Výzkum a důkazní rovina v medicíně

Témata značně související:

(jedná se o velmi hrubý nástin – bude aktualizováno, stylizováno do smysluplné formy, verifikováno a doplňováno o příklady z praxe, další relevantní důkazní rovinu a fakta)


Výzkum a důkazní rovina v medicíně není založena na, ale:

1) Rozhodování se na základě vyprávění příběhů a osobní zkušenosti (zaslepené studie by postrádaly smysl, pokud bychom dali na vyprávění příběhů – vyhýbáme se tak kauzálním logickým klamům a přesně určíme zda-li je daná látka či terapie procentuálně účinná a bezpečná a za jakých podmínek a jaké má daná terapie kontraindikace)

2) Rozhodování se na základě médií (validním zdrojem jsou pouze relevantní studie, které prošly ověřovacími procesy na mnoho respondentech v zaslepených studiích) To, že média něco tvrdí, není důkaz.

3) Rozhodování se podle názoru expertů (medicína založená na význačných lidech – „eminence based medicine“). ( Autorita nezaručuje pravdivost tvrzení a věda se tak opírá o relevantní studie, které jsou ověřeny jak úřady, tak celosvětovou vědeckou obcí, tak konkurencí, která chce vyvinout lepší léčbu a dalšími zdroji a neposledně následným sběrem dat ze všech nemocnic, kdy lékaři i spolu s pacienty sledují procentuální účinnost a bezpečnost). Dovolávání se autority je nejčastější logický klam mezi laiky a pokud někdo něco mimořádného tvrdí, měl by mít mimořádný důkaz, že tomu tak opravdu je.

4) Rozhodování o schválení léku se neděje na základě výše zisků. Neplést si s náklady. Proč? Zisk neovlivňuje bezpečnost schváleného léku, ale náklady ovlivňují výsledné používání léků od různých výrobců. Příklad: Na schvalovací proces zisk vliv nemá a v odpadu skončí valná většina výzkumů za biliony dolarů, které probíhají 6 a více let a musí projít třemi schvalovacími procesy na procentuální účinnost a bezpečnost*1**. V r. 2014 FDA schválil pouze 44 a to byl nebývale úspěšný rok. Následné ověřování léků, schválených na trhu, díky sběru dat pacienty i lékaři, konkurencí, která chce vyvinout lepší lék, ale i samotnými výrobci, kteří chtějí činit také a neposledně nezávislými stranami, které vše kontrolují a do všeho rýpou, zajistí, že nebezpečný lék či neúčinný, nemá dlouhého trvání. Avšak jaký lék (od jakého výrobce) pak lékař nakonec předepíše, bývá často věc nákladů dle silné ekonomiky a zázemí nemocnice, státu, proplácení pojišťovnami apod. a neposledně věcí jednotlivců, kteří se rozhodují na základě různých vlivů.

(Do výzkumu jsou ročně investovány biliony dolarů, které se ve valné většině vyhodí na slepé cesty a ověřovacími procesy na procentuální účinnost projde sotva 5% zkoumaných terapií. Jakákoliv terapie, která se následně na trhu a velkém počtu respondentů ukáže jako neúčinná či nebezpečná je stažena. Sami výzkumníci, lékaři, jejich děti i příbuzní schválené terapie používají. Ke sběru dat a užívání dochází celosvětově a je velmi nepravděpodobné, že by si nikdo nebezpečné kontraindikace nevšiml a nebo, že by se mohl jednat o celosvětové spiknutí. Každá terapie tak podléhá několikanásobné světové kontrole, jak ze strany lékařů, pacientů, univerzitních týmů, různých laboratoří, tak sběrem dat z nemocnic zdravotními ústavy, tak ze strany samotných výzkumných společností, jak konkurenčních, kteří chtějí vyvinou účinnější a bezpečnější lék, tak samotných výrobců, kteří chtějí totéž.

– PROCENTUÁLNÍ ÚČINNOST, BEZPEČNOST A KONTRAINDIKACE –
Perpetuum mobile totiž neexistuje a proto se v medicíně vždy hovoří o procentuální účinnosti a bezpečnosti. Vždy existují tedy i vážné kontraindikace, které musí odpovídat pouze minimálnímu procentu ze všech respondentů. Každý jedinec se tak rodí s nějakými predispozicemi, má daný fyziologický základ. V průběhu života je tento základ doplňován o akutní fyziologické stavy a též se může měnit v závislosti na prostředí. Věda neumí předem bohužel rozpoznat jakou kontraindikací bude pacient trpět a proto bohužel vždy na každou terapii připadá nějaké malé procento úmrtí a vážných reakcí. Vážnost každé kontraindikace se tak stupňuje dle toho, jak často se vyskytuje v závislosti k počtu pacientů, které danou látku užívají a v závislost na jejich predispozicích, které tak zpětně zjistíme dle kontraindikace, která nastala.

5) Rozhodování se pomocí důkazů kruhem, kdy na základě korelací, u nichž nebyla prokázaná příčinná souvislost, se činí závěry pro výslednou terapii. Např. typický důkaz kruhem: Mnoho záznamů diagnostikovaných lidí s autismem znamená růst autismu u lidí. Růst autismu u lidí přeci znamená mnoho diagnostikovaných lidí s autismem. Formální logikou proti tomuto vztahu určitě nelze nic namítat. Avšak jedná se o chybnou dedukci, při níž se předem předpokládá to, co se má teprve dokazovat. Takže jednoduše chceme prokázat růst autismu u lidí, ale rovnou ho prokazujeme růstem diagnostikovaných autistických lidí. Důkaz kruhem tak není logicky chybný, nýbrž sémanticky prázdný, neboť nic nedokazuje a často je i do studie zahrnut či do její interpretace, aniž by si to autoři studie uvědomili. Pro média je pak snadné tento rozpor převzít a ještě snazší vytvořit. Pak na základě chybné premisy, neprůkazném růstu autismu, se snaží mnoho studí dokázat, co vlastně růst autismu způsobuje a vznikají tak nejrůznější korelace, které jsou tak zcela zavádějící, protože vycházejí právě z této pravděpodobně chybné premisy růstu. Nakonec vytvoří další kauzální klam společně tedy proto, kdy na základě první chybné premisy vytvoří korelaci s něčím, co roste taky. Vznikají špatné interpretace a laici i některá odborná veřejnost bez první průkazné příčinné souvislosti, zda-li opravdu roste a také bez prokázaných příčinných souvislostí u korelací, jakým způsobem biologickým ajn., by mohl být mezi korelacemi vztah, vyvozují např., že PAS způsobuje očkování, pesticidy atd. Další problém je, že se protagonisté pořadu rozcházejí se závěry studií, které uvádí na svou podporu. Jednoduše si z nich vyvozují vlastní závěry, jež si uzpůsobují vlastní víře.

6) Rozhodování se na základě přesvědčení, že časová následnost nutně znamená příčinnou souvislost a různé korelace znamenají nutně tuto příčinnou souvislost.

Relevantní studie a metaanalýzy, neustálé jejich ověřování bez interpretace ovlivněné kulturním vzorem a vírou, smysl má, nikoliv logické klamy, chyby a vlastní interpretace, kdy korelacím přiřazují laici i někteří odborníci vlastní příčiny, čímž se dopouští nejrůznějších kauzálních klamů, post hoc ergo propter hoc (chybné časové následnosti). Příčinná souvislost se musí nejdříve dokázat v zaslepených studií na mnoha respondentech!

Nejjednodušší příklady:
Měl jsem chřipku, snědl jsem pampelišku a druhý den jsem byl již zdravý. Pampeliška léčí chřipku.

V letadle jsem si mocně kýchl, nastaly turbulence. Dalším se stalo něco podobné. Kýchání v letadle způsobuje turbulence. Asi nejjednodušší případ post hoc ergo propter hoc, chybné korelace a důkazu kruhem.

Složitější příklad:
Pomocí deduktivního klamu důkazu kruhem se dopustíme tvrzení, že autismus roste. Učiníme tak na základě chybné korelace bez prokázané příčinné souvislosti a tedy: „Autismus roste, protože roste diagnostika pacientů s autismem. Diagnostika pacientů s autismem roste, protože roste autismus. Následně na základě této první chybné premisy utvoříme další kauzální chybu „společně tedy proto“, což bude ale též současně další důkaz kruhem. Očkování roste a vedle toho roste diagnostika autismu. Autismus a diagnostika roste, protože roste očkování. Následně, na základě všech těchto kauzálních klamů, vytvoříme další deduktivní logický klam, jemuž se říká irelevantní závěr a tedy: „Očkování způsobuje autismus“. Z této chyby se pak začneme dopouštět dalších logických klamů, kdy se snažíme prokázat, jaká příčina v očkovací látce může způsobovat autismus. Následně, aniž by se cokoliv prokázalo, vytvoříme další logický klam irelevantního závěru, který již přímo vede ke změně výsledného postupu medikace a tedy aplikace očkovací látky. Můžeme tak zásadně negativně ovlivnit procentuální bezpečnost pro naše děti, aniž bychom v ruce měli relevantní důkazy.“

Chybnou interpretací faktů a studií se tak dopouštíme mnoha kauzálních chyb od post hoc propter ergo hoc, společně tedy proto, obrácených kauzalit, až po deduktivní klamy a tedy důkazy kruhem, při nichž se předem předpokládá to, co se má teprve dokazovat a jež velmi úzce souvisí s korelacemi, z nichž pak na první chybné premise deduktivního klamu, vytvoříme klam kauzální a z něj poté další deduktivní klam nazývající se irelevantní závěr.

7) Není založena na přesvědčení, že přírodní není chemické a je tedy zdravé a chemické není přírodní a je tedy nezdravé. Dále, že syntetické není přírodní a je nezdravé či vyrobené člověk je umělé a nezdravé, atd. více zde: http://www.wall-street.cz/?page_id=5325

8) Není založena na přesvědčení, že kontraindikace a predispozice se dá vždy předem určit a proto je povinností pacienta automaticky odškodnit. 

Určovat právním soudem bezpečnost dané látky a její kontraindikace v rozporu s vědními poznatky (vědeckým konsenzem) a poté na tomto základě kohokoliv odsoudit, je podobné, jako by automechanik rozhodoval o povolení startu raketoplánu do vesmíru či se astrolog vydával za astronoma nebo dav za soudce. To mi připomnělo, jak se MUDr. Gandalovičová oháněla v Utajených datech právními soudy jako důkazní rovinou pro to, že očkování způsobuje autismus, protože soud odškodnil pacienty za kontraindikace. Je těžké bojovat s logickými klamy, když jejich obětí může být kdokoli. Téma související: http://www.wall-street.cz/?page_id=4297

„Antivax má jednu velkou výhodu. Útočí na emoce. Nepotřebuje nic jiného, než pár vágních formulací a hodně emocí. A když se někomu podaří šlápnout jim na kuří oko, hned následuje protiútok ve stylu „ta zlá všemocná farmakolobby, která ovládá všechno“. A teď s tím bojujte. USA ukazuje systém, který selhává. Odškodňovací program, který je ovšem v rukou práva (i když si neumím představit nic lepšího), které dává odškodné i v případech, kdy to není vědecky podložené. Tím ovšem v očích antivax legitimizuje vedlejší účinky. A sněhová koule se balí. Lidé odmítají očkování, stát nemá velké prostředky, jak si je vynutit a pro jistotu to nedělá. Vrací se choroby, které byly pokládány za vymýcené. Náklady na léčbu nikdo nevymáhá, protože by to zase muselo být soudně, a americký porotní systém funguje lépe na emoce než na fakta. A co s tím? I u nás je vidět, jak antivaxpracují a kde mohou, tam narušují chod očkovacích programů. A až na pár idealistů a několik pošuků přesvědčených o své pravdě, jde u většiny opět jen o peníze.“ David Hrbek

Ad David Hrbek) To je těžké a pochybuji také, že jakékoliv argumenty mají pro antivax nějaký význam, právě díky jejich logickým klamům oslovujících emoce, jichž jsou obětí a neuvědomují si je, natož aby rozuměli studiím, jak probíhá výzkum, ověřování léků a kauzálním vztahům ohledně kontraindikací, predispozice, léčebných terapií atd.

Kontraindikace a predispozice, fyziologický základ se kterým se jednotlivci rodí, a kterými pacient trpí a bude trpět, neumí věda ve valné většině předem určit a vždy v nějaké procentuální míře nastanou v závislosti na jejich vážnosti, která odpovídá nějakému počtu pacientů.

V medicíně proto mluvíme o procentuální účinnosti a bezpečnosti. Rozdělujeme tedy kontraindikace podle procentuální bezpečnosti k počtu pacientů, kdy na velmi vážné připadají poměry 1:1000, 5000, 10000 atd. dle užívané látky apod. Peperpetuum mobile neexistuje vzhledem k právě různým fyzio zakladům každého jednotlivce, se kterým se rodí a věda neumí ve valné většině předem zjistit, jaký u každého jednotlivce je a jaké kontraindikace bude mít . Vychází se tak u každého jednotlivce až ze zpětné reakce a tak se kontraindikace sledují a zapisují a určuje v jakém poměru mohou nastat k počtu pacientů.

Aby se jakýkoliv lék, terapie, mohli dostat na trh, musí mít tedy dobrou procentuální bezpečnost a zaznamenané všechny zpětné reakce, které určí během minimálně 6 let a max 20let trvajících výzkumů nových léků na počtu respondentů, který se pohybuje od 1000+ pacientů.

Dále se kontraindikace sledují zpětně, kdy je daná schválená látka aplikována na velkém trhu a tedy velkém počtu lidí a následně se zapisují (sběr dat z mnoha nemocnic z celého světa, kdy ty nejsofistikovanější a nejlépe propracované mají v USA, UK, Francie, Německo.

Stále platí, že jakou kontraindikací bude pacient předem trpět ve valné většině neumíme zjistit, pokud není kontraindikací nějaký jeho akutní stav, těhotenství, jiné brané léky, předčasné narození atd. apod., které lze předem indikovat. Avšak postihovat lékaře kvůli kontraindikaci na základě predispozice a fyziologickém stavu s kterým se rodí, kdy nevíme jakou kontraindikací jedinec trpět bude, nelze a nelze ani výrobce.

Neexistuje 100 procentní bezpečná a účinná látka či takovou neznáme a neznáme ani lepší procentuálně účinější a bezpečnější než na trhu jsou a buďme rádi, že vůbec nějaké jsou. Např. imunosupresiva mají velmi vážné kontraindikace a velmi časté a trpí jimi hodně takto postižených pacientů, ale určit, kterými budou neumíme, ale bez těchto léků by nepřežili, ani bych tu nic tedy teď nepsal. Lze však postihnout lékaře tehdy, když zanedbá akutní stav či opomine jiné kauzální vztahy, které se dají indikovat předem.

Avšak např. u vakcín je však složité činit individuální očkovací plán na základě akutního stavu (předčasného narození apod.), protože pak musí lékař vážit mezi akutním stavem a např. bakteriální infekcí, kdy dítě nemá vyvinuté B-Lymfocyty, kdy konjugovaná vakcína dítě takto chrání, tím spíše předčasně narozené. Nemůže poznat předem, zda-li bude trpět vážnou kontraindikací, dále určit akutní kontraindikace k předčasnému narození je složité a vychází procentuálně mnohem výhodněji pro očkování v nějakém poměru. a spíš a ani nemůže vědět, zda-li ho nezabije bakteriální infekce.

Poměr rizik musí vyvážit. Je snadné poté útočit na emoce, když dítě spadne do procentuálně velmi malé skupiny s těžkými kontraindikacemi. Jak ale poznat, že dítě např. bude trpět gastrointestinální kontraindikací, kterou např trpí i autistické děti, při predispozici, když i akutní indikace vychází očkování mnohem lépe oproti procentuální míře vážné indikace, a když indikace autismu je takto předem de facto nemožná?“

Navíc, uváděná fakta právě říkají, že představa kompenzace a postihu je často nereálná a velmi složitá vzhledem k právě k mýtům o vakcínách, kontraindikacích, predispozicích atd. a je dost zavádějící to zjednodušit na vztah, nastala kontraindikace = postih, a nebyla by to férové. Nicméně určitě to nikoho nevyjímá ze zanedbání lékařské péče, kdy se dá stav indikovat, odpovídá zanedbání kontraindikace indikovatelné atd. a proto existuje i ČLK atd.

Technická poznámka: Odškodnění v USA funguje již od roku 1955, od roku 1986 různé programy a hlavně od 1988 pak (NVICP) National Vaccine Injury Compensation Program, schválený americkým ministerstvem zdravotnictví a přispívá se na něj dokonce daní 0,75$ z každé podané vakcíny. Tlak antivax existuje už i z té doby a sahá mnohem dál a na jeho základě řada společností přestala některé vakcíny v těch letech zkoumat i vyrábět, protože to sebou neslo značné náklady na soudní a jiné výlohy, které se jim stěží vraceli, i když byly neprůkazné a neměly tak čas a finance na samotný výzkum atd. Každé odškodnění tak musí být průkazné a obsahuje řadu ochranných prvků. Např od roku 2011 se odškodňuje v průměru 800000$, program NVICP získal až 2,3mld. dolarů za úmrtí bylo odškodněno cca 400 obětí. Odškodnění za úmrtí odpovídá 250000$.

Antivax hnutí tak sílí v různých časových intervalech na základě různých poplašných a bludných zpráv o účincích a kontraindikacích různých vakcín apod. a tedy dlouhodobě různě sílí a slábne nezávisle na odškodnění.


další přibudou
Motivací byl příspěvek ve skupině Sisyfos od Anetta Pierzynahttps://www.facebook.com/groups/admin.sisyfos/permalink/10153036545939109/ Touto tématikou se již delší dobu zabývám na svých stránkách a tímto děkuji za další motivaci http://www.wall-street.cz/