mnoho a měli bychom k léčbě každého jednotlivce přistupovat s velkým respektem, protože i samotné moderní diagnostiky mají svou omezenou účinnost i bezpečnost. Měli bychom přebírat odpovědnost za své jakékoliv pacienty, ať už je léčíme doma či kdekoliv a čímkoliv a přistupovat s respektem.

Vše má vlastně svou účinnost a bezpečnost a tedy i schopnosti lidí, lékařů a kohokoliv, správně diagnostikovat a indikovat a přistupovat k pacientům, kdy míra přesnosti je omezená faktorem lidského selhání a schopností každého jednotlivce zvlášť.

Kdo má z lidí jakou míru účinnosti a bezpečnosti, je tedy na zvážení a určitě se sám za sebe budu přiklánět k větší pravděpodobnosti těch, kteří si uvědomují skutečnosti výše zmíněné a tyto postupy moderní vědní medicíny studovaly a uvědomují si všechny tyto kauzality, což nebývá pravidlem, jak dokazují mnozí lékaři, byť již z účelovosti či nevědomky nemají schopnost si tyto kauzality uvědomit a tvoří logické klamy.

Perpetuum mobile neexistuje, vše má své kontraindikace (viz. též US National Library of Medicine) a míru účinnosti a bezpečnosti při léčbě daného, která se ověřuje, měla by ověřovat důsledně i zpětně a nelze se spoléhat na jakákoliv nepodložená tvrzení.

Klasická vědní medicína je používána již od počátku věků a postupně se vyvíjela do dnešní podoby a stále se vyvíjí dál a neustále zpětně vše přehodnocuje a v Číně dalece převládá nad TČM.

I Nobelova cena za medicínu byla udělena čínské vědkyni Tchu Jou-jou za to, že se vědeckými metodami ověřila účinnost pelyňku, izolovala se účinná látka C15H22O5 (artemisinin) a změřila v přísných testech její aktivita.

Svět je propojený a stále se vše ověřuje. Neustále vzniká gigantické množství studií, kdy do této kuchyně může každý nahlédnout  ( The National Center for Biotechnology) ve vteřině z celého světa (Public Library of Science) ajn. a kdekoliv si cokoliv ověřit. Nicméně se mějme na pozoru před tím, co obnáší ověřování a kritické myšlení: http://www.skepticon.cz/ či http://www.lovcisarlatanov.sk/ , The Skeptic’s Dictionaryhttp://www.sysifos.cz/

Výzkumníci z celého světa debatují na konferencích, píší do časopisů a neustále se tedy vše zkoumá, ověřuje a zapisuje ze všech možných stran. Zažíváme opravdové boom díky moderní době. Přesto se ukáže nakonec jen 5% výzkumů jako průkazných a přelomové studie nerostou na stromech a je třeba vše ověřovat a tradice neznamená účinnost či nemá vypovídací hodnotu o účinnosti daného atd.

Význačnost osoby či instituce, tradice apod. tak nemají vypovídací hodnotu o účinnosti a bezpečnosti, ale zpětné ověření, vědecký konsenzus, zopakovatelný a doložený mechanismus účinku, který se zjistí randomizovanými studiemi na mnoha respondentech atd.

Jedná se vždy o mimořádné tvrzení u těch terapií, jež jsou neprůkazné na účinnost a bezpečnost, kdy ve studiích neprošly „3 fázemi“(bývá jich více, ale obecně to lze vyjádřit ty nejdůležitější takto) schvalovacích procesů na účinnost a bezpečnost, kdy každá trvá min. 2 roky. Následně se účinnost i bezpečnost ověřuje sběrem dat z nemocnic po celém světě, kdy jsou data ověřována nejrůznějšími stranami.

Pokud tedy někdo uvádí existenci účinnosti terapie na danou nemoc, jež není chválená či dosavadní poznatky ze studií ukazují neprůkaznost či již se jedná o postupy staré a do nějaké míry ověřené, jedná se o mimořádné tvrzení a měl by doložit relevantní studii dokazující opak při léčbě daného.

Problém však často bývá v tom, že tyto studie sice média i mnohdy uvádí, ale zpravidla vždy bývají neprůkazné, často se jedná o slabé studie a téměř pravidelně bývají chybně interpretované nejen médii, ať už jsou jakkoliv slabé či silné. Avšak mnohdy i autor, kdy vykazují slabou metodiku, logické klamy či nízký počet respondentů atd. a dochází k irelevantním závěrům. (viz. také známá kauza Skeptiku Nedej’se, či již příklad častého klamu důkazů kruhem a korelace

Např. metaanalýzy publikovaných i nepublikovaných studií hovoří v neprospěch akupunktury (Acupuncture Doesn’t Work). Jistě se doporučuje v některých daných příkladech jako doplněk léčby ve studiích a skutečně se i používá a nelze proti tomu nic namítat, byť výsledky nejsou průkazné.

Placebo efekt a pocit pacienta, že se činí  maximum pro jeho vyléčení, což je i pravda, bývá jistě důležitý v celkovém jeho přístupu k léčbě, k dodržování pokynů lékařů a k celkové pohodě při spolupráci pacienta s lékaři atd.

Nicméně placebo efekt taktéž podléhá zkoumání a definice toho, co tento pojem obnáší, nelze zcela jednoduše obsáhnout a do nějaké míry by nám mohla napovědět metaanalýza Is the Placebo Powerless? — An Analysis of Clinical Trials Comparing Placebo with No Treatment

Často jsme tak svědky chybné či již účelové interpretace na podporu svých různých přesvědčeních (Kritické myšlení: „Pravda a relevantní rovina, manipulace“), někdy i účelových studií či slabých atd. Svědky zainteresovanosti institucí kvůli různým podnětům apod.

U nás, dle mého, pravděpodobně v poslední době pak výrazně převládají čínské diplomatické vztahy a investice, kdy Čína zkouší, jak daleko jsme schopni zajít a míra pravděpodobnosti Jan Bejkovského na politiku a ekonomické vztahy ohledně uznání Tchaj-wanu jako součást čínského území, se dá do nějaké míry uplatnit pravděpodobně i na další projekty a nemusí být nutně daleko od věci. ( příklady: Paní Krnáčová uznání Tchaj-wanu jako součást čínského území, dále Němeček, Zeman, Prymula, Kellner (Projekt lázní pro čínské děti a klinika TČM ve FNHK) , slávisté (Koupě klubu čínským investorem), plánovaná stavba největších lázní v Brně či již zájem o Zemanův projekt splavnosti Labe atd.)

Nicméně si nedokládejme průkaznost daných terapií tímto a podobným, protože to nemá vypovídací hodnotu o účinnosti a bezpečnosti daného, ale pouze výše zmíněnými ověřovacími postupy, metaanalýzami atd.


K samotné historii TČM uvádí Jiří Heřt (str. 70) např.:
Termín „tradiční čínská medicína“ je velice matoucí, má několik významů. V původním slova smyslu, někdy pod mezinárodním označením s malým „t“, tedy „tCM“, se rozumí staro- a středověká čínská medicína, zatímco pod velkými písmeny, „TCM“ se chápe medicínský systém, který byl uměle vytvořen z důvodu nedostatku moderních léčiv a lékařů v době maoistické kulturní revoluce selekcí z různých dřívějších léčebných variant tak, aby zhruba odpovídal marxistické filosofii.

Duchovní stránky byly zčásti potlačeny a zdůrazněn materialistický pohled. V západních zemích se význam zkratky TCM ještě více zúžil a v praxi se tento termín stal synonymem akupunktury. V současné době se v Číně stále vyučuje a pěstuje TCM, jak byla vytvořena v 50. letech, v západních zemích se šíří i starší směry a prvky čínské lidové medicíny.

Dnes existuje množství učebnic a jiných knih o čínské medicíně s nejrůznějším popisem i pohledem na čínskou medicínu, aniž by rozlišovaly mezi tCM a TCM. Zde se omezíme jen na stručný přehled metod a na rámcové hodnocení čínské medicíny.

Principy čínské medicíny vycházejí z filozofie taoismu, konfucianismu, později i buddhismu. Podstatou světa má být všudypřítomná a vše řídící síla čchi (Qui, Qi, Ki), která prostupuje i lidské tělo a proudí v dráhách, tzv. meridiánech. Spojení se zevním světem zprostředkují tzv. aktivní body ležící na meridiánech i mimo ně.

Proudění čchi a tedy lidské tělo lze ovlivnit a léčit různými způsoby. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i živočišnými přípravky. K tomu přistupují manuální zásahy na aktivních bodech, a to buď jehlová akupunktura, akupresura nebo požehování, tzv. moxa. Důležitá je i správná životospráva, ke které kromě doporučení správné výživy patří i meditace a tělesná cvičení v různých formách, tzv. čchi-kung, tai-či nebo masáže tuina. Diagnostika spočívá ve stručné anamnéze, vyšetření jazyka a pulsu (viz Akupunktura).

Hodnocení: Čínská medicína nebyla v minulosti nikdy jednotným, přesně kodifikovaným systémem. Existovaly různé varianty diagnostiky i léčby, které se předávaly většinou ústní formou. Staré lékařské knihy jsou psány mýtickým, symbolickým jazykem, téměř nesrozumitelným i pro rodilé Číňany. Správný převod do jiného jazyka je téměř nemožný. Dalším problémem čínské medicíny je, že v Číně až do konce 18. století neexistovala pitva, takže znalosti čínských léčitelů o stavbě a tedy i funkci lidského těla byly téměř nulové.

Všechny léčebné postupy až do dneška mají jen empirickou povahu, ověřování účinku léčebných procedur a medikamentů se neprovádělo. Choroby v moderním slova smyslu čínská medicína nezná, její diagnostika ani není možná a neprovádí se. Řada čínských léčiv, dovážených do západního světa, nemá ověřenou účinnost, mnohé z nich obsahují látky jedovaté, a dnešní, na plantážích pěstované rostliny často obsahují příměsi pesticidů a těžkých kovů. Byly popsány desítky epidemických případů poškození zdraví i úmrtí.

Představy o možnostech čínské medicíny jsou značně přehnané. O tom, že efektivita metod čínské medicíny je sporná, svědčí to, že v Číně v 19. stole rychle převládla západní medicína a domácí medicína byla ve 20. letech 20. století zakázána. Ani v dnešní Číně nehraje čínská medicína vedoucí roli. Snahy o spojení obou typů medicíny skončily neúspěchem, a dnes se vyučuje i provozuje tradiční medicína samostatně, a rozsah jejích zdravotnických zařízení představuje jen asi sedminu rozsahu institucí západní medicíny.

Přesto se čínská medicína v současně době v západních zemích rychle šíří, i když jde jen o iracionální módu, a vymýšlejí se nové varianty, často vydávané za metody čínské provenience (aurikulopunktura, Elektroakupunktura dle Volla, veterinární akupunktura). Soutěžit se západní medicínou metody čínské medicíny nemohou. Za užitečné komplementární metody lze považovat jen celotělovou akupunkturu, pracující na reflexním a placebovém podkladě, dále tělesná a duchovní cvičení, zatímco čínské léčivé preparáty jsou rizikové a jejich léčebný efekt dosud neověřený.
pozn.)


Nutno dodat, že některé termíny definic „západní medicíny“  považuji za mírně zavádějící, jak asi plyne z toho, co jsem definoval výše a uvědomuji si zároveň, že další  nemusí zase souhlasit se mnou a považovat mou formulaci za zavádějící, nepřesnou apod., což si plně uvědomuji a je přirozené. Jakákoliv korekce a zpětná vazba je určitě vítána.

Nikdy nejsem spokojen se svým textem a nerad sebe či ostatní uvádím nechtěně či jakkoliv jinak v omyl a vím, že se tomu nevyhnu.

Nemyslím si tedy, že budou se mnou všichni souhlasit a nejen kvůli svým přesvědčením, které budou chtít obhájit.

Perpetuum mobile (stejně jako u výzkumu léků či čehokoliv) pravděpodobně neexistuje a tak mám často problém s tím, že vidím, jaká část textu by se dala pochopit jinak či jakým logickým klamem by se dala napadnout či kde jsem užil nechtěně zavádějící formulaci, která logickým klamem může být. Taktéž nemohu znát logicky vše či se mohu dopustit chybné terminologie a či „exaktní chyby“ apod.


Témata značně související: