Kritické myšlení: „Pravda a relevantní rovina, manipulace, interpretace a výzkum“ (update: 15/07/16)

sysifos

(Jedná se o hrubý nástin. Bude, dle energie, verifikováno, definováno, zpřehledňováno a lépe formulováno. Případně doplňováno o zdroje, citaci či zpřesňováno o další exaktní rovinu, logické vztahy a kauzality. Nikdy nejsem spokojen s výsledkem své práce a nerad sebe či ostatní uvádím v omyl.)

téma značně související:

 

Mějme se na pozoru před vlastní interpretací jakýchkoliv faktů a tvrzeních (ať již relevantních či irelevantních), kdy často podvědomě  užíváme logických klamů (http://rationalwiki.org/wiki/Main_Pagehttps://en.wikipedia.org/wiki/List_of_fallacies, https://cs.wikipedia.org/wiki/Argumenta%C4%8Dn%C3%AD_klam, ) pro doložení pravdivosti svých přesvědčení, předpokladů a kulturních vzorů, jež vyznáváme a uvádíme tak mnohdy sebe i ostatní nevědomky v omyl.

Kauzalit je velmi mnoho a tomu, co obnáší kritické myšlení a jak jej užívat, se člověk musí učit dlouho, aby rozpoznal i vlastní omyly a neustále měl potřebu tvrzení, jak překládaná tak svá, ověřovat, aby tak sebe a tím i druhé neuváděl  v omyl, což jej stojí velmi často mnoho sebezapření nejen proto, že často relevance odporuje jeho přesvědčením, kulturním vzorům a předpokladům.

Ověřování a interpretaci bez logických klamů nám pak právě často nejvíce brání naše přesvědčení, naše kulturní vzory a předpoklady, kterým jsme vystavováni vědomě i podvědomě již od narození a fakta si pak interpretujeme k obrazu svému, což je přirozené.

Jedná se o přirozenou vlastnost člověka, kdy se v běžném životě na jakékoliv téma nevědomky klamem a podporujeme nevědomky své kulturní vzory vytvářením i přijímáním desinformací, jež jsou stavěné na logických klamech, kdy i můžeme vycházet z relevantních dat, ale díky interpretaci pomocí logických klamů dochází lidé často k irelevantním závěrům.

update:

◘ Lidé přirozeně a nevědomky užívají logické klamy každý den a chybně si interpretují jakákoliv fakta (ať již relevantní či irelevantní) pomocí logických klamů k obrazu svému. Jedná se do značné míry o přirozenou vlastnost mozku, jež od narození přejímá informace z okolí a vytváří si nějaký svůj obraz, se kterým se i retrospektivně ztotožňuje při utváření a přijímání informací a zapadá do jeho formální dedukce (jednoduchého úsudku), která není nutně špatná, ale mnohdy klamná či neznamená nutně kauzality a nemá vypovídací hodnotu o tom, kde relevance leží či co je a není dobré. Nemůžeme znát logicky vše a ani znalost všeho neznamená, že nebudeme vytvářet logické klamy.

◘ Nevědomky se často ztotožňujeme s tímto obrazem a obhajujeme či tvoříme svá přesvědčení o čemkoliv skrze logické klamy, při vytváření úsudků na cokoliv, což si neuvědomujeme (ani logické klamy neznáme a i když znalostí oplýváme, ne nutně se jim umíme vyhnout díky mnoha kauzalitám, nejen vědomostním, ale i předešle definovaným atd). Mozek si i vyrábí falešné vzpomínky či ulehčuje své energetické náročnosti. Nemůžeme ani nelze vše neustále verifikovat, jakékoliv přijímané informace, hlavně tehdy, kdy ani v nich neumíme rozpoznat logické klamy či falešnou interpretaci relevantních fakt, což činíme i sami při vytváření úsudku na cokoliv.

◘ update: Či lépe: lidé přirozeně nevědomky přijímají a vytváří logické klamy na jakékoliv téma jednoduchou „dedukcí“ (úsudkem) mozku, která často nutně nemusí znamenat kauzality, kdy si tak nevědomky podporujeme obraz v mozku, jež se utváří přijímáním informací a vzorů z okolí již od narození, a kdy tak vytváří i jednoduché úsudky na základě podnětů z minula.

 

Relevantní rovina není často pro nás důležitá, ať bude jakákoliv. Důležité je tak pro nás, zpravidla vždy podvědomě, aniž bychom si to uvědomovali, pouze podpořit logickými klamy, jež se libovolně mohou kombinovat, jakkoliv svá nejrůznější přesvědčení či své nejrůznější kulturní vzory apod., kdy si nacházíme důkazy, které pokládáme za relevantní či si přímo relevantní fakta nevědomky interpretujeme logickými klamy tak, aby vyhovovala našemu přesvědčení, čímž se často dopouštíme irelevantních závěrů a následných řešení. Samozřejmě často i logické klamy vytváříme zcela bez nutnosti našich přesvědčení a pouze náhodně uvádíme sebe či okolí v omyl. Či možná lepší formulace:

Každý máme svá různá přesvědčení a dle toho pak přistupujeme ke svému okolí a k nejrůznějším faktům, která si pak interpretujeme dle svého přesvědčení, ať už se jedná o relevantní fakta či nejedná, přizpůsobíme si je často k obrazu svému, dle svých měřítek, kdy pak vznikají irelevantní závěry a řešení pro nejrůznější jevy a ne nutně vždy, kdy pouze náhodnou, špatnou interpretací  ve snaze popisovat cokoliv, uvádíme logické klamy a tím i sebe a ostatní v omyl . Což je však pro člověka zcela přirozené.

Vsuvka 15/07/2016: ( Stěží se dá zabránit jakémukoliv šíření manipulace na podporu svého přesvědčení, ať už tak činí lidé vědomě či nevědomky. Každodenně přirozeně klameme nevědomky sebe, druhé a druzí takto nás, kdy s námi manipulují ať již vědomě či velmi často nevědomky.

Lidé přirozeně a nevědomky užívají logické klamy každý den a chybně interpretují jakákoliv fakta (ať již relevantní či irelevantní) k obrazu svému. Jedná se do značné míry o přirozenou vlastnost mozku, jež od narození přejímá informace z okolí a vytváří si nějaký svůj obraz, se kterým se ztotožňuje a zapadá do formální dedukce (jednoduchého úsudku), která není nutně špatná, ale mnohdy klamná (neznamenající kauzality), kdy se nevědomky chceme ztotožnit se svým přesvědčením podporou logickými klamy. Mozek tak ulehčuje své energetické náročnosti.

Kritické myšlení tak obnáší často velké sebezapření, kdy relevance odporuje našemu přesvědčení a kulturním vzorům

 

Na rozdíl od zkušených manipulátorů, kterými mohou být, ale nutně to implikovat nemusí a často též tedy jednají pouze podvědomě či lépe uvádí logické klamy aniž by si to často uvědomovali a znali logické klamy, zkušenější politici a tedy zkušenými manipulátory hlavně pak nejčastěji bývají různé zpravodajské agentury (např. Ria Novosti ajn.) a samozřejmě to neimplikuje, že jimi okamžitě všechny jsou či manipulace pokaždé vytváří,  které logické klamy používají častěji plánovaně, účelově, ví mnohdy přesně, jaké používají a ví, co jsou logické klamy a tedy vědí, co říkat, psát či vytvářet vizuálně, tedy jak logické klamy vhodně šířit, aby podpořili druhé v jejich přesvědčeních nebo jimi manipulovali pro své nejrůznější cíle a svá přesvědčení.

Takto vypuštěné logické klamy zkušenými manipulátory mají tendence se velmi rychle a samovolně veřejností  šířit a předávají se dál, kdy takto manipulátoři dokáží o čemkoliv vykreslit takový obraz, který potřebují ke svým cílům a bývají sestaveny z relevantních rovin či vhodně užitých polopravd. Uchránit nás nejen před nimi, ale i před podvědomými a vlastními, může pouze kritické myšlení, jež nám umožňuje nepřejímat názory na základě své jakékoliv víry, svého přesvědčení či kulturních vzorů, kdy se pak snažíme hledat relevantní fakta sami a hlavně interpretovat si je bez logických klamů – kauzálně správně,  a bez ovlivnění našimi přesvědčeními a kulturními vzory, což bývá velmi náročné nejen kvůli tomu, že relevance může odporovat našemu přesvědčení a podvědomě či již vědomě, si ji logickým klamem upravíme ale, že musíme používat zdroje a data, jež jsou exaktně čisté bez ovlivnění kulturními vzory, přesvědčeními a manipulací, což nás vše samozřejmě stojí obrovské množství energie, času a někdy hlavně sebezapření.

Sofistikované manipulace např. mohou být i takové, kdy se veřejnosti či komukoliv předhodí taková tvrzení či data, která budí dojem manipulace a ihned na ně reagujeme emocionálně a kriticky je odvrhneme a vytvoříme si nevědomky okamžitě protipól vůči informaci předkládané, kterou takto zavrhneme, čímž se domníváme, že jsme se manipulaci vyhnuli, ale přitom jsme se stali obětí účelové manipulace, jejímž cílem bylo vytvoření právě reverzního obrazu, který jsme si sami utvořili a ihned přijali.

Mějme se na pozoru před vlastní interpretací relevantních faktů či již jakýchkoliv tvrzeních, kdy často podvědomě  užíváme logických klamů pro doložení pravdivosti svých přesvědčení, předpokladů a kulturních vzorů, jež vyznáváme a uvádíme tak mnohdy sebe i ostatní nevědomky v omyl. Kauzalit je velmi mnoho a tomu, co obnáší kritické myšlení a jak jej užívat, se člověk musí učit dlouho, aby rozpoznal i vlastní omyly a neustále měl potřebu tvrzení, jak překládaná tak svá, ověřovat, aby tak sebe a tím i druhé neuváděl  v omyl, což jej stojí velmi často mnoho sebezapření nejen proto, že často relevance odporuje jeho přesvědčením, kulturním vzorům a předpokladům. Ověřování a interpretaci bez logických klamů nám pak právě často nejvíce brání naše přesvědčení, naše kulturní vzory a předpoklady, kterým jsme vystavováni vědomě i podvědomě již od narození a fakta si pak interpretujeme k obrazu svému, což je přirozené.

Valná část lidí ani nezná a neví ani, co jsou nejzákladnější logické klamy, jež se mohou libovolně kombinovat, které se nevědomky zcela přirozeně používají pro doložení pravdivosti svých tvrzení, kdy se tak  utvrzujeme ve vlastním přesvědčeních bez ohledu na to, jaká je skutečná relevantní rovina, kdy tak klameme nevědomky sebe i ostatní. Prostě se jen podvědomě utvrzujeme v tom, co chceme slyšet, ve svých přesvědčeních, což je ale obecně přirozené. Na rozdíl od manipulátorů, jež tak činí často zcela vědomě, účelově se znalostí logických klamů a manipulace.

Lidé tak i hledají mnohdy nevědomky logické klamy, nejrůznější zdroje, jež by jim doložily jejich různá přesvědčení o čemkoli, kdy relevantní rovina není důležitá, ale to, co potřebujeme slyšet a tak používáme vše, co nám naše přesvědčení podporuje a je tak často úplně jedno jak velký nesmysl a logický klam to je, prostě jak moc je relevantní. Často je to způsobeno naší neznalostí či nevědomostí, malou exaktní znalostí či nemáme relevantní data a nedokážeme tak ani často rozpoznat relevantní data či si neuvědomovat, že daný jev má mnoho kauzalit a příčin, kdy na učinění závěrů je třeba znát celou škálu jevů a příčin.

Ani však samotná znalost veškerých faktů a dat, jak jsem již předeslal mnohem výše a tedy schopnost poznat a vyhledat relevantní data, nám často nestačí k tomu, abychom se nedopustili logického klamu a neučinili jsme irelevantní závěr a jednoduše si fakta často nevědomky interpretujeme k obrazu svému, ke svému kulturnímu vzoru a přesvědčení, které vyznáváme.

*1) Nestává se to tak jen v běžném životě, politice atd., ale právě mnohdy ve vědě, kdy si lidé interpretují nejrůznější výzkumy po svém a taktéž i samotné výzkumy jsou toho obětí. Přelomové studie nerostou na stromech a jen opravdu malinkatá část ze všech nových výzkumů je průkazná. Více zde: https://www.facebook.com/groups/admin.sisyfos/permalink/10153278382904109/


Příklad Marek Wollner:

Např. stěží se dá rozporovat tvrzení Marka Wollnera v článku svým přesvědčením o migraci či tím, jak Marek Wollner pracuje, kdy tak pravděpodobně oponentovi podsouváme, že se pasuje do role držitele pravdy na svá předešlá tvrzení. Nemá to vypovídací hodnotu o pravdivosti jeho předmětného tvrzení v článku a s tématem to nesouvisí a ani to nedokládá pravdivost našeho přesvědčení.

Díky svému přesvědčení se pak často snažíme uvézt příklady, kdy se oponenti jinde dopouští klamu či si myslíme, že se ho dopouští (často totiž naše uváděné příklady nedokládají pravdivost našich přesvědčeních díku různým kauzalitám) a tím se snažíme jejich tvrzení rozporovat a zpochybnit oponenty a prosadit tak vlastní přesvědčení, čímž se ale dopouštíme logického klamu, jemuž se říká úhybný manévr (red herring) „A Vy zase bijete černochy“. Nemá to vypovídací hodnotu o předmětném tvrzení ani to nedokládá pravdivost našich přesvědčeních či názorů, jež máme na různá témata.

I když se oponenti dopouští jinde klamu a máme silnou důkazní rovinu, že si fakta interpretovali tak, aby vyhovovala jejich přesvědčení nebo použili nerelevantní důkazy, neznamená to, že jejich současné tvrzení musí být také klamné. Jedná se o velmi časté logické klamy, spočívající v odvádění pozornosti, kterými chceme své oponenty zpochybnit či doložit pravdivost vlastního přesvědčení.

Nicméně, i když se oponenti dopustili v předešlých tématech klamů neznamená to automaticky, že jejich konečný závěr na předešlá témata musí být ihned irelevantní a náš závěr a přesvědčení ty relevantní. Složitá témata mají často celou škálu jevů, rovin, příčin a kauzalit, kdy se mnohdy lidé dopouští falešného dilema, že existuje jen jedna nebo dvě možnosti tam, kde jich je ve skutečnosti celá škála a závěry z toho plynoucí mohou být pak jiné než je přesvědčení obou stran.

Mohli bychom také ještě říci, jak jsem zmínil v úvodu, že se svým článkem snaží Marek Wollner pasovat do role někoho, kdo říká pravdu, aby podpořil svá předešlá tvrzení. Bohužel by se pak jednalo z naší strany opět o logický klam, „podsunutý argument“ (straw man), jež autor nemusí zastávat a opět to nedokládá pravdivost tvrzení v jeho článku ani těch předešlých.

Nezbývá tedy než říct, tak se toho také držte pane Wollner, pokud nemáme takový relevantní argument, jež se týká přímo předmětného tvrzení, který by jej dokázal rozporovat . Následně pak uvést příklady, kde se sám dopouští stejných chyb a používá nerelevantní důkazy či relevantní fakta interpretuje tak, aby vyzněla ve prospěch jeho přesvědčení a dopouští se tak irelevantních závěrů, čímž bychom mohli aspoň dokázat, že má sám máslo na hlavě.

Nicméně, abychom takové příklady mohli uvést, musíme mít i silnou důkazní rovinu, že jeho argumenty byly chybně či interpretace byla ve prospěch jeho přesvědčení a závěry z toho plynoucí byly irelevantní.


Příklad, chybné dokazování relevantnosti zdroji:

Pan Jan V., požaduje, aby se diskutující bavili o daném tvrzení a nikoliv o tom, kdo jej tvrdí. Což je zcela relevantní požadavek v souladu s kritickým myšlením, kdy o relevanci daného vypovídá konkrétní předmětné tvrzení a nikoliv to, kdo jej předkládá. Často pak snadno předem chybně zdroj vyzdvihneme jako relevantní nebo naopak zpochybníme jako nerelevantní.

Honzovi bylo odpovězeno, cituji:

„zásadní zásadou tzv. kritického myšlení je ptát se po zdroji a jeho případnému prospěchu“

Nikoliv, není to zásadní. Po zdroji se ptáme, abychom dané tvrzení mohli ověřit. Tzn., zda-li bylo řečeno tak, jak je nám předkládáno a následně jej mohli poznatky rozporovat a to je zásadní.

Často se to zaměňuje s rozlišováním relevantnosti zdroje, který opravdu může budit pochyby či relevanci, ale nemá to nutně vypovídací hodnotu o samotném tvrzení a důležité jsou až poznatky ověřené.

Formální logikou jistě lze zpochybnit či vyzdvihnout takto deduktivně předem cokoliv, ale sémanticky to je prázdné.

Prospěch také nemá vypovídací hodnotu o relevantnosti. Můžeme to předpokládat, ale musíme to rozporovat. Zpochybnit můžeme takto valnou část studií či výzkumu, protože do všech někdo investuje peníze a čas.

Rozporovat však předmětné tvrzení tím, že je z pochybného zdroje nelze, ale pouze ověřením, důkazní rovinou a poznatky o daném, proč je zavádějící či chybné apod.

Mnohdy pak skeptici činí, sám tomu občas podlehnu, že si to právě zjednodušujeme a rovnou předem dané tvrzení zpochybníme zdrojem a necháme to tak. Zda-li je však relevantní či není, o tom nemá nutně tento předpoklad vypovídací hodnotu a není to zásadní pro kritické myšlení.

Alternativci pak předpoklady činí velmi často. Rovnou předpokládají u všeho cokoliv. Jednou se jim relevance zdroje hodí do krámu a podruhé zas ne a pokaždé, dle svého přesvědčení, cokoliv předem, ať již zpravidla nevědomky či již vědomě, zpochybní nebo předem podpoří.

Předpokládat můžeme, co chceme, ale musíme to ověřit a důkazně to rozporovat, abychom určili relevantnost.

Honzův požadavek na analýzu daného tvrzení je relevantnější a ne to, kdo jej tvrdí či zdroj. Hlavně následně pak může i přehodnotit své poznatky, pokud má dost sebereflexe.

Přehodnotit své poznatky stěží může, i my sami, pouze z předpokladu. Jistě to lidé činí, ale mohou se tak snadno stát a stávají obětí důkazu kruhem. Jistě je tohle všechno přirozené a kritické myšlení pak mnohdy právě selhává díky našim přesvědčením a předpokladům.


*1) Příklad s akupunkturnímy body:

(2* Viz. „studie Slováci sa opäť postarali o parádny objav:  Prvý vedecký dôkaz o alternatívnej medicíne“: http://www.topky.sk/cl/10/1506505/Slovaci-sa-opat-postarali-o-paradny-objav–Prvy-vedecky-dokaz-o-alternativnej-medicine

Výzkumníci předem předpokládají akupunkturní body a stávají se obětí deduktivního klamu důkazu kruhem, kdy již předem předpokládají existenci něčeho, co by teprve měli dokázat.

Díky tomu mohou vytvářet chybnou korelaci naměřených kapacitních hodnot s předem předpokládanými akupunkturními body, jež se snaží již měřit.

(„předem předpokládané body“ tak chybně korelují s „dielektrikem – tedy různou kapacitou a odporem“).

Tzn. nejlépe by vůbec neměli naměřené hodnoty nazývat akupunkturními body, ale pouze místa s odlišnou kapacitou a vodivostí a následně zjistit příčiny tohoto faktu.

Dále pak daná místa stimulovat a pokud by stimulace těchto míst vykazovala nějaké fyziologické účinky, biologické apod., měli by popsat kauzality, jaké procesy probíhají, jak působí a jak je navodit“ a tedy mechanismus účinku.

Poté by mohli zkoumat na velkém počtu respondentů, v zaslepené studii, zda-li daný mechanismus účinku má nějaký efekt při léčbě daného, kdy léčba daného by se dala odvodit již ze znalosti daných procesů, kdy nutně nemusíme dosáhnout kýženého efektu při dané léčbě.

To, že našli místa s odlišnou kapacitou a vodivostí tedy nedokazuje, že to jsou akupunkturní body ani to, že akupunktura je funkční, ale jedná se o chybnou korelaci díky deduktivní klamu důkazu kruhem.

Pravděpodobnost jakéhokoliv úspěchu takové studie, při užité metodice a interpretaci, se mi jeví jako mizivá.

Publikace v časopisech s IF (impact faktorem) nic neznamená a nutnost toto zmínit naopak svědčí spíše o ovlivnění výzkumu vlastním přesvědčením. Průkaznost a relevance se naštěstí nutně od publikace v IF časopisech neodvíjí.

Úspěch pak přináší zopakovatelnost mechanismu účinku a jeho využití při léčbě daného.


Příklad s biofotony:

Výzkumníci uvádí údajnou pozorovanou vlastnost reakce buněk na určitou vlnovou délku světla. Samotná reakce buněk, pokud taková existuje, ještě však vůbec neznamená nutně léčebné účinky. To, jaké zda-li existují a jak je navozovat, bychom měli zjistit a ověřovat doložením mechanismu účinku, kdy se dozvíme zda-li a jaká účinnost a bezpečnost dané terapie existuje či lze hovořit o terapii. http://www.osel.cz/6271-komunikuji-bunky-pomoci-biofotonu.html

Zjednodušeně, když nám někdo zasvítí baterkou do očí a my je zavřeme, stěží z reakce můžeme říkat, že nás léčí, protože nás poté v nějakém časovém hoziontu přestane bolet hlava. ( nebo-li logický klam post hoc ergo propter hoc https://cs.wikipedia.org/wiki/Argumenta%C4%8Dn%C3%AD_klam#Chybn.C3.A1_.C4.8Dasov.C3.A1_n.C3.A1slednost_.28post_hoc_ergo_propter_hoc.29


 

(Jedná se o hrubý nástin. Bude neustále verifikováno, definováno, zpřehledňováno a lépe formulováno. Případně doplňováno o zdroje, citaci či zpřesňováno o další exaktní rovinu, logické vztahy a kauzality. Nikdy nejsem spokojen s výsledkem své práce a nerad sebe či ostatní uvádím nechtěně v omyl.)

Nemyslím si, že budou se mnou všichni souhlasit a nejen kvůli svým přesvědčením, které budou chtít obhájit. Nejsem nikdy spokojený se svým textem a mám neustále potřebu jej verifikovat a přiblížit více relevantnosti a zpětně aktualizovat. Asi jako když se ve výzkumu léků snažíme přiblížit nějaké nejlepší účinnosti a bezpečnosti daného léku. Perpetuem mobile pravděpodobně neexistuje a tak mám často problém s tím, že vidím, jaká část textu by se dala pochopit jinak či jakým logickým klamem by se dala napadnout či kde jsem užil nechtěně zavádějící formulaci, která logickým klamem může být.

Mám také problém zestručnit text, neopakovat se a zároveň zmínit všechny roviny a kauzality při zachování relevance, což moc spolu nekoresponduje. Zároveň tato činnost vysiluje, ale obávám se, že už je to jistá chorobná závislost neustále ověřovat vše tak, abych sebe ani druhé neuváděl v omyl. Někdy bych tak nejradši smazal i celé své stránky, kdy ten problém narůstá do obřích rozměrů úměrně s narůstajícím množstvím textu. Nicméně nosit vše jen v hlavě, co mě trápí, tak se asi taky zblázním. Takže možná není otázkou, jestli se z toho zblázním, ale kdy to bude.


24.července 2016 (interpretační vsuvka):

S dobou se kulturní vzory mění a lidé se přiklání k takovým, jaké jejich mozek vstřebává již od narození celý život z okolí a nevědomky se pak často přikláníme k takovým přesvědčením, jež formální dedukcí (jednoduchého úsudku) odpovídají obrazu v mozku, kdy roli hrají nejrůznější kauzality.

Často vycházíme z chybných předpokladů, kdy předem něco předpokládáme aniž bychom měli důkaz. Často si vytváříme nevědomky chybné kauzality, dedukce a důkazy kruhem tak, že odpovídají podvědomě našemu přesvědčení či kulturnímu vzoru.

Kritické myšlení je obtížné, protože relevance často odporuje našemu přesvědčení, obrazu v mozku a tak si nevědomky interpretujeme cokoliv k obrazu svému.

ad korektnost)

Různé argumenty o korektnosti a nekorektnosti lidé užívají na podporu svých přesvědčení, ale vypovídací hodnotu o skutečnosti, kvalitě filmu či jakékoliv relevanci to nemá. Bývají to často jen předpoklady, kdy něco odporuje našim kulturním vzorům, přesvědčím či často navozuje negativní asociaci, díky různým zkušenostem (jež jistě mohou být oprávněné), které ale pak aplikujeme v analogii na cokoliv a z toho vyvozujeme i předem závěry. Což je ale normální.

Témata značně související: